Rubrika:
2019
Datum výpravy: 3. - 5. 5. 2019
Účastníci: Luděk, Markéta, Víťa, Šárka, Pavel a Míla
Ujeté kilometry: 101 km
Loňská veleúspěšná akce na kolech po Vysočině po stopách Olšiakových soch měla mít své pokračování, měli jsme vyrazit dokonce ve větší sestavě. Jenže, jak už to tak někdy bývá, zkazilo se počasí. Meteorologové vyhrožovali deštěm a teplotami, na jejichž vyjádření by stačily prsty na rukách, možná i jen na jedné. Jsme ale optimisté – ze zkušeností víme, že to s tím ochlazením a množstvím srážek nebývá v posledních letech nikdy tak „horké“. Čím víc se víkend blížil, tím jsme urputněji sledovali zpřesňování předpovědí a „uvidíte, nebude to tak zlé“, ujišťovali jsme se s kamarády vzájemně. Tedy jenom my a Pavel s Mílou. Ostatní se na to dívali spíš skepticky. Jedněm vadila zima, druhým déšť. Bohužel, vypadalo to na obojí, což je kombinace kterou ani my nemilujeme. A když už dokonce na Vysočině měl z deště najednou být sníh (a mluvilo se o nějakých pěti až deseti centimetrech), akce se zrušila úplně. Tedy, nezrušila… pouze přesunula… na září. Jiný květnový termín už totiž nepřicházel v úvahu, to už bychom se nesešli všichni. A navíc, i další víkendy byla obloha zamračená a deště padalo nadprůměrně po celý měsíc, tak nám to asi ani nemuselo být líto. Což o to, příroda vláhu potřebovala… „A v září bude určitě lépe!“ slibovali jsme si…
Co ale s načatým víkendem? Přece nebudeme doma… „Tak přijeďte k nám,“ napadlo Mílu a protože mě nenapadla žádná výmluva :-), naložili jsme kola do auta a v pátek po škole vyrazili směr Březová-Oleško. Když ne pod stan, tak do „Platilovny“ (podle vzoru Lesovna), jak Pavlově a Mílině nemovitosti přezdíváme 🙂 Návštěvu jim slibujeme už dlouho…
Plán byl hotový rychle. Sobotní výlet podél Berounky (spojený s návštěvou společných kamarádů v Berouně včetně omrknutí jejich nového domu) a v neděli se uvidí. Počasí nakonec, dle očekávání, tak strašné nebylo. Sledovali jsme pochopitelně i situaci na Vysočině. Žádný sníh se nekonal, nicméně velká paráda to nebyla ani tam ani tady. Pod stanem by se to vydržet dalo, ale u roztopených kamen taky vůbec špatně nebylo! 🙂
Sobota ráno, vyrážíme směr Beroun. Žádné drama se nekoná, je dvanáct stupňů, komfortní teplota na spaní ve stanu :-)
Sjeli jsme k Vltavě a za Vraným se napojili na cyklostezku. Pavel je natěšený na výlet nebo se zubí na fotografku?
Parádní cyklostezka vltavským údolím vede až do Prahy
Tam my ale nemíříme, takže musíme změnit Vltavu za Berounku. Most přejíždíme po cyklostezce zavěšené pod mostní konstrukcí.
Normálně bychom jeli do Berouna jinudy, ale projevila jsem přání si projet tyto podmostní cyklostezky s výhledem do vody přes děrované těleso :-)
Ohlédnutí zpátky, kudy jsme jeli. Už to je tady zbudované dlouho, ale my jsme si to užili prvně
A ještě si zajíždíme na vyhlídku na Lahovickém mostě. Jsou tu umístěny dvě věže.
Výhled na Berounku poblíž soutoku s Vltavou. Berounka je tady širší...
Najíždíme na A1 podél Berounky, ale hned je tam objíždka, takže musíme přes další most, tentokrát Radotínský...
Objížďky na cyklostezkách jsme zažili jen v Německu, tady to vidět je nezvyklé, ale je vidět, že se s cyklisty začíná počítat.
A zpět zase přes Radotínskou lávku
Mokropeská pekárna. S Pavlem tady - ještě za starých časů - pamatujeme prodej teplého pečiva z okénka
Cyklostezka vede přes železniční most. Nic se tady za ta léta, co jsem tu byla naposledy, nezměnilo
V Srbsku v hospodě dáváme oběd. Začalo trochu pršet, ale zatím nic, co by nás rozházelo...
A po jídle následuje nejhezčí část cyklostezky
Podél Berounky do Berouna
Pavel si pamatoval, že se tu v jedné štole skladoval radioaktivní odpad
a zavedl nás tam. Za tím závalem... snad ještě možná něco.... je ukrytého...
A nebo je to nápis "pozor Víťa" :-)
Je to tahle štola, ale pak ještě trefit správný konec. Světlo s sebou!
Lom Alkazar, trampská klasika. Následně vjíždíme do Berouna a spouští se šílený slejvák, během pár minut jsme promočení do poslední nitky. Voláme Lucákům, jsou na keramických trzích...
... ale branku u domu nechali otevřenou, stejně tak jako technickou místnost. Máme tam prý chvíli počkat, zásoby pro první pomoc jsou k dispozici :-)))
A za chvíli přiběhli, Míra zatopil v kamnech...
... a pak následovalo něco, co jsme zažili snad jedině na Balkáně nebo na Kavkaze (v té době jsme ale teprve měli návštěvu Arménie a Gruzie před sebou :-) ). Zkrátka pohostinnost neskutečná a alkohol do nás nalit doslova pod tlakem :-)))
Málem jsme se od nich nevykopali, ale je večer, musíme "domů". Já s Mílou a dětmi se zpátky vracíme vlakem (jede jen do Radotína), kluci Luděk a Pavel to vzali na kole celé i zpátky. (Prý - aby cestou vytrávili a hlavně vystřízlivěli :-) )
V neděli ráno jsme Pavlovi nabídli, že bychom mu pomohli něco na baráku, ale nebyl zájem :-) A protože probleskovalo sluníčko, vyrazili jsme tedy zase na kola...
Nejprve na vyhlídku na Zvolskou homoli - tady se marně pokouším přimět Víťu, aby zapózoval... :-)
Pavel, Šárka a Míla shlížejí do údolí Vltavy, která si tiše plyne 150 metrů pod námi
Je vidět i cyklostezka, po které jsme jeli včera
Rozhlednu Pepř toužil vidět zase Pavel, prý tady ještě nebyli...
Telekomunikační věž na kopci Pepř je veřejnosti přístupná od října 2007. Po točitém schodišti vystoupáte na vyhlídkovou plošinu ve výšce 18 metrů nad zemí. Napravo je Jílové u Prahy.
Sjezd k Vltavě do Davle a výhled na chatovou osadu Březová-Oleško. Později se budeme tamtudy od řeky vracet...
Lávka v Davli posloužila americkým filmařům jako kulisa pro válečný film Most u Remagenu.
Pavel nás navedl na zkratku po červené... Zkraje to je pohodička...
... po chvíli už kola musíme tlačit. K Pavlovi a Míle to máme přes 150 výškových metrů
Návratová... Víkend pomalu končí. Myslím, že jsme si ho nakonec užili. P a M jsou už doma, my musíme naložit kola a čeká nás 200 km autem...
Nahrávání ...
