Rubrika:
2023
Datum výpravy: 6. - 11. 8. 2023
Účastníci: Markéta, Luděk
Povážský Inovec je takové to pohoří, co si chcete určitě jednou projít, ale vždycky se najde něco lákavějšího. Sice jsem po loňsku řekla, že příště na pěší vandr už ne na Slovensko (a nebo na Slovensko ano, ale v jinou dobu), jenže ono je tak nějak nejblíž a pořád je tam co objevovat. Navrhla jsem fikaně buď Povážský Inovec nebo Vihorlat (obojí dost daleko od sebe) s tím, že se rozhodneme na poslední chvíli, kde budou hlásit méně bouřek. Jenže předpověď byla každý den jiná, jednou horší na Inovci, podruhé na Vihorlatu, tak jsme se na počasí vyprdli a nakonec, k radosti Luďka, vybrali Inovec, hlavně proto, že nám na těch pár dní přišel bližší a dostupnější. Měli jsme čas od neděle do pátku, kdy Víťa odjel na brigádu do Prahy a Šárka na tábor. Přestože se Inovec chodí spíš od severu k jihu (prý je to víc z kopce), my se rozhodli pro směr opačný. Jednak já radši chodím do kopce než z kopce, ale hlavně, museli bychom dobře odhadnout místo nástupu. Kdybychom náhodou došli do cíle dřív, na jihu už není možnost jít někam dál. Kopce se rozpliznou do Povážské nížiny. Kdežto se startem v Hlohovci se dal přejít Inovec během tří dní a pak volně navázat na hřeben další, zkrátka pokračovat do Strážovských vrchů. Prostě jít bylo kam, dojít kam nás nohy donesou a sejít, kde to vyjde, bez nějakého většího plánování. Nakonec jsme došli až do Dubnice nad Váhom, skoro 105 km.
Počasí nám příliš nepřálo. Navzdory předpovědi, kdy v neděli měla už jen doznívat deštivá vlna a od pondělka mělo být hezky, přišla během pondělního dopoledne další studená fronta a lilo celý den. Úterý bylo jakž takž, ale středa opět propršela celá od dopoledne až do večera. Čtvrtek už byl ve znamení slunce a nadcházejících veder, jenže to už jsme pomalu plánovali návrat. Upřímně ale, to naše chladné počasí je na turistiku podstatně lepší. Jen jsme se poučili – nevěřit předpovědím, protože abychom ušetřili každý pár set gramů, vzali jsme si jen lehké (a ne moc funkční) pláštěnky. A daleko horší to měla naše Šárka, jim na táboře pršelo v kuse od soboty do čtvrtka.
Červená značka přes Inovec začíná (nebo končí) v Hlohovci u nádraží, protože ale pršelo a zrovna odjížděl autobus do obce Tepličky, přeskočili jsme prvních pět kilometrů hřebene (stejně tam nebyly žádné kopečky). V Tepličkách jsme totiž měli ještě z domova vyhlédnuté za obcí fotbalové hřiště s přístřeškem na první nocleh…
Nahrávání ...
