Rubrika:
2022, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 28. 9. - 2. 10. 2022
Účastníci: Markéta, Luděk, Šárka
Ujeté kilometry: 312 (+ 34 na vlak a od vlaku)
Horní Lužice, Lužická jezera, východní Německo. Možná na první pohled nepříliš zajímavá oblast v povodí řek Spréva a Nisa. Průmyslová krajina ovlivněná těžbou uhlí. Nudné rovinky. Asi by mě normálně nenapadlo se této oblasti věnovat nějak víc.
Stačila však jedna zmínka kamaráda ze srbského Niše o touze navštívit oblast, kde žijí jeho dávní krajané – Lužičtí Srbové. O těch jsme toho také mnoho nevěděli, vlastně skoro nic, ale protože Srbsko a Srby máme rádi, neznalost jsme si doplnili. A s tím se objevila i zvědavost po stopách Lužických Srbů se též vydat. Už J. A. Komenský říkal něco o praxi, kterážto doplňuje nudnou teorii 🙂
Pětidenní volno vzniklé prodloužením o státní svátek a omluvením Šárky dva dny z výuky jsme původně plánovali strávit pěším vandrem někde po horách na Slovensku. Předpověď počasí však Slovensku absolutně nepřála. Měla být zima a několik dní v kuse pršet… A protože hnusné bylo vlastně skoro celé letošní září, zachtělo se tělu spíš trochu toho tepla a sucha, spíš než mlhu, mraky a bahno. A jediná Horní Lužice slibovala jakž takž počasí trochu lepší.
Asi už stárnu nebo hloupnu snad… zpívá Honza Nedvěd a já bych si to maličko dovolila obměnit. Stárnu určitě taky, ale věkem možná naopak rozum získávám 🙂 Poněvadž dřív bych asi byla za vyrazit bez mrknutí oka za každou cenu, teď jsem byla za toho, kdo čuměním do počítače a zevrubným sledováním předpovědních modelů vymyslel jednak lokalitu úplně jinou a jednak navrhl zaměnit pohorky za kolo. A to prosím pěkně – jen 24 hodin předem! Pak že starší lidé ztrácí na flexibilitě 🙂
PS: Tipům na konkrétní zajímavé lokality v oblasti Horní a Dolní Lužice vděčím Petrovi (petrp) z diskusního fóra nakole.cz.
PS2: Víťa zůstal „doma“ zcela dobrovolně, nechtěl zameškat výuku. A protože studuje prvním rokem na SPŠE, nenutili jsme ho.
PS3: Když si fotky prohlédnete až do konce, dozvíte se, jaký netradiční suvenýr jsme si z této výpravy dovezli 🙂
Při přestupu ve Wroclawi musíme tradičně do tamního nádražního mekáče, aby Šárka viděla, že jsou výlety s rodiči fajn :-)
Tuplice - vystupovat. Pohodlné cestování dolnoslezskými vlaky - přímý vlak z Wroclawi až skoro na hranici. Méně příjemné je, že prší. Ale taková byla předpověď na dnešní den, tak nás to nepřekvapilo.
A ještě do večera zvládáme z Tuplice až do Nowe Czaple přes 20 kilometrů po bývalé železnici. Stezka byla pohodlná, ale ne asfaltová. Jemný píseček v kombinaci s deštěm totálně zasral naše kola a oblečení od kolen dolů, včetně bot.
Na nocleh jsme si vyhlédli oblast východně od Leknice. Blíž jsem to nezkoumala, zaujaly mě lesy, jezera a turistické přístřešky. V báglech jsme totiž vezli buřty...
Proto nás trošku zaskočilo, že jsme vjeli do jakéhosi geoparku s naučnými stezkami, rozhlednami apod. Po chvíli jsme pochopili, že se nacházíme v oblasti, kde se ještě docela nedávno těžilo uhlí (lignit). Těžba skončila v roce 1973 a od té doby probíhá rekultivace.
Vyhlídka z rozhledny na lesy a jezero nazvané Afrika (podle tvaru) - v šedesátých letech zde byl povrchový důl na hnědé uhlí
Čekám tradičně pod rozhlednou
Ještě že zbytek rodiny nenapadlo nahoře nocovat
Ta spousta přístřešků a sedánků vypadala na první pohled idylicky, na druhý pohled bylo vše takové syntetické a... hlavně jsme si někde potřebovali udělat ohýnek.
Břehy jezera Afrika jsou důkazem těžby
Po vydatných srážkách bylo rozdělat oheň docela umění. A i když jsem si vzpomněla na tramské fígle jako březová kůra a tak, oheň stejně pořádně hořel nechtěl. Nakonec ke slovu přišel ventilátor z dřívkáče.
Tak bohužel, buřty ležely v lednici asi dlouho a už nebyly vůbec dobré. Ke slovu tak přišly hermelíny na grilování. Ale neměli jsme pro změnu zase alobal. Tak jsme si je opekli jen tak :-)
Naše tábořiště. Šárka celou dovolenou v Kazachstánu nebo Kyrgyzstánu toužila stanovat v lesíku, splnilo se jí to až v Polsku. Jo a vyjeli jsme s letitým stanem Jurek Dome 3, bohužel jsme shledali jeho stav už dosti chatrným.
Jezera zde vznikla buď zatopením povrchových dolů nebo propadením šachet. Zde jedna taková propadlina.
Opustili jsme geoturistický park a míříme do Německa
Tržiště v Leknici - normálně jsem měla Deja vu, protože jsem si vzpomněla, že když jsme v roce 2009 jeli s dětma ve vozíčku stezku Odra-Nisa, tak tohle bylo místo, kde jsme poprvé přišli na to, že je výhodnější jezdit na nákupy do Polska.
Zašli jsme si i na ranní kávu, ale pak jsme přišli na to, že je možná výhodnější dát si kafe v Německu v obyčejné pekárně
Ještě jedna fotka - v roce 2009 jsme tu také byli...
...a tak zkoušíme udělat stejné foto, jako tehdy. Změnila se ale jen Šárka... Zmíněný obrázek je zde: https://www.epastorek.cz/wp-content/gallery/odra-nisa-rujana-a-polsko/odra054.jpg
V parku Kromlauer se nachází klenutý most, známý jako Rakotzbrücke nebo-li Ďábelský most. Byl vytvořen okolo roku 1860 a od té doby je ozdobou místního parku.
Vstup na něj je ovšem zakázaný, nicméně hezčí je pohled na něj z několika vyhlídek, kdy oblouk zrcadlící se na stojaté vodě jezera tvoří takřka kruh. Most nechal postavit Friedrich Hermann Rötschke, rytíř z Kromlau, nicméně tím, jak impozantně vyhlíží, se mu dostalo přívlastku ďábelský, jelikož lidé byli přesvědčeni, že jej postavil sám Satan.
Les okolo je doslova protkán kolejemi úzkorozchodné železnice z roku 1895, která spojovala továrny hraběte Heřmana von Arnima.
Koleje mají rozchod pouhých 600 mm a vláček dnes vozí turisty.
Povrchový důl Nochten. Těžba zde začala v roce 1973 a potrvá do roku 2028. Těží se tu tak, aby byla pozdější rekultivace co nejjednodušší a rekultivovaná plocha se opět zalesní. Navíc tu vzniká nové jezero o rozloze 260 hektarů. Na hranu lomu se lze pohodlně dostat po cyklostezce.
Jestliže se chcete podívat, jak apokalypticky vypadala krajina Lužických jezer ještě poměrně nedávno, vydejte se k rozhledně Am Schweren Berg. Rozhledna byla otevřena v roce 2008. Je z betonu a nejvyšší vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce zhruba v 30 metrů. Tady je tedy vidět, jak na sluníčku sušíme stan, ale...
... hned na dalším snímku je vidět postupná rekultivace dolu.
Rozhledna s bufetem a malým informačním centrem
Hnědouhelná elektrárna Boxberg aneb generátor mraků jak říkal Luděk. A měl pravdu, počasí tu opravdu bylo pokažené, i trochu mrholilo.
Oběd v bufetu u parku Bludných kamenů, při venkovním posezení jsem si musela vzít péřovku.
Findlingspark - park Bludných balvanů. Ty sem ale byly navezeny z různých koutů země, a navíc se nám vstupné zdálo docela drahé, otočili jsme se a pokračovali dál.
Cyklotrasa dál vede podél jezer, i toto bývalo kdysi dávno povrchovým dolem
Rozhledna Rostiger Nagel neboli Rezavý hřebík je vyrobená ze 111 tun z nerezavějící oceli, se základnou pravoúhlého trojúhelníku s délkou přibližně dvanáct a osm metrů.
Celkem 162 schodů vede k vyhlídkové plošině na věži.
Nachází se u Sonorského kanálu a jezera Sedlitz See v Lužické jezerní krajině.
Z vyhlídkové plošiny ve výšce 30 metrů je viditelných mnoho jezer.
Nocujeme nedaleko jezera Sedlitzer See a tento nocleh budeme mít spojený se zajímavým zážitkem. Stan jsme postavili na cestě (byla to spíš taková cesta-necesta) v místě lesního průseku. Vzhledem k tomu, že dnes nepršelo, oheň se rozdělával mnohem snadněji. Pravda, byli jsme asi padesát metrů od cesty, ale to byla blátivá lesní silnička, plná hlubokých louží, nečekali jsme, že by po ní navečer někdo jel.
Luděk si cestou sebral bedly, že si je večer osmaží.
Ohýnek hořel, bedly se smažily - když v tom kolem jelo auto. Snažili jsme se vypadat nenápadně, ale byli jsme nepřehlédnutelní :-( Řidič stočil volant mohutného SUV a dost hovadsky (např. přes malé stromečky) dojel těsně před náš stan. A ani nevypnul motor, natož aby vystoupil... Dělali jsme, že nerozumíme, ačkoliv jeho sdělení bylo víc jak jasné :-) Naštěstí byl rozumný. Řešil jen, abychom zde byli opravdu jen jednu noc a ráno odjeli (co bychom tu asi tak dělali, že?) a abychom ten oheň uhasili do deseti minut. "Dovařím večeři a pak ho zlikvidujeme," přislíbili jsme. Asi jsme měli štěstí, představa, že stan zase pakujeme nebo se víc hádáme a on to hrotí a volá třeba policajty se nám nelíbila. Ale upřímně, když pak ráno po té lesní silničce projelo asi pět kamionů na dřevo, kdo ublíží tomu lesu víc?!
Nejchladnější noc, ale naštěstí nemrzlo
Jezero Seftenberger See a "Smoke on the Water"
Naším dalším cílem je Besucherbergwerk F60 - jeden z největších pohyblivých strojů světa. Prohlídka obřího důlního dopravníku však stojí 14 euro na osobu a trvá 1,5 hodiny, což by nám udělalo čáru přes rozpočet (časový) a já bych na ni stejně nešla (vyhlídka z výšky 74 metrů fakt není nic pro mne).
Musí nám tedy stačit objížďka areálu a tohoto 502 metrů dlouhého giganta vážícího víc než 11 000 tun, jemuž se přezdívá ležící Eiffelovka, shlédnout za plotem.
F60 byl postaven v letech 1989 až 1991 a v provozu byl od března 1991 do června 1992. Poté měl být kvůli ukončení těžby rozebrán, ale hrstka nadšenců se naštěstí zasadila o jeho zachování.
Ocelový obr stojí na zaslouženém odpočinku na břehu jezera Bergheider See, které kdysi pomohl vyhloubit.
Celý areál se strojem je možné pohodlně objet na kole.
Stroji se přezdívá leží Eifellovka, ale kdyby se postavil, bude o dost vyšší než ona!
Centrum městečka Schwarzheide
Městečko Ruhland - jdeme na oběd do čínského bistra. Na rozdíl od těch našich zde ale neměli obrázky, tak jsme to prostě nějak riskli. Ono je to stejně víceméně všechno na jedno brdo.
Rovinky skončily, do cesty se nám postavily menší kopečky. Rozhledna na 293 metrů vysokém vrchu Hutberg je docela stará, z roku 1868.
Výhled na město Kamenec a chatu (dnes zavřenou) těsně pod rozhlednou
Markéta tradičně POD rozhlednou, ty bílé flíčky vlevo nahoře na snímku jsou kvetoucí rododendrony - ??? - bylo 30. září
Město Kamenec - nakupujeme zásoby a pak ven z města, večer se blíží.
Názvy obcí jsou zde dvoujazyčné a tento je jasným důkazem
Je to zde kvůli Čechům? Asi ne :-) Hornolužická srbština ř překvapivě obsahuje!
Nocleh v lese, zde raději bez ohně
Foceno kvůli nápisu na kříži
Fotíme si slovanské nápisy pro Miroslava z Niše
Klášter Marienstern (hornolužickosrbsky Marijina Hwězda) - ženský cisterciácký klášter v Panschwitz-Kuckau (Pančicy-Kukow)
Je sobota dopoledne, otevřenou kavárnu s pekárnou bereme útokem!
Takové obyčejné, domácké a navíc jsme k zakoupené kávě a pečivu obdrželi ten tácek s nakrájenou buchtou zdarma! Málem jako v Srbsku! :-)
Hornolužická srbština chráněný menšinový jazyk, hovoří jím přibližně 20 000 – 40 000 lidí.
A když jsme tak trochu v Srbsku, tak nesmějí chybět Cyril s Metodějem. Ty nízké kříže symbolizují klíčící víru.
Na té hornolužické Srbštině nás překvapilo zejména to dvojité w.
Budyšín je jedno z největších kulturních lužickosrbských center. Na návštěvu restaurace je bohužel brzy, ještě není ani jedenáct hodin.
Na náměstí v Budyšíně se zrovna konal nějaký "fest". Rozhlížela jsem se po srbských pochoutkách, a bohužel... Mnohem úspěšnější jsem však byla při pohledu do odpadkového koše, kam jsem zanesla pytlík s našimi odpadky
Budyšín bývá označován jako město věží
Chrám svatého Petra v Budyšíně je jedním z největších kostelů v Německu
Další věžička, takzvaná Srbská věž
Bohatá věž (Reichenturm). Zdá se šikmá? Nezdá. Je prý ze své osy vychýlená o 1,44 m.
Po dlouhém nudném úseku podél hlavní silnice se zjevilo město Löbau a kopečky nad ním (budou se nás týkat). Do města dojíždíme s prvními kapkami deště. Odpoledne se má počasí pokazit a předpověď vychází.
I zde navštěvujeme čínské bistro, tady mají naštěstí menu s obrázky :-) Ale spíš než jídlo nás zaujal průchod, ve kterém jsme mohli schovat kola přes deštěm
Během oběda fronta nepřešla, a protože jsme nechtěli trasu zkracovat, vyrážíme v dešti v pláštěnkách dál
Kopec má pouhých 448 metrů, což znamená převýšení cca 200 metrů, toto ovšem je nutné zdolat na dvou kilometrech, a jsou to kilometry zatraceně výživné. Na vrcholku nás doslova vcucla zdejší Löbauer Berg s lokálním pivem. Píšeme pohled kamarádům... Odeslán však bude až z Čech, dnes je sobota a zítra už jedeme domů.
Litinová rozhledna krále Friedricha Augusta z roku 1854 je pravděpodobně jedinou dochovanou vyhlídkovou věží z litiny v Evropě a možná nejstarší věží postavenou ze železa. Jakou nabízí vyhlídku jsme v tomto nečase nezjistili.
Na sousedním 450 m vysokém Schafbergu stojí TV vysílač. My jsme si sem vyjeli kvůli bodu do Horobraní (sbírat vrcholky totiž začala i Šárka).
A tohle jsem našla v Budyšíně v odpadkovém koši. Úplně novou desetilitrovou várnici, ještě v originální krabici. Shodou náhod jsme si něco podobného zamýšleli domů koupit, protože jsme se letos v létě v KAZ a KGZ naučili pít čaj na ruský způsob.
Ohlédnutí za právě zdolaným dvojkopcem. Pršet naštěstí přestalo, ale bylo docela nevlídno. Čekala nás poslední noc ve stanu. Museli jsme si ale máknout, k vyhlédnutému místu to bylo ještě asi 18 km příjemně zvlněnou krajinou.
Díky světlu generované dynamem v náboji je Šárka nepřehédnutelná
Ráno u jezírka Libellentleich. Ptáci už se houfují, podzim je tady
Přístřešek a ohniště - první oficiální ohniště i s dřevem. A hlavně, BEZ ODPADKŮ!!! Německo prostě.
Snídaně. V noci bylo docela teplo, i tak mi Šárka zabavila péřovku.
A jedeme dál, i s krabicí, po včerejším dešti poněkud zdevastovanou. Jestli TEN KRÁM nebude fungovat, tak mě dozajista klepne!!! :-)
Cesta na rozhlednu po bývalé haldě. Pěšinka není používaná a stěží se vyhýbáme houbám (i jedlým)
Aussichtsturm Neuberzdorfer Höhe. Vyhlídková věž železobetonové konstrukce slavnostně otevřena 28. června 2008. Výška věže 26 m.
Výhled je zejména na Berzdofer See, další jezero vzniklé zatopením dolu.
Obrovské kolesové rypadlo Bagger 1452 jsme náhodou zahlédli z cyklostezky před městečkem Hagenwerder
Muzeum bylo v nedělním ránu ještě zavřené, ale i zde nám stačil pohled přes plot
Šest kilometrů do Gorlitzu po cyklostezce Odra-Nisa máme jako retro, protože to byla naše první dálková cyklotrasa s dětmi ve vozíčku
Na vlak jsme přejeli do sousedního Zgorzelce, abychom nemuseli platit přeshraniční příplatek
Krabice stále jede s náma :-))
A doma - světe div se - funguje a vaří nebo ohřívá vodu!!!
Nahrávání ...
