Rubrika:
2021, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 11. - 13. 6. 2021
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka, Pavel a Míla
Ujeté kilometry: 143 km
Tahle akce byla nějaká začarovaná. Když jsme v roce 2018 objeli s kamarády některé Olšiakovy sochy na Vysočině, v závěru jsme si slíbili, že z akce uděláme tradici, nebo minimálně, že příště objedeme „zbytek“. (Uvozovky proto, že jednak skulptury nestojí jen na Vysočině, jednak, že jejich počet nemůže v daný okamžik být brán jako konečný. Autor se činí a jeho díla přibývají.)
Rok poté (2019) přibližně ve stejném datu jsme začali ono repeté plánovat. Přizváni byli dokonce další dva kamarádi, měla nás být pořádná tlupa… Jenže jak už to tak bývá, někdy osud do plánů hodí vidle a ještě se jim vysměje. Prognóza počasí na onen víkend stála za prd, mělo pršet, dokonce snad i sněžit a účastníci, zprvu nadšení, postupně odpadávali. My a Pavel s Mílou jsme tehdy byli odhodlaní vyjet stůj co stůj, ale upřímně, hrotit za každou cenu jsme to kamarádům natruc nechtěli. Vyrazili jsme tedy jinam, a doufali, že na sochy dojde nějaký zářijový víkend.
Ale bohužel nedošlo. Jára, jeden z hlavních organizátorů a účastníků, vážně onemocněl. Skoro celý následující rok se nesl ve znamení jeho nemoci a k tomu ještě koronaviru. Nechtěli jsme akci podnikat bez něho. Smysl to celé mělo, jen když pojedeme „všichni“. Letos už nebylo na koho čekat. Bylo jasné, že minimálně jeden účastník bude chybět. Chyběla i Jana, ale ta měla v té době naplánován výlet svůj a rušit jej nechtěla.
Jaro bylo letos hodně studené, polovina června připomínala spíš duben, ale vyjeli jsme a to bylo hlavní.
Shlédnuté sochy (nebo sousoší):
Hraniční kámen, Mamlas, Hamroň a Mamut /už podruhé/, Strom, Kůň, Jelen, Josefína, Houby /už podruhé/, Budha /zdálky/, ale údajně prý není tak úplně Olšiakova, ale jeho žáků, Svatý Florian, Charlie Chaplin
Neshlédnuté:
Výr a Krbový mužíček /v soukromém areálu za branou/
U některých jsme vzpomínali…
Kromě soch navštíveny:
rozhledna Rosička, prameny Sázavy a Svratky, památník zavražděné Aničky Hrůzové
Parkoviště u vodní nádrže Pilská je ideálním výchozím místem, tip ještě od Járy s Janou. Jen se zrovna jaksi "něco" blíží...
Přeháňku jsme přečkali pod střechou zdejšího občerstvení
Za první sochou, resp. sousoším, jsme daleko nemuseli :-) Asi 300 m od parkoviště stojí Hraniční kámen. Jde pouze o symbol, hranice vede o kus jinde.
Orlice hlídá moravské území a Lev dohlíží na Čechy
Déšť odešel kamsi za Žďár....
Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře - už jsme tam byli, děti mimojiné na školním výletě, tak ho můžeme vynechat...
A valíme k Mamlasovi, což je úplně první Olšiakova socha, z roku 2005.
Cestou k plánovanému nocležišti se nám postavila do cesty řeka Sázava. A podobně jako "tehdy", i dnes to byla výzva... Děti a já jsme však raději jeli po mostě.
Luděk nezklamal a vzal to - stejně jako minule - brodem.
Dost jsme se báli, aby naše oblíbené místo u Mamuta nebylo obsazené, ale nikde nikdo. Postavili jsme stany, zažehli oheň a čekali na Pavla s Mílou. Luděk vytáhl z od Jany darovaného pouzdra (čti: to darování nebylo úplně dobrovolné, prostě to z ní vymámil :-) ) pivko...
... Šárka vytáhla mobil a projevila se jako klasická dívka svého věku a tatínka patřičně zkrášlila :-)))))
Ráno u mamuta - spalo se krásně. Prvotní obavy, že se nevyspíme, protože posázavskou trasou jsou odkláněny rychlíky do Brna kvůli výluce v údolí Orlice, se nepotvrdily. Vlaky jezdily ke spáčům šetrně.
Pavel si klasicky ohřívá (levné!) mléko ke snídani
Tak ahoj, mamute, třeba zase někdy...
Vysočina - to jsou kopce a jenom kopce
Před námi rozhledna Rosička. Už jsme na ní s "Pastorkem" kdysi dávno byli, ale to se psal rok 2003 a tak nastal čas si výhledy z ní osvěžit.
Jen mám pocit, že tehdy stála na poli a ten les kolem ní nebyl...
Výhled do lesa (to dostala do ruky foťák Šárka)
A fotila účastníky výstupu na rozhlednu (Míla)
A selfíčko s tátou a strejdou (neoficiálním) Pavlem
Pastviny pod Rosičkou. Vypadá to na krásný den, ale zdání klame. Počasí se má brzy pokazit.
Socha Strom v obci Poděšín
A opět trocha nostalgie - chtěli jsme navštívit hospodu v Polné, kde si Pavel pamatoval, že si dávali s Luďkem Ježka, pivo které bodne. Pivo existuje dodnes, a s ním i vtipný slogan, ale restaurace byla v sobotu v poledne zavřená a tak jsme museli vzít zavděk pizzou v pizzerii U Hilsnera. Což bylo - jak by řekl Jára - oslím můstkem pro další dění.
V roce 1899 se kousek od Polné stal zločin, jehož vyšetřování ve své době ovlivnilo celou společnost. Přiznám se, že jsem do té doby o této kauze neslyšela, upozornil nás na to Pavel.
Symbolický hrob zavražděné Anežky Hrůzové. Skutečný vrah nebyl nikdy vypátrán. Pro lepší pochopení doporučuji dvoudílný film Zločin v Polné. Aneb jak veřejné mínění dokáže ovlivnit i "nestranné" soudce, jaké může mít následky "řvaní davů" a co může stát člověka trvat si na svém postoji zůstat čestný a spravedlivý. Lehce přenesitelné i do dnešní doby, nemusí jít zrovna o někoho, kdo je "žid".
Pokračujeme dál... Historické kamenné sklepy ve Věžničce
Ve Ždírci přišla očekávaná první bouřka. A protože jsme se pohybovali na náhorních pláních, raději jsme zapluli směr střecha u obecního úřadu
Po dešti jedeme dál. Další pršení má přijít až večer.
Když jsem plánovala trasu, všimla jsem si, že se budeme pohybovat pár kilometrů od Heroltic. Tedy od těch u Jihlavy. Druhé Heroltice leží pod Bukovou horou a žijí v nich Luďkovi rodiče. Byli jsme zvědaví, jak ty "druhé" Heroltice vůbec vypadají.
Nacházejí se dokonce v podobné nadmořské výšce. Ty "naše" leží tuším v 550 m n. m.
Pavel studuje heroltické zajímavosti :-) Nic moc :-)
A pak už zase stáčíme řídítka kol k severu. V obci Dobronín stojí Pohádkový koník, další z olšiakových soch.
Přibyslav, kde jsme minule startovali, jsme nyní jenom profrčeli, zastavili jsme tuším pouze na zmrzlinu. Ačkoliv to nevypadá, blíží se avizovaný déšť.
V Havlíčkově Borové mají pomník svého slavného rodáka (autorem není Michal Olšiak, nýbrž někdo jiný)
A pak rychle valíme dál. Stejnou rychlostí se na nás valí fronta. Mám pro kamarády nachystaný tajný tip, ale je to ještě 7 kilometrů do kopce. Doufám, že to klapne...
Za Slavětínem, na kraji lesa, stojí nádherný jelen. Jenom se divím, že se ho zatím nějaký nachmelený nimrod neměl touhu zastřelit. Do cíle zbývají ještě 4 kilometry. Dalo by se tady také nocovat, ale mám vyhlédnuté něco lepšího. Snad tam bude volno...
A to je on - přístřešek u přírodní rezervace Ranská jezírka. A nikde nikdo. Dneska se střecha bude hodit. Jen jsme zalezli, začalo pršet.
Jenže co s buřtama v báglech? A tak holky nelenily a založily oheň.
Kluci si jako předkrm dávají polévku od Míly ze školky. V přístřešku nakonec spali jen Pavel s Mílou, my jsme si postavili stany vedle, a dobře jsme udělali.
Děcka o buřt nestály, tak jsem jim musela uvařit kuře na paprice.
Pavel už se těší na buřtík, jen si ho musí opéct v dešti.
Opravdu musíme tudy? Ano, je to zkratka.
V Hluboké bydlí Josefína.
Krásná dívka s vlnitými vlasy sice patří penzionu, ale ten se nachází hned u silnice a Josefína je tak krásně viditelná i veřejnosti.
Šárka si ukořistila foťák a selfíčko je první, co dívka jejího věku (12) vyfotí
A pak jsem jí ho musela sebrat, protože na nás došla řada (k prameni jsme se s koly nedostali, tak jsme šli na střídačku), abych si pramen Sázavy vyfotila
Pramen Svratky se nachází v cca 780 metrech a my kousek za ním překonáváme nejvyšší bod této výpravy
Sjeli jsme do Fryšavy a zašli do osvědčené hospody, kde mají Houby.
Mám na mysli tyhle dvě krásné fešandy :-) (Jo, já vím, že vidíte tři :-) )
V chatové osadě Yukon se mají nacházet další dvě O. sochy, nicméně je mají "pod zámkem". Víte co, tak si je strčte někam...
Když jsme si cestu chtěli zkrátit po zelené, postavilo se nám do cesty pole.
A když jsme si mysleli, že už máme vyhráno, tj. silnice byla nadohled, museli jsme se dostat ještě přes potok - a byla to říčka Bobrůvka, která zde pramení.
Na silnici je to jistější :-)
Za námi Harusův vrch s televizním vysílačem
Socha Buddhy - údajně měla být také Olšiakova, ale není. Spíš než socha nás zaujala ta novostavba obytného domu vedle.
Buddha je pěkný, a mělo by jít o sochu Olšiakova žáka.
V Novém Městě na Moravě nás čeká ještě maličká betonová plastika patrona hasičů sv. Floriána na fasádě hasičské zbrojnice
Socha poslední - hlava Charlie Chaplina trčí ze země před vinotékou ve Veselské uličce v sousedním Žďáru nad Sázavou
A pak už následuje rozloučení s Pavlem a Mílou na cyklostezce ve Ždáru. Oni si ještě zajedou na Zelenou horu, protože tam Míla nebyla...
Nahrávání ...
