Rubrika:
2022
Datum výpravy: 24. - 30. 8. 2022
Účastníci: Markéta, Luděk
Tak ten poměrně komplikovaný název výpravy vznikl díky tomu, že jsme se při našem každoročním pěším vandru bez dětí nedrželi jen jednoho pohoří, ale vymysleli jsme si trasu přes vícero horských celků, ze kterých jsme však navštívili pokaždé jenom malý kousek. Jak slovenské hory poznáváme víc a víc, připadá mi, že je čím dál těžší něco vymyslet. V těch vyšších horách navíc přibývá lidí, ale ono jich přibývá i v těch nižších a doposud méně známých (protože roste popularita dálkových cest, na Slovensku je to například Trasa SNP) a tak na tohle kritérium také prostě musíme dávat zřetel. Plus jsme měli omezený termín, jednak jsme se letos z kol vrátili později než jindy, jednak jsme poslední prázdninový den museli odvézt synka i s věcmi na internát. Balili jsme ho poprvé, takže příjezd domů nemohl být na poslední chvíli. Měli jsme k dobru sedm dní, i na cestu, takže západní Slovensko.
Na ten pěkný hřebínek, co vede z Donoval na opačnou stranu než leží Nízké Tatry, jsme pokukovali už dlouho. Zvolen, 1402 metrů vysoký vyhlídkový vrchol, ale co dál? Dalo by se jít směrem na Velkou Fatru a uhnout na Kremnické vrchy. Ty já neznám vůbec, když jsme si tam jednou naplánovali prodloužený víkend v zimě, protože trasy okolo Skalky jsou běžkařským rájem, onemocněla jsem tehdy chřipkou a Luděk vyrazil sám. Klikám tedy do mapy trasu, zdá se mi to krátké. Jít dál na jih do Štiavnických vrchů? Tolik času zase nemáme. Tak přidáme něco na začátek. Co třeba Salatín na bočním hřebínku Nízkých Tater? Jo, ten je pěkný, to si pamatuju. Plán byl hotový. Ještě jsme přibližně zkontrolovali hranice národních parků, aby nám to do nich nevyšlo na noc a mohlo se jet.
Jo, bylo to vymyšlené hezky. Ovšem každodenní bouřky nás donutily trasu v průběhu přepracovat. Ještě že improvizovat umíme a s mapami v mobilu to není žádný problém. Bylo nutné ráno vstávat brzy a pospíchat, abychom se při odpoledních bouřkách už nevyskytovali nikde na hřebeni. Takže těch sestupů do údolí nakonec bylo víc, ale využili jsme je k nákupu zásob a asi 2x nebo 3x jsme při nudných silničních úsecích mávli na projíždějící auto. Stopování na Slovensku není nikdy problém. A díky ušetřenému času jsme si mohli přidat Starohorské vrchy a na ty Kremnické přejít přes Harmaneckou jeskyni (kolem které jsme mnohokrát projeli na kole, autem nebo vlakem a dovnitř nešli nikdy).
Poznámka na závěr: Jen asi budeme muset ty naše pěší vandry přehodnotit a nebo změnit lokalitu. Měla jsem za to, že koncem srpna už bývá co do bouřek počasí stabilnější (narozdíl třeba od června), ale ono naopak. S železnou pravidelností bouřkové období přichází právě v tuto dobu. Stíhají nás už kolikátý rok. “Tady je to jako začarované, jak si tohle počasí tady sedne, tak se to nehne,” tvrdil nám obyvatel Španej Doliny. Ale já mám pocit, že tak to je na celém Slovensku, mají ty bouřky koneckonců i ve svojí hymně. Ale letos mě to tedy obzvlášť nebavilo.
Nahrávání ...
