Dnes je 09. 12. 2024 - svátek má Vratislav

O NÁS

Markéta

marketa(zavináč)lesovna.eu

Jakožto autorka většiny textů a fotek zde na těchto stránkách si s dovolením vyhrazuje právo být uvedena v seznamu členů na čestném prvním místě 🙂

Kolo, batoh na záda, počítač a psaní, rodina, děti, slepice, vaření a pečení.  Od roku 2011 se toho mnoho nezměnilo, přibyly akorát další knížky a pár článků v časopise Cykloturistika. 

Napsali jsme o ní (2004): Má na svědomí většinu akcí, které pořádáme. Žádné kopce jí nejsou dost vysoké a jede-li chvíli po rovině, začne se nudit. Nutí ostatní k masochistickému zdolávání nejvyšších hor různých pohoří, jen občas se spokojí se zdoláním sedla nebo průsmyku. Nahoře ovšem trpí závratěmi a strachem z bouřky, proto při sebemenším náznaku výskytu druhého jmenovaného, prchá do údolí a vyhledává bezpečný úkryt. Od počátku jezdí na starém bezejmenném horském kole, protože kolo je kamarád, který se nemění, když vyjde z módy nebo když se něco porouchá. Občas ale z kola sleze a vydá se někam pěšky. Stará se chlapům o potravu a pořádá u sebe doma různé sleziny. Z žižkovského bytu se tak pravidelně stává promítací sál, dílna, jídelna nebo nálevna. Podílí se na plnění těchto webových stránek a o všech tady sepsala toto povídání, doufajíc, že s ní i nadále budou kamarádit 🙂

Aktualizováno 2011: Něco platí, něco ne. Hory a kopce, bouřky a závratě zůstávají. Staré a bezejmenné horské kolo taktéž. Panelákový žižkovský byt vyměnila spolu s Luďkem za samotu u lesa, resp. Cykloturistickou základnu LESOVNA a sleziny pořádají pro změnu tam. Na kolo vyráží nejraději celá rodinka a v letošním roce se Markéta vrhla i na dráhu spisovatelskou. Její knižní prvotina Cyklotoulky s vozíkem a dětmi vyšla v dubnu 2011.

Luděk

informator(zavináč)quick.cz

Kolo, běžky, elektronika, práce, rodina, děti, slepice a jízda vlakem.

Napsali jsme o něm (2004): Luďka známe díky serveru, který dnes už asi neexistuje. V občance má jako bydliště Heroltice (nedaleko polských hranic) a rád se tím chlubí, zejména na hraničních přechodech malého pohraničního styku. Skoro nikdy není spokojen s počtem ujetých kilometrů a při jízdě dbá na dodržování stanovené trasy. Nebojí se ani čerta (natož špatného počasí) a rád se pouští do různých šíleností (třeba přejezd hranic z Rakouska na černo :-)) S oblibou se vrtá v elektronice a není nic, co by nedokázal opravit. Přitahují ho východní kraje a země bývalého SSSR. V Čechách obdivuje staré rozhledny, miluje jakékoliv jídlo (hlavně, že je ho hodně) a pivo. Pavla se (zatím marně) pokouší porazit v šachách. Jezdí na žlutém Tractionu a kromě něho má na starosti i Markétino kolo, kterému je pořád něco. Zejména neustále drhnou brzdy 🙂

Aktualizováno 2011: Tak tady je to všechno také již dávná historie. Jednak už dneska není potřeba na hraničních přechodech do sousedních zemí vytahovat pasy, jednak už neplatí to bydliště v Herolticích. V roce 2006 se spolu s Markétou přestěhovali do Těchonína na samém konci Orlických hor a od té doby tam opravují skoro sto let starou chalupu, jako výstrahu někomu, kdo by se o něco podobného chtěl pokusit také. Cyklovýpravy díky tomu trochu prořídly, ale po narození dětí  opět začínají přibývat (ty výpravy!). Žlutý Traction je od loňského roku (kdy mu praskl) také minulostí. Pořídil si obyčejný ocelový rám a naletěl na kotoučové brzdy. Od té doby nemá na ty Markétiny čas, protože neustále šteluje ty svoje.


Vítězslav

Počítač, mobil, hry, hasiči. Budoucí “ajťák”. Jeho krédo je: “Jedu na pohodu, abych se nezadýchal.”

Napsali jsme o něm (2007): Víťa rozšířil řady spolku Pastorek v únoru roku 2007. Jméno dostal stylové: podle prvního Čecha, který objel na kole svět (tomu věřit nemusíte 🙂 ale pravdou je, že za posbírané penízky od babiček, strýčků a tetiček jeho rodiče místo „něčeho na miminko“ koupili cyklistický vozík a v rámci procházek s kočárkem po Praze mu vyběhali vlastní pas. V necelých třech měsících absolvoval (v kočárku) pochod do Prčice a stal se tak jedním z nejmladších účastníků. Do cyklovozíku prvně usedl krátce po svých tříměsíčních „narozeninách“. V půl roce v něm měl najeto bezmála 800km a v pase razítka ze dvou zemí, takže si tímto snad už členství vysloužil (ale je otázka, kdo za něho bude platit členské poplatky 🙂

Aktualizováno 2011: Víťa už dávno není miminko. Zanedlouho mu bude 5 let, řadu navštívených zemí rozšířil o spoustu dalších a ve vozíku na kole má spolu s rodiči a ségrou Šárkou nadranděno více než deset tisíc kilometrů. Víťa se vyznačuje zájmem o všechno možné, úměrně věku čtyř let, rád chodí na rozhledny a hrady a od letošního roku nadšeně navštěvuje spolu s Šárkou školku v Mladkově. Na kole bez pomocných koleček zatím jezdit neumí, ale zato ušel letos na jaře s mámou, babičkou a tetou Háňou prčickou třiadvacítku.

Šárka

Kolo, hory, kočičky, háčkování, pečení. Všude vyjede první. Budoucí gymnazistka 🙂

Napsali jsme o ní (2011): Šárka vykoukla na svět v srpnu roku 2008, tedy přesně rok a půl po Víťovi. Svým příchodem tak změnila rozložení sil v naší rodině na spravedlivých 50:50. Do vozíku prvně usedla až ve svých osmi měsících (o Velikonocích), ale už dva měsíce na to mířila spolu s mámou, tátou a bráchou po cyklostezce Odra-Nisa k Baltskému moři. Víťa si na ségru velmi rychle zvykl a od té doby, pokud se zrovna nehádají, tvoří spolu nerozlučnou dvojku, jeden bez druhého ani ránu. Šárka se na cestách vyznačuje nezvyklou praktičností – snaží se pomáhat a vždycky ví, co je potřeba. Inu, ženská se nezapře už od batolete!

Pavel

pplatil(zavináč)seznam. cz

Kolo, včely, pečení chleba. Po Rakousku a Jugoslávii záliba v zemích bývalého SSSR. 

Napsali jsme o něm (2004): Popisovat cestu, jakou se k nám dostal, by vydalo na samostatnou kapitolu. Přesto, že jezdí povětšinou s námi, občas se projeví jeho individualistický duch a v létě se sám vydá na kole třeba do Německa nebo Rakouska, poslední dobou si však oblíbil i cykloturistické dovolené v Jugoslávii. Odjakživa, co ho známe, jezdí na modrém treku Author Stratos a je pověstný svým ďábelským zrychlením, objeví-li se před ním nějaký kopec. Jinak vášnivý šachista a fotograf – zvolen fotografem číslo jedna (většina fotek zde je jeho dílo), leč bohužel ho občas musíme trošku popohnat, bo bychom pro samé fotografování nic neujeli 🙂 Velký milovník jogurtů a starých zřícenin. Je spokojený, když může vyrazit za hledáním nepatrného zbytku nějakého dávno zapomenutého hradu. Vlastnil občanský průkaz s adresou Konopiště, nyní však již i oficiálně vyměnil klid podzámčí za ruch velkoměsta.

Aktualizováno 2011: Tady už spousta věcí dávno neplatí. Tak třeba to Německo nebo Rakousko, ale i bývalou Jugoslávii už Pavel dávno vyměnil za zajímavější zámořské cíle (viz. odkaz Míla). Také netušíme, zda-li na šachy má ještě  čas, nicméně jako hlavní fotograf na svých akcích stále ještě funguje (a pokud jsem dobře zaslechla, v kuloárech se šeptá, že i to popohánění je občas nutné). Zříceniny, jogurty a stověžatá matička však stále platí, taktéž věrnost ocelovému oři. Ačkoliv tvrdí, že to ďábelské zrychlení nahradil, teď v nejlepších letech, poklidným tempem.

Míla

Kolo, batoh na záda, práce, zahrada, procházky, snowboard a péče o Páju 🙂 

Napsali jsme o ní (2011): Když nám Pavel Milunku poprvé představil, bylo na první pohled jasné, že cimrmanovské “doma budeš, už ses narajzoval dost” u nich platit nebude. Jiskra prý přeskočila během výpravy na Podkarpatskou Rus v roce 2007 a od té doby nejezdí Pavel na svých cestách ani životem sám. Míla je Pavlovi nejen cestovatelskou oporou, ale na její popud podnikli v roce 2008 první letecký přesun s koly v historii ePastorku a to do Portugalska. Od té doby létají na cyklodovolené každý rok, došlo dokonce i na jiné kontinenty, tak se jim zámoří a exotické končiny zalíbily. Míla také jezdí na kole značky Author (Clasic) a je to ona, kdo musí Pavla výpravách popohánět.

******************************************************************************

Bývalí a zasloužilí členové

Martin

Napsali jsme o něm (2004):S Martinem jezdíme odnepaměti. Míval dlouhý vlasy a jeho světlý culík čouhající zpod helmy zpočátku způsoboval závist kamarádů, cože to s sebou máme za novou blondýnku. První expedici kolem Slovenska odjel na starším modrobílém kole, které se mu ale začalo rozpadat. Proto si pořídil a dodneška jezdí na stříbrném horákovi Leader Fox. Martin je studentem ČVUT a také náš webmaster, bez něhož by tyhle stránky neexistovaly. K jeho osobě se váže několik nezapomenutelných historek, dnes možná už legend mezi cykloturistickou elitou (to už jste slyšeli, jak šel s píchnutým kolem pěšky dolů z průsmyku Col de la Madalena protože neměl klíč na sundání zadního kola?) Jinak je majitel hnědošedé škodovky, zahrady a papouška (to poznáte, když mu zavoláte na pevnou linku) a kromě kola je jeho vášní snowboard a jachtička.

Aktualizováno 2011: Martin školu úspěšně dokončil, nastoupil do zaměstnání, kolo vyměnil za jiné, odmontoval nosič a natěžko už nejezdí. Oženil se a narodila se mu dcera Veronika. Na kolo, pokud víme, občas vyrazí – malá Verča už vyzkoušela jízdu ve vozíku, když spolu s tátou a mámou zdolala Praděd a Dlouhé Stráně. Nějaké Martinovy fotky zde a ty rodinné aktuální tady.

Tereza

Napsali jsme o ní (2004): Terku přivedl Martin jako svoje děvče ještě v dobách Hell´s.Ulovil jí kdesi v plaveckém pětibojařském oddíle, což mělo za následek to, že Tereza coby dívka závodního ducha vyjížděla i do těch nejstrašnějších kopců jako první. Od začátku jezdí na starším modrém horákovi Joko, který je pověstný svojí nerozbitností. Za ta léta a spousty naježděných kilometrů se neprojevila horší závada než píchlá duše nebo ojetý plášť (to ale stálo za to!). Terka v Pastorku zastává funkci kulturního referenta, což znamená, že má na starosti nás na výpravách vzdělávat, abychom úplně neshnili (její slova). V reálu to znamená, že nás upozorňuje na místa, okolo kterých bychom jinak bez povšimnutí projeli, informuje o kulturních, historických a přírodních zajímavostech a doplňuje tak naše chabé vědomosti. V současnosti studuje překladatelství ruštiny a ukrajinistiky na Univerzitě Karlově a své vzdělání doplňuje návštěvami rusky a ukrajinsky mluvících zemí.

Aktualizováno 2011: Terka se z ruštiny přeorientovala na angličtinu a v roce 2008 zmizela v Austrálii, kde její život nabral úplně nový, neplánovaný směr. Angličtinu tak studuje tím úplně nejlepším způsobem v podobě australského manžela. Vrhla se na rodinný život a my doufáme, že je někdy uvidíme. Terka své australské cestování zdokumentovala zde:

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU