Rubrika:
2023
Datum výpravy: 20. - 25. 8. 2023
Účastníci: Markéta, Luděk
Týden po návratu z Inovce jsme už zase frčeli na Slovensko. Původně jsme přemýšleli, jestli neudělat jednu delší akci, ale nakonec jsem preferovala dvě kratší. Nějak jsme si oblíbili termín neděle – pátek. Děti už nám daly košem, Víťa celý srpen brigádničil v Praze (sice jezdil na víkendy domů, ale tento víkend měl hasičské soustředění, takže domů se jel jen přebalit) a Šárka dala přednost plné penzi a pohodlí u babiček. Protože předpověď hlásila lepší počasí, než jsme měli na Inovci, navrhla jsem, že bychom mohli jít někam do vyšších hor a užít si pro změnu výhledy. Natrénováno jsme měli, stačilo sedět nad mapou a klikat.
Sahla jsem do pomyslného šuplíku, kam si odkládám nápady a jeden z nich byla západní část Velké Fatry. Jednak celý ten západní hřeben, kterému se také říká Turčianský, a který se chodí podstatně méně, než ten východní, Liptovský. Já ho šla kdysi dávno (tak 25 let nazad) s kamarádkou Janou, Luděk vůbec. Pak mě lákala túra přes hory Tlstá a Ostrá, které ale leží tak “blbě” stranou, že pořád nevycházelo to s něčím spojit. Do trasy jsem musela zakomponovat i to, že na úterní noc hlásili silné bouřky, takže to by stálo za to zrovna ten den z hřebene sejít (a přejet právě sem). No a kdybychom začali v Kremnických vrších a prošli si trasu, kterou jsme vloni vynechali, zejména jejich nejvyšší horu, vycházelo to úplně dokonale. Luděk souhlasil, a aby mu nebylo líto, že jsem ho z plánování trasy vynechala, nechala jsem na něm, ať vymyslí spojení. Naplánoval nám start z Turčeku, kde si chtěl vlakem projet zdejší semmering.
No, člověk si to sice hezky naplánuje, ale všechno bylo málem trochu jinak. Tak prvně – Luděk si, ještě než vlak přejel hranice na Slovensko, uvědomil, že nemá karimatku. Prostě ji zapomněl doma, i když balil podle seznamu. Výborné zjištění v neděli. Ovšem máme 21. století, takže takřka okamžitě jsme našli řešení. Decathlon v Žilině, kde budeme přestupovat, má otevřeno i dnes a jezdí tam z vlakového nádraží autobus. A pak holt pojedeme pozdějším přípojem; času bylo dost, měli jsme rezervu. Když byla náhradní karimatka zakoupena (nakonec se stala Luďkovou karimatkou č. 1), vrátili jsme se na nádraží. Všechno vypadalo skvěle, kdybychom ovšem nenastoupili do špatného vlaku. Věděli jsme, že jedeme směrem Banská Bystrica, tak jsme nad tím moc nedumali a naskočili do vlaku, aniž bychom si všimli, že tím směrem odjíždějí spoje dva, pár minut po sobě. Ještě jsme si lebedili, že pěkně stojí na nástupišti č. 1. Vlastně nám ani nebylo divné, že ten osobák nikde nestavěl. Ještě v Turčianských Teplicích byla šance to napravit, ale já se do mobilu mrkla, až když se vlak rozjel. Totiž, bylo mi divné, že jsme Teplice opustili o patnáct minut dřív, než jsme měli. A teprve teď nám došlo, že sedíme ve špatném vlaku a místo do Turčeka jedeme na Banskou Bystrici. Ještě by se to dalo vymyslet, kdyby ten vlak někde cestou stavěl, ale on to byl rychlík a jel přímo bez zastávky až do BB. Co budeme dělat navečer v tak velkém městě? Koukala jsem do mapy, loučila se s původní a rychle vymýšlela nové varianty. Jenomže žádná nevypadala dobře – vše bylo prostě blbě!
A pak najednou vlak zastavil před tunelem Mošovce. “Prosíme cestující, aby nevystupovali, vlak zastavil z prevádzkových důvodů.” A to byl přesně signál pro nás. Popadli jsme našich pět švestek (včetně telefonu ze zásuvky) a šup ven! Ještě že dveře nebyly zablokované. Stáli jsme na nádraží, pár metrů od silnice. No a pak na dva stopy (máme zkušenosti, že Slováci stopaře docela berou) jsme byli v Turčeku. Sice asi tak o 3 hodiny později, než byl původní plán, ale byli jsme tam!!!
A to nebyl jediný zázrak a štěstí, jaké jsme během týdenního putování zažili…
Nahrávání ...
