Rubrika:
2018, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 4. - 6. 5. 2018
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka, Míla, Pavel, Jana a Jára
Ujeté kilometry: 158 km
V poslední době jezdíme s rodinou, ale vždycky tomu tak nebylo. Zamlada (rozuměj: před dětma) jsme na víkendovky jezdili běžně ve větší skupince, což je ostatně znát i ze starších výprav zde.
Jenže, pak jsme se odstěhovali, narodily se děti a těch společných výletů s kamarády logicky ubylo.
Pravda, potkávali jsme se u nás, nebo i jinde, ale na kola na víkend nebo na delší dobu jsme společně už nevyrazili.
Vloni na jaře jsme si řekli, proč to nezkusit zase. Byli u toho i Jára s Janou z Brna. Známe se skoro patnáct let, ale na kole jsme spolu ještě nikde nebyli. A tak to neměl být jen tak obyčejný víkend, měla to být historicky první CYKLOakce ePastorku a Cyklostránek.
Tak to jen tak abych formalitám učinila zadost. Ve skutečnosti to byla jen obyčejná vyjížďka s kamarády 🙂
Ježdění ve více lidech má svoje plusy i mínusy. V partě je sranda a nebojíme se vlka nic.
Ale, vyžaduje to od každého určité přizpůsobení se, a znáte to, čím je člověk starší… tím je to horší 🙂
Ale šlo jen o jeden víkend…
Akce měla primárně proběhnout ve složení Jára s Janou a Pavel s Mílou (ty představovat netřeba :-)). Zájem projevili i Lea s Lubošem, nicméně trochu se obávali plánované kilometráže a tempa. Pozvali jsme i Ivoše z Opavy, ten ale účast s díky odmítl z důvodu výpravy na Stezku Orlích hnízd v Polsku.
Byli jsme na to zvědaví 🙂
Protože…
Jára s Janou nikdy nespí nadivoko. To my i Pavel zase teda zásadně jo 🙂 Navíc počasí už od začátku jara skočilo rovnou do léta, a ven pod stan nás to lákalo víc než do ubytování…
Pavel zase nechodí nikdy do hospod. To my zase teda klidně jdeme 🙂 Navíc hospůdky a teplé obědy jsou motivací pro děti, když od nich chceme výkon….
Ale své „úchylky“ máme taky. Luděk vyžaduje na spaní klidné a rovné místo, já mám panickou hrůzu z bouřek. A kromě toho máme děti, a ty jezdí přeci jenom pomaleji, než dospělí, musí se tedy na ně čekat.
I když… čekalo se nejednou i na dospělé 🙂
Výlet ve více lidech také chce pevně danou trasu a nějakého – odpusťte mi ten výraz – vedoucího. Když by do toho během jízdy každej kafral (pojeďme doprava, tam je menší kopec, já bych jel doleva, tam je kopec větší, tudy to bude kratší, tady nebude bahno, tam je dobrá hospoda, hrad, …) rázem je celý plán nabouraný a k pohodě to nepřispívá. Protože minimálně ten, co trasu vymýšlel, si pak připadá jako blbec 🙂
Ale!
Jára s Janou na nocování v lese nebo na louce ve stanu nakonec kývli a tak se rozjelo plánování, které brzy nabralo reálných obrysů.
Jako lokalita byla vybrána Českomoravská vrchovina, kam to máme všichni plus mínus podobně daleko.
Trasu navrhl Jára, má to nejblíž a je asi největší znalec místních poměrů.
Tématicky to bylo – hlavně kvůli dětem – zaměřeno na sochy Michala Olšiaka.
A taky jsme zavítali, když už jsme jeli kolem, do Nového Veselí. Určitě vám to také něco říká. Tak schválně…?
Bohužel se ukázalo, že plánovaná kilometráž (cca 80 sobota, 75 neděle) byla vražedná. Vysočina, polní a lesní cesty a svaly změklé po zimě…
A k tomu spousta zastávek, navíc jsme se dlouho neviděli, tak je pořád o čem povídat.
Stíhalo se to jen tak tak, i když maličké zkrácení bylo ve finále nutné.
Jako náročné se ukázalo i to, že ne všichni mohli a byli ochotní projet trasu celou. Docela složitě se vymýšlely varianty, aby nás v sobotu večer dohnala Míla a připojili se Lea s Lubošem. Mílin noční dojezd se nakonec podařil úspěšně, připojení se „sobů“ neklaplo.
Těch soch jsme objeli dost, ale zdaleka ne všechny. Tak máme aspoň námět na další akci. Na Vysočině je krásně a jako trénink jsou tamní kopce ideální 🙂
Fotky pocházejí od Járy, Jany a Pavla. Je jich proto víc než obvykle, ale jsou pěkné a škoda sušit si je doma 🙂 Jenom zase díky tomu trochu zlobí náhledy, velké fotky fungují dobře. Já natáčela a sestříhala video.
Nahrávání ...
