Rubrika:
2018
Datum výpravy: 22. 9. 2018
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka a babička Hr. (na část trasy)
Při příležitosti cesty do Prahy jsme si na sobotu naplánovali výlet. Nebudu zastírat, že nám inspirací byla trasa Pavla a Míly z roku 2012. Pavel také krajinu podél řeky Vltavy hezky popsal, takže já tentokrát svoje úvodní psaní zkrátím. Dokonce jsme, podobně jako oni, v sobotu ráno do přírody nespěchali, a od auta vyráželi až skoro v deset hodin. Do Štěchovic na autobus jsme tak dorazili až s počínajícím soumrakem. Byl ale krásný baboletní večer, nebyl důvod spěchat domů…
Zde je důvod našeho zdržení na startu. Babiččino nové auto a první jízda s ním. Byl to vlastně i důvod naší návštěvy Prahy...
Středočeská krajinka zde připomíná spíš nějaké podhůří
A toto je první z vyhlídek na meandry Vltavy, Smetanova vyhlídka. Za pár hodin půjdeme po protějším břehu :-)
Napojili jsme se na trasu oblíbeného pochodu Praha - Prčice. Škoda, že si na sedmdesátikilometrovou trasu pravděpodobně netroufnu....
A další krajinka malebného Povltaví
Vyhlídka Máj, ještě hezčí než ta první. Akorát jsme byli překvapeni, že je vyhlídka poměrně obtížně přístupná, a terén velice vzdušný.
Konečně mě Luděk vyfotil alespoň trochu přijatelně :-)
Babička si dál netoufla a po vyhlídce Máj zamířila zpátky pěšky (a následně i stopem) k autu. My pokračujeme dál na hráz Slapské přehrady a pak do Štěchovic na autobus.
Žlutá trasa nám ale nabídla nepříjemné překvapení
Jsme opravdu pár kilometrů od Prahy?
Musíme překonat potok. Včera trochu sprchlo a potok je silně rozvodněn. Jdeme v nízkých botách...
... tak boty dolů, kalhoty nahoru a jde se...
Byli jsme varováni protijdoucími důchodci, že jsou brody dva.
Takže znovu boty dolů... Voda naštěstí není ledová a astronomicky je stále ještě léto :-)
Ráno před odjezdem jsem namazala chleby, ale tyto se snědly už v deset hodin, čili ... otevřený Bufet u Páji nám vytrhl ... jak to říci slušně ...
No prostě jsme se tady přecpali :-) (a byli zachráněni, ty snědené chleby byly totiž naše jediné jídlo a před námi ještě skoro 10 km)
Byl tu sraz veteránů Velorexů
Vodník na Slapech stále vysedává...
Vodní tobogány slapské přehrady, jak to nazvala Šárka
Lodě mají nožičky, prozměnu okomentoval Víťa.
Pavel smutněl po původní Vltavě a Svatojánských proudech, já myslím, že i stávající údolí je docela romantické.
S Šárkou hledáme nejmenší chatičky
A nakonec vyhrála asi tato. I když, našla se ještě menší, ale ta byla v dezolátním stavu.
A přicházíme k asi nejhezčí části trasy
Skalní úsek a přímo naproti vyhlídka Máj. První ze dvou tunýlků.
A krásná stezka pár metrů nad řekou
Moc hezká trasa to je. Luděk vzpomínal, jak se tu kdysi prodíral s kolem...
Ještě jedno hezké místo, chatky zmizely :-)
Někde je dokonce připevněný řetěz, v zimním období to tady může být nepříjemné
Osada Ztracenka. Přišlo nám, že spousta chat je opuštěných. Holt trampské chaty a vůbec celý tramping býval v dobách totality náhražkou za cestování po světě. To je dneska stále snazší a dostupnější (což je logicky dobře), ale tím pádem je i modernější. Čili málokomu už asi připadá přitažlivé trávit volno v malé chatce v údolí řeky.
Na protějším břehu je nahoře Smetanova vyhlídka
Celým údolím vede naučná stezka
Čekáme na kluky, kteří se zdrželi čtením cedulí
Dozvěděli jsme se, že přečerpávací elektrárna Štěchovice byla svého času třetí největší na světě. Pro nás to znamená návrat z přírodního údolí zpět do civilizace... a konec krásného výletu.
Příspěvek byl publikován v rubrice
2018 s lokalitami
Středočeský kraj.
Nahrávání ...
