Olšiakovy sochy na kole – 2

Rubrika: 2021, Cestování s dětmi

Datum výpravy: 11. - 13. 6. 2021

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka, Pavel a Míla

Ujeté kilometry: 143 km

Tahle akce byla nějaká začarovaná. Když jsme v roce 2018 objeli s kamarády některé Olšiakovy sochy na Vysočině, v závěru jsme si slíbili, že z akce uděláme tradici, nebo minimálně, že příště objedeme “zbytek”. (Uvozovky proto, že jednak skulptury nestojí jen na Vysočině, jednak, že jejich počet nemůže v daný okamžik být brán jako konečný. Autor se činí a jeho díla přibývají.)

Rok poté (2019) přibližně ve stejném datu jsme začali ono repeté plánovat. Přizváni byli dokonce další dva kamarádi, měla nás být pořádná tlupa… Jenže jak už to tak bývá, někdy osud do plánů hodí vidle a ještě se jim vysměje. Prognóza počasí na onen víkend stála za prd, mělo pršet, dokonce snad i sněžit a účastníci, zprvu nadšení, postupně odpadávali. My a Pavel s Mílou jsme tehdy byli odhodlaní vyjet stůj co stůj, ale upřímně, hrotit za každou cenu jsme to kamarádům natruc nechtěli. Vyrazili jsme tedy jinam, a doufali, že na sochy dojde nějaký zářijový víkend.

Ale bohužel nedošlo. Jára, jeden z hlavních organizátorů a účastníků, vážně onemocněl. Skoro celý následující rok se nesl ve znamení jeho nemoci a k tomu ještě koronaviru. Nechtěli jsme akci podnikat bez něho. Smysl to celé mělo, jen když pojedeme “všichni”. Letos už nebylo na koho čekat. Bylo jasné, že minimálně jeden účastník bude chybět. Chyběla i Jana, ale ta měla v té době naplánován výlet svůj a rušit jej nechtěla.

Jaro bylo letos hodně studené, polovina června připomínala spíš duben, ale vyjeli jsme a to bylo hlavní.

Shlédnuté sochy (nebo sousoší):

Hraniční kámen, Mamlas, Hamroň a Mamut /už podruhé/, Strom, Kůň, Jelen, Josefína, Houby /už podruhé/, Budha /zdálky/, ale údajně prý není tak úplně Olšiakova, ale jeho žáků, Svatý Florian, Charlie Chaplin

Neshlédnuté:

Výr a Krbový mužíček /v soukromém areálu za branou/

U některých jsme vzpomínali…

Kromě soch navštíveny:

rozhledna Rosička, prameny Sázavy a Svratky, památník zavražděné Aničky Hrůzové

Výhled přes les

Výhled do lesa (to dostala do ruky foťák Šárka)

A fotila účastníky výstupu na rozhlednu (Míla)

A selfíčko s tátou a strejdou (neoficiálním) Pavlem

Pastviny pod Rosičkou. Vypadá to na krásný den, ale zdání klame. Počasí se má brzy pokazit.

Socha Strom v obci Poděšín

A opět trocha nostalgie - chtěli jsme navštívit hospodu v Polné, kde si Pavel pamatoval, že si dávali s Luďkem Ježka, pivo které bodne. Pivo existuje dodnes, a s ním i vtipný slogan, ale restaurace byla v sobotu v poledne zavřená a tak jsme museli vzít zavděk pizzou v pizzerii U Hilsnera. Což bylo - jak by řekl Jára - oslím můstkem pro další dění.

V roce 1899 se kousek od Polné stal zločin, jehož vyšetřování ve své době ovlivnilo celou společnost. Přiznám se, že jsem do té doby o této kauze neslyšela, upozornil nás na to Pavel.

Symbolický hrob zavražděné Anežky Hrůzové. Skutečný vrah nebyl nikdy vypátrán. Pro lepší pochopení doporučuji dvoudílný film Zločin v Polné. Aneb jak veřejné mínění dokáže ovlivnit i "nestranné" soudce, jaké může mít následky "řvaní davů" a co může stát člověka trvat si na svém postoji zůstat čestný a spravedlivý. Lehce přenesitelné i do dnešní doby, nemusí jít zrovna o někoho, kdo je "žid".

Pokračujeme dál... Historické kamenné sklepy ve Věžničce

Ve Ždírci přišla očekávaná první bouřka. A protože jsme se pohybovali na náhorních pláních, raději jsme zapluli směr střecha u obecního úřadu

Po dešti jedeme dál. Další pršení má přijít až večer.

Když jsem plánovala trasu, všimla jsem si, že se budeme pohybovat pár kilometrů od Heroltic. Tedy od těch u Jihlavy. Druhé Heroltice leží pod Bukovou horou a žijí v nich Luďkovi rodiče. Byli jsme zvědaví, jak ty "druhé" Heroltice vůbec vypadají.

Nacházejí se dokonce v podobné nadmořské výšce. Ty "naše" leží tuším v 550 m n. m.

Pavel studuje heroltické zajímavosti :-) Nic moc :-)

A pak už zase stáčíme řídítka kol k severu. V obci Dobronín stojí Pohádkový koník, další z olšiakových soch.

Přibyslav, kde jsme minule startovali, jsme nyní jenom profrčeli, zastavili jsme tuším pouze na zmrzlinu. Ačkoliv to nevypadá, blíží se avizovaný déšť.

V Havlíčkově Borové mají pomník svého slavného rodáka (autorem není Michal Olšiak, nýbrž někdo jiný)

A pak rychle valíme dál. Stejnou rychlostí se na nás valí fronta. Mám pro kamarády nachystaný tajný tip, ale je to ještě 7 kilometrů do kopce. Doufám, že to klapne...

Za Slavětínem, na kraji lesa, stojí nádherný jelen. Jenom se divím, že se ho zatím nějaký nachmelený nimrod neměl touhu zastřelit. Do cíle zbývají ještě 4 kilometry. Dalo by se tady také nocovat, ale mám vyhlédnuté něco lepšího. Snad tam bude volno...

◄123 4 ►