Rubrika:
2022, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 28. 9. - 2. 10. 2022
Účastníci: Markéta, Luděk, Šárka
Ujeté kilometry: 312 (+ 34 na vlak a od vlaku)
Horní Lužice, Lužická jezera, východní Německo. Možná na první pohled nepříliš zajímavá oblast v povodí řek Spréva a Nisa. Průmyslová krajina ovlivněná těžbou uhlí. Nudné rovinky. Asi by mě normálně nenapadlo se této oblasti věnovat nějak víc.
Stačila však jedna zmínka kamaráda ze srbského Niše o touze navštívit oblast, kde žijí jeho dávní krajané – Lužičtí Srbové. O těch jsme toho také mnoho nevěděli, vlastně skoro nic, ale protože Srbsko a Srby máme rádi, neznalost jsme si doplnili. A s tím se objevila i zvědavost po stopách Lužických Srbů se též vydat. Už J. A. Komenský říkal něco o praxi, kterážto doplňuje nudnou teorii 🙂
Pětidenní volno vzniklé prodloužením o státní svátek a omluvením Šárky dva dny z výuky jsme původně plánovali strávit pěším vandrem někde po horách na Slovensku. Předpověď počasí však Slovensku absolutně nepřála. Měla být zima a několik dní v kuse pršet… A protože hnusné bylo vlastně skoro celé letošní září, zachtělo se tělu spíš trochu toho tepla a sucha, spíš než mlhu, mraky a bahno. A jediná Horní Lužice slibovala jakž takž počasí trochu lepší.
Asi už stárnu nebo hloupnu snad… zpívá Honza Nedvěd a já bych si to maličko dovolila obměnit. Stárnu určitě taky, ale věkem možná naopak rozum získávám 🙂 Poněvadž dřív bych asi byla za vyrazit bez mrknutí oka za každou cenu, teď jsem byla za toho, kdo čuměním do počítače a zevrubným sledováním předpovědních modelů vymyslel jednak lokalitu úplně jinou a jednak navrhl zaměnit pohorky za kolo. A to prosím pěkně – jen 24 hodin předem! Pak že starší lidé ztrácí na flexibilitě 🙂
PS: Tipům na konkrétní zajímavé lokality v oblasti Horní a Dolní Lužice vděčím Petrovi (petrp) z diskusního fóra nakole.cz.
PS2: Víťa zůstal “doma” zcela dobrovolně, nechtěl zameškat výuku. A protože studuje prvním rokem na SPŠE, nenutili jsme ho.
PS3: Když si fotky prohlédnete až do konce, dozvíte se, jaký netradiční suvenýr jsme si z této výpravy dovezli 🙂
Nocujeme nedaleko jezera Sedlitzer See a tento nocleh budeme mít spojený se zajímavým zážitkem. Stan jsme postavili na cestě (byla to spíš taková cesta-necesta) v místě lesního průseku. Vzhledem k tomu, že dnes nepršelo, oheň se rozdělával mnohem snadněji. Pravda, byli jsme asi padesát metrů od cesty, ale to byla blátivá lesní silnička, plná hlubokých louží, nečekali jsme, že by po ní navečer někdo jel.
Luděk si cestou sebral bedly, že si je večer osmaží.
Ohýnek hořel, bedly se smažily - když v tom kolem jelo auto. Snažili jsme se vypadat nenápadně, ale byli jsme nepřehlédnutelní :-( Řidič stočil volant mohutného SUV a dost hovadsky (např. přes malé stromečky) dojel těsně před náš stan. A ani nevypnul motor, natož aby vystoupil... Dělali jsme, že nerozumíme, ačkoliv jeho sdělení bylo víc jak jasné :-) Naštěstí byl rozumný. Řešil jen, abychom zde byli opravdu jen jednu noc a ráno odjeli (co bychom tu asi tak dělali, že?) a abychom ten oheň uhasili do deseti minut. "Dovařím večeři a pak ho zlikvidujeme," přislíbili jsme. Asi jsme měli štěstí, představa, že stan zase pakujeme nebo se víc hádáme a on to hrotí a volá třeba policajty se nám nelíbila. Ale upřímně, když pak ráno po té lesní silničce projelo asi pět kamionů na dřevo, kdo ublíží tomu lesu víc?!
Nejchladnější noc, ale naštěstí nemrzlo
Jezero Seftenberger See a "Smoke on the Water"
Naším dalším cílem je Besucherbergwerk F60 - jeden z největších pohyblivých strojů světa. Prohlídka obřího důlního dopravníku však stojí 14 euro na osobu a trvá 1,5 hodiny, což by nám udělalo čáru přes rozpočet (časový) a já bych na ni stejně nešla (vyhlídka z výšky 74 metrů fakt není nic pro mne).
Musí nám tedy stačit objížďka areálu a tohoto 502 metrů dlouhého giganta vážícího víc než 11 000 tun, jemuž se přezdívá ležící Eiffelovka, shlédnout za plotem.
F60 byl postaven v letech 1989 až 1991 a v provozu byl od března 1991 do června 1992. Poté měl být kvůli ukončení těžby rozebrán, ale hrstka nadšenců se naštěstí zasadila o jeho zachování.
Ocelový obr stojí na zaslouženém odpočinku na břehu jezera Bergheider See, které kdysi pomohl vyhloubit.
Celý areál se strojem je možné pohodlně objet na kole.
Stroji se přezdívá leží Eifellovka, ale kdyby se postavil, bude o dost vyšší než ona!
Centrum městečka Schwarzheide
Městečko Ruhland - jdeme na oběd do čínského bistra. Na rozdíl od těch našich zde ale neměli obrázky, tak jsme to prostě nějak riskli. Ono je to stejně víceméně všechno na jedno brdo.
Rovinky skončily, do cesty se nám postavily menší kopečky. Rozhledna na 293 metrů vysokém vrchu Hutberg je docela stará, z roku 1868.
Výhled na město Kamenec a chatu (dnes zavřenou) těsně pod rozhlednou
Markéta tradičně POD rozhlednou, ty bílé flíčky vlevo nahoře na snímku jsou kvetoucí rododendrony - ??? - bylo 30. září
Město Kamenec - nakupujeme zásoby a pak ven z města, večer se blíží.