Rubrika:
2020
Datum výpravy: 26. - 31. 8. 2020
Účastníci: Markéta, Luděk
Jó, prstem po mapě, to se to cestuje. Jenže po všech možných variantách, kam se letos vydáme na pěší vandr bez dětí, to dopadlo tak, že jsme zase jeli na Slovensko 🙂 (letos už podruhé), díky koronaviru. Ze zdravotních důvodů – s koronavirem nesouvisejících – jsme se na déle než na 4 dny nedostali (resp 4 + 2 dny cesta). Byla to hurá akce, žádné dlouhé plánování. Ráno jsme se sbalili, v deset nasedli do auta a teprve cestou na východ vymysleli, kam se to vlastně vydáme. Nápadů bylo víc (namátkou Vihorlat, Slovenský kras), ale nakonec jsme auto zaparkovali večer v Telgártu a vydali se do Slovenského Rudohoří, do části, kterou jsme dva roky předtím vynechali a přejeli vlakem.
První část vandru vedla po červené po trase SNP (která je ale jinak mnohem mnohem delší!) do Hnilce. Druhou polovinu trasy jsme vymysleli také až za pochodu – v Hnilci jsme červenou vyměnili za zelenou a po ní došli až do Krompach.
Krompachy… Když chodíme v zimě ráno na kafe ke kamarádovi Belmondovi, koukáme u toho na slovenskou verzi pořadu Panorama. Lyžařský areál Krompachy – Plejsy naskočilo tam jednou a já hned ladila mapu, kdepak to asi leží. Krompachy jako město jsme letos osobně poznali při letní cyklodovolené s dětmi, ale to jsme se pohybovali jen u řeky v údolí. A teď mě napadlo do těch Krompach dojít a ten zmíněný skiareál uvidět na vlastní oči. Abychom v sychravých dnech, až zase budeme sedět u toho kafe s očima přilepenýma na obrazovku, mohli vzpomínat….
– na panoramatické výhledy na Vysoké Tatry a Královu hoľu,
– na prodírání se travou a mlázím, protože jestli ještě někdo občas projde po trase “esenpéčka”, tak po té zelené nechodí už vůbec nikdo. (Podle knihy návštěv na Havraní hlavě tam projde turista maximálně jednou týdně.),
– na slunečné počasí, které nám letos výjimečně přálo (až na jednu kratičkou noční bouřku ani kapka),
– na útulny a lovecké chaty, u nichž jsme přespávali,
– na medvědy, po nichž jsme letos ani žádnou stopu neviděli ,
– na tu kozu, která nás svým dupáním rušila ze spaní první noc…
Zkrátka to nemělo chybu!
Já a výhledy. Nebojte, už to končí. Cesta se přehoupla přes hřeben hory Stromiš a začala klesat do sedla Súľová.
Sestup do sedla Súľová. SNP dál vede do Volovských vrchů (ty kopce uprostřed) a tam jsme už vloni byli. My jsme si na sedle stopli dodávku a ta nás hodila dolů do obce Hnilec. Z celkového skóre ujitých kilometrů (dle mapy) tak nutno odečíst 4 km.
V Hnilci jsme si koupili čerstvé rohlíky a šunku k obědu (další zásoby jsme nedoplňovali, ještě nás měla zítra čekat další obec), počkali si do 14 hodiny, až bude otevřené pohostinstvo, kde jsme si dali kafe a Luděk točené pivko, pokecali s místními štamgasty o politice, cikánech a o kůrovci, a naplánovali další trasu.
Nejprve 400 výškových metrů po zelené do sedla Grajnár. Místní nás sice posílali autobusem, ale to jsme už zavrhli (stačil jeden stop). Jo a po těch medvědech nikde ani stopa. Teda, ne že by mi to vadilo...
Na sedle Grajnár jsme zavzpomínali, že jsme tudy kdysi dávno projížděli s Pavlem na kole, určitě si taky vzpomene :-)
A zelená značka dál směr Hnilčík nebyla vůbec používaná a tudíž totálně zarostlá
Takhle to vypadalo po velkou část trasy
Krásné místo u štoly Ľudmila. Chvíli jsme zvažovali tady nocovat, ale v Luďkovi blízkost osady vzbuzovala touhu po pivu, přestože už jedno dneska měl. Tak jsme toto místo nakonec opustili a vydali se dál. Nakonec jsme na křižovatce nalezli otevřený Motorest pod krížom, kde jsme rovnou i povečeřeli. Na nocleh jsme si vytipovali přístřešek asi o dva kilometry dál...
Jaké ale bylo překvapení, když se z přístřešku vyklubala asi soukromá chata (navíc s falešnou kamerou :-) )
Nikde ale nebyl nikdo, komu by naše přítomnost vadila, tak jsme tam nakonec přespali na verandě.
Luděk navrhoval, že si na snídani zajdeme do vsi Závadka, ale bylo to přes 3 km, tak jsme posnídali zde. Tak se aspoň Luděk těšil na kafe. Cestou byla taková příjemně zvlněná pravá slovenská krajinka i s ovečkami.
Závadka. Obec, kde údajně žije velké množství rusínského obyvatelstva.
Bylo nám tedy divné, že nikde nikoho nevidíme, jakýs takýs frmol byl jen v cikánské osadě na začátku obce.
Okoukli jsme zdejší pravoslavný kostelík a pak se vydali směr obchod. Jenže! Zjistili jsme, že je státní svátek (SNP) a tudíž zavřeno.
Nákupy ani káva žádné nebudou. Tady ty roztomilé babči nám to potvrdily.
Došli jsme ke kapličce nad obcí a řešili, co dál. Stopovat někam do větší civilizace nemělo smysl, všude by to bylo stejné. Provedli jsme tedy inventuru zásob. Takže máme tři dvouporce expediční stravy (od kamarádky Marcely), dvě pytlíkový polívky, čtyři rohlíky, patku chleba, tři paštiky a jednu Studentskou pečeť. Do Krompach to má být 31 km, tedy den a něco pohodového pochodu. Oběd, večeři a zítřejší snídani vyřešíme - víc nepotřebujeme.
Kopli jsme do sebe půlku čokošky a jde se tedy dál! Ještě že to občas s jídlem přeženu a nakoupím víc :-) PS: Najdete uprostřed fotky Spišský hrad?
Ohlédnutí z hřebene za Závadkou.
Krajinka na zelené hřebenovce