Rubrika:
2023
Datum výpravy: 6. - 11. 8. 2023
Účastníci: Markéta, Luděk
Povážský Inovec je takové to pohoří, co si chcete určitě jednou projít, ale vždycky se najde něco lákavějšího. Sice jsem po loňsku řekla, že příště na pěší vandr už ne na Slovensko (a nebo na Slovensko ano, ale v jinou dobu), jenže ono je tak nějak nejblíž a pořád je tam co objevovat. Navrhla jsem fikaně buď Povážský Inovec nebo Vihorlat (obojí dost daleko od sebe) s tím, že se rozhodneme na poslední chvíli, kde budou hlásit méně bouřek. Jenže předpověď byla každý den jiná, jednou horší na Inovci, podruhé na Vihorlatu, tak jsme se na počasí vyprdli a nakonec, k radosti Luďka, vybrali Inovec, hlavně proto, že nám na těch pár dní přišel bližší a dostupnější. Měli jsme čas od neděle do pátku, kdy Víťa odjel na brigádu do Prahy a Šárka na tábor. Přestože se Inovec chodí spíš od severu k jihu (prý je to víc z kopce), my se rozhodli pro směr opačný. Jednak já radši chodím do kopce než z kopce, ale hlavně, museli bychom dobře odhadnout místo nástupu. Kdybychom náhodou došli do cíle dřív, na jihu už není možnost jít někam dál. Kopce se rozpliznou do Povážské nížiny. Kdežto se startem v Hlohovci se dal přejít Inovec během tří dní a pak volně navázat na hřeben další, zkrátka pokračovat do Strážovských vrchů. Prostě jít bylo kam, dojít kam nás nohy donesou a sejít, kde to vyjde, bez nějakého většího plánování. Nakonec jsme došli až do Dubnice nad Váhom, skoro 105 km.
Počasí nám příliš nepřálo. Navzdory předpovědi, kdy v neděli měla už jen doznívat deštivá vlna a od pondělka mělo být hezky, přišla během pondělního dopoledne další studená fronta a lilo celý den. Úterý bylo jakž takž, ale středa opět propršela celá od dopoledne až do večera. Čtvrtek už byl ve znamení slunce a nadcházejících veder, jenže to už jsme pomalu plánovali návrat. Upřímně ale, to naše chladné počasí je na turistiku podstatně lepší. Jen jsme se poučili – nevěřit předpovědím, protože abychom ušetřili každý pár set gramů, vzali jsme si jen lehké (a ne moc funkční) pláštěnky. A daleko horší to měla naše Šárka, jim na táboře pršelo v kuse od soboty do čtvrtka.
Červená značka přes Inovec začíná (nebo končí) v Hlohovci u nádraží, protože ale pršelo a zrovna odjížděl autobus do obce Tepličky, přeskočili jsme prvních pět kilometrů hřebene (stejně tam nebyly žádné kopečky). V Tepličkách jsme totiž měli ještě z domova vyhlédnuté za obcí fotbalové hřiště s přístřeškem na první nocleh…
V Hlohovci jsme se prošli po městě během nákupu potravin s sebou.
Zde jsme nakoupili takové ty poslední zásoby - chleba, pití...
Ještě jsme si zašli na večeři a startovní pivko...
... a pak jsme se vrátili k nádraží. Toužila jsem vyfotit začátek (nebo konec) červené turistické. Nevím jak vy, ale já mám pocit, že červené značky nekončí skoro nikde.
Hřiště za obcí Tepličky jsme si na první nocleh vyhlédli ještě doma. Mělo totiž pršet, tak abychom stanovali v suchu. Přistřešek mělo hřiště velkorysý, bohužel se ale opravovala podlaha, tak byl nepoužitelný. A všude jinde byla zem nasáklá vodou po nedávných deštích.
V pondělí ráno začínáme stoupat cestou necestou na hřeben
Vlevo Vtáčnik, napravo Tríbeč. Vzpomínáme na vandr před dvěma lety.
Napojili jsme se na červenou, vzápětí ale podnikáme různé odbočky na vrcholky.
Tato část pohoří je poměrně nevysoká, pohybovali jsme se v rozmezí 250-400 nadmořských metrů. Před námi se už ale zvedaly vyšší partie pohoří, konkrétně Marhát 748 metrů. Tam jsme ale měli dojít až další den.
Cesta si s námi hrála, vedla nás nahoru a dolů přes malé rokliny.
Protože začalo pršet, rozhodli jsme se nejít přes sedlo Havran (390 metrů), kde nic není, ale sejít směr Piešťany do restaurace Furman. Sešli jsme volně lesem a po loukách, dostali vynadáno, že jdeme přes súkromý pozemok, ale v restauraci bylo teplo a halušky
Odpoledne pořád pršelo a my jsme šli kousek po silnici
Když už jsme byli mimo hlavní hřeben, rozhodli jsme se zajít si na kopec Ahoj (352 m)
Cesta na něj vedla po sjezdovce
A kromě bodu do Horobraní byly z kopce i fajn výhledy. Tedy, relativně fajn. V dálce uprostřed elektrárna Jaslovské Bohunice.
Až do tohoto napojení po žluté zpět na červenou hřebenovku jsem měla sucho v botách :-)
Během následujících 11 kilometrů nějak nebylo co fotit, protože se šlo lesem a pršelo. Po ujitých 30 kilometrech jsme to zapíchli zde, u rotundy svatého Juraje. Místo jsme měli vyhlédnuté, byla zde voda a turistické přístřešky.
Počasí se navečer konečně začalo vylepšovat.
Usídlili jsme se v předsíňce kostelíku, kde bylo sucho, a uvařili si večeři.
Vnitřek rotundy vyfocený přes skleněné dveře, nebyl přístupný. Dobře udělali, jinak bychom se tam snad i nastěhovali :-)
A je po dešti, Luděk obešel celý areál, aby našel plácek pro stan.
Údajně jde o nejstarší stojící kostel na Slovensku. Dřív býval rotundou, přistavěná věž to trochu zmátla.
Navečer jako kdyby i slunce vylezlo.
Ranní výhled ze stanu. Hurá, neprší a snad ani dnes nebude.
Po žluté se vracíme zpět na hřeben. Skoro celý hřeben (a některé boční cesty) je značený jako cyklo.
Kousek nad kostelíkem byl pramen vody a byla tam i kadibudka
Jsme zvyklí, že slovenské cyklotrasy jsou nepoužitelné, Inovec byl v tomhle trochu extrém
Přístřešek a hezké tábořiště na Marhátu (jen tu není voda)
Rozhledna na vrcholu Marhát je vysoká 17 m. Zkusila jsem to a dala jsem to.
Výhled k jižní části pohoří, kterou máme za sebou. Napravo, za výraznými Jaslovskými Bohunicemi se táhne hřeben Malých Karpat.
Pohled směrem k nejvyšším partiím pohoří (večer a zítra)
Výhledy při přechodu Inovce jsou omezené, zde mezi stromy pohled na hrad Tematín
Náznak civilizace - osada Jelenie Jamy. V dálce nejvyšší partie, tam někam ještě do večera dojdeme
Blížíme se ke středisku Bezovec. Dnešní den je moc hezký, jak do počasí, tak do krajiny a výhledů.
Ale co to? Že bych to s tím hezkým počasím zakřikla?
Raději jsme nasadili tempo, abychom kdyžtak došli někam pod střechu. Bohužel, na Bezovci vše mrtvo a zavřeno. Do chaty Śport jsme zavolali (otvorená iba o víkendoch), Penzión Bezovec rekonstruovali...
... tak jsme jenom ještě okoukli Kolibu Bezovec, i když vypadala taky zavřeně. Vyšel ale pohádkový děda a zeptal se, co chceme. Když jsme řekli, že něco k jídlu a pití, nabídl zelňačku a vyprážaný syr.
Nemělo to chybu, líná huba, holé neštěstí. Pojedli jsme, dobili jsme telefony a vydali se vzhůru.
Mraky se sice honily, ale sem tam slunce, tak jsme sušili, co se dalo.
Dobrovolný výstup na kopec Bezovec po sjezdovce (742 m), turistická značka jej obchází
Výhledy na jižní část Inovce byly parádní
A tady výhled k Vtáčniku. Mraky se honily, ale nepršelo.
Vrcholek Bezovce - přeci jen sem někdo chodí.
A tihle dva velikáni nás ještě dnes čekají, vlevo Prelačina (893), napravo Panská Javorina (943) s rozhlednou
Vyfoceno pro Pavla, kam by se měl přestěhovat :-)
Jak jsem psala, hřeben je skoro po celé délce značený jako cyklotrasa.
Prieľačina (896 m), hurá, konečně horštější nadmořské výšky :-)
Na Panskou Javorinu se musí z hlavního hřebene odbočit cca 700 metrů. Takže bez batohů. Bez obav jsme je nechali na rozcestí, zatím jsme totiž nepotkali ani jednoho člověka.
Rozhledna je stejná, jako ta na Marhátu
Bylo to jediné místo, kde jsme potkali turisty (asi 4, nalehko bez bagáže)
Výhled k Vtáčniku a Tríbeči
Výhled v nejvyššímu Inovci (1042 metrů) - zítra na něj dojde. Napravo zuří nějaká bouřka
Já sedím dole, ale Luďkovi se povedlo mě přesvědčit, že je jednak rozhled velkolepý a jednak, když jsem zvládla Marhát, tohle dám taky.
Zbytek hřebene, který nás čeká zítra
Jižní část pohoří, kterou máme za sebou
Už nás čeká jen sestup, zase je to i cyklotrasa
Nekecám, fakt tyhle skály někdo vyznačil jako cyklo
Na rozcestí Tri boky zahajujeme sestup k útulně Izba.
Prší, tohle už se nás asi týkat bude
Přístřešek u útulny. Ten den jsme ušli 23 km, takže pohoda. Luděk se začal pokoušet rozdělat oheň.
Máme sice stan, ale říkali jsme si, že kdyby byla útulna prázdná (což jsme ale zároveň nepředpokládali), asi bychom vzali útulnu.
V patře to bylo prima, akorát začalo pršet, takže na ohýnek nedošlo :-(
Útulňa Izba. Báli jsme se, že v noci někdo dorazí, ale byli jsme tam tu noc sami. Luďka tedy rušila myš. Někdy má výhodu chodit po horách v deštivém počasí.
Ráno jsme útulnu opustili a vrátili se zpět na hřeben
I tahle prudká cesta na hřeben je značená jako cyklo :-(
Ostrý vrch - dostáváme se zpět nad 900 metrů nad mořem
Zase se zatahuje. Je to očekávané. Podle satelitu víme, že se ze západu žene velká studená fronta s deštěm, tak makáme, co to jde, abychom za sucha ušli co nejvíc.
Déšť už je na dohled, mraky se přují přes Bílé Karpaty. Kéž by je tak zastavily!
Konečně vysílač na Inovci, akorát začalo pršet
Dorazila sem holka na kole
Luděk se šel podívat na rozhlednu Helenu
Pomalu sestupujeme k chatě po sjezdovce. Před námi pokračování hřebene, kam půjdeme, ale to už jsou Strážovské vrchy
Chata pod Inovcom na dosah ruky
Už solidně lilo, když jsme vlezli dovnitř
Byli jsme tu jediní hosté v tuto dobu. Pohledem do internetu jsme zjistili, že déšť jen tak nepřestane.
Nasadili jsme dešťovou výbavu, Luděk mi dokonce půjčil svoje nepromokavé kalhoty, které se ovšem při sestupu po zarostlé zelené značce Krásnou dolinou ukázaly jako promokavé.
A tímto máme Inovec za sebou. Jezdí tu vlak, ale o skončení jsme neuvažovali ani minutu. Tím spíš, že už přestalo pršet...
Knihovnička v autobusové zastávce v obci Jarky. Bohužel, obchod s potravinami zde nebyl. Ale zásoby jsme měli a najezení jsme byli z chaty.
Šli jsme jen tak kolem, pozdravili a paní se zeptala, jestli nechceme padaná letní jablka. A tak nám batohy zase ztěžkly.
Opět po červené, tentokrát ale není značená jako cyklo.
Vyhlídkový kopec Čiernachov (695 m)
Čiernachovská lúka v podvečer. Počasí nevypadá, ale zatím neprší. Zde byla možnost zajít do chaty pod Ostrým vrchom, ale nešli jsme.
Radši jsme zdolali kopečky Dúbrava a Velké Kačky. No a já se rozhodla jít ještě přes Ostrý vrch (767 m).
Luděk už toho měl plné zuby, i když jsme ušli zase jen 23 km, bylo to mnohem větší převýšení. Tak jsme se rozdělili s tím, že se sejdeme v sedle Lúčky. Vzal to úbočím a okoukl pěknou chatku.
Bohužel ale nepoužitelnou
Já mezitím zdolala Ostrý vrch.
Sedlo Lúčky, které jsme měli vyhlédnuté na nocleh,.
Přístřešek nezklamal, byl dokonale čistý.
Já mezitím okoukla přístřešek na úbočí Ostrého vrchu, ale nebyl použitelný
Luděk došel pro vodu k nedalekým chatám
A jen co jsme se zabydleli, začalo lejt.
Přístřešek byl dokonalý, široké lavice a střecha šikovná, že na nás nepršelo. Ani stan jsme nestavěli.
Luděk ráno neodolal a na Ostrý vrch si zašel také. Tím pádem jsme startovali až po desáté hodině. Nebylo ale kam spěchat, dnes bylo v plánu jen asi 18 kilometrů.
To je on, Ostrý vrch. Počasí se změnilo na letní
Strážovské vrchy jsou také malebné
Výhled ze sedla Petrovanské lúky. Chvíli předtím jsme potkali první natěžko turisty za celou dobu!!!
Tři kluci vyrazili včera z Trenčianských Teplic a mířili na jih. "Obdivovali" jsme jejich těžké batohy, ale když jeden vytáhl plechovku piva a daroval ji Luďkovi, s kritikou přestal :-)
Výhled z kopce Klepáč (575 m) na Trenčianské Teplice
Trenčianské Teplice - lázeňské město. Vlastně první možnost dokoupit zásoby. A vede tudy i trasa SNP
Došli jsme si na oběd, kde se nás ptali, jestli jdeme esenpéčko. Když jsme řekli, že jen Inovec z Hlohovce, tak prý taky dobrý.
V TT jsme ovšem spadli zase pod 300 metrů, ale žádné velké kopce nás už nečekaly, jen něco málo přes 600 m.
Nejprve vyhlídka Jeleň v cca 450 metrech
Nocleh na rozcestí Kýšky. Měli jsme tu vyhlédnutý přístešek, ale nebylo u něj kde rozdělat stan. A o kousek dál bylo parádní zákoutí s ohništěm.
Ano, stan umí být postavený jen na podlážce, tedy ušetří se váha vnitřního stanu.
Posledních asi 10 km sestup do Dubnice (přes pár kopečků)
Dubnice, náš cíl, v dálce Biele Karpaty. Den vypadá jako krásný, ale blíží se poledne a to horko! Říkáme si, že ty deště nebyly zase tak špatné. Jednak jsme měli hory sami pro sebe, jednak nebylo parno.
Luděk jako vandrák, ale nechtěl balit mokrý stan.
No a tohle už je opravdový konec. Nasedli jsme na vlak a dojeli domů. A pak že už nikdy na Slovensko v srpnu. Ani ne za deset dní jsme tam vyrazili zas... :-)
Nahrávání ...
