Dnes je 22. 01. 2018 - svátek má Slavomír

Štěchovice-Máj-Svatojánské proudy

Rubrika: 2012

Datum výpravy: 3.3.2012

Účastníci: Pavel a Míla

Paprsky blížícího se jara nás vytáhly ven. Vstát se nám v sobotu brzy jako zlenivělým Pražákům moc nepovedlo a tak na okruh kolem Svatojánských proudů vyrážíme ze Štěchovic až v půl jedenácté. Po letech se tak vracím do míst, kde kdysi řeka Vltava hučela v divokých, voraři tolik obávaných, peřejích. Míla je v tomto koutu poprvé. Čeká nás okruh přes mně dosud neshlédnuté vyhlídky na zákruty řeky s návratem přes Slapskou přehradu a trampské osady u bývalých proudů.

Smetanova vyhlídka je údajným místem, kde se Bedřich Smetana nechal inspirovat pro jeho skladbu Vltava. Dnes však už proudy vod dávno umlkly v hladině Štěchovické přehrady. Žádná symfonie tónů by tu už jako inspirace nezazněla. Snad jen tympány by se jemně rozezněly jako hukot letadel zvolna klesajících k pražskému letišti. Výhled je však odtud nádherný. Přímo pod nohama v hloubi údolí se na druhém břehu skrývá v lesích osada Ztracenka, jedna z prvních trampských osad u nás.

Vyhlídka Máj je ještě úchvatnější, prudká klička řeky je tu jak na dlani. Divoký proud tu musel hučet ještě více. Tu a tam se v lesích objevuje pár chat, ukrytých v lesích mezi stromy, které jsou však nyní ještě bez listí. Klesáme mezi skály až se málem v údolí Třeblové dotkneme hladiny vody. Ale my musíme ještě do kopců k Rabyni, než konečně klesneme ke Slapské přehradě a přecházíme po její hrázi na druhý břeh. Z té masy betonu shlížíme k hladině, která umlčela hlas řeky. Slunce se už povážlivě nachyluje k obzoru, nějak ten čas rychle utíká. To už procházíme jedním z nejkrásnějších úseků dnešního výletu. Je nám jasné, že za světla do cíle nedojdeme. Němá hladina vzduté vody Štěchovické přehrady tu nahradila hučící peřeje. Za těmi sem unikali první trempíci a zakládali první osady. Peřeje jim připomínaly kraj indiánů nebo kovbojů kdesi na dalekém Divokém západě. I nyní se sem již první osadníci vrátili, z pár chat už stoupá dým. V přibývajícím šeru ožívají totemy a snad brzy ožijí i osadní saloony. Tak snad idea trempinku žije dál, kdo ví, doba je nyní jiná…

To už je ale tma, že jen tak tak vidíme na cestu, když se před námi objevují světla z štěchovické hráze. Nad obřími rourami přečerpávací elektrárny opouštíme údolí patřící trempům a ocitáme se zpět v civilizaci. Nějak se nám ten výlet natáhl. Proč jsme jenom ráno nevyrazili dřív? Uondaní sedáme do auta a míříme zpět ku Praze, jeden z prvních pěších výletů se nám vydařil.

Ztracenka ztracená,

osada vzdálená,

zbyly jen vzpomínky,

jak vybledlé kamínky,

na zašlou slávu.

Táborák plápolá,

táborák jásá,

každý tremp dnes vzpomíná

jaká to bývala tehdy krása.

Kytary zněly,

písničky pěli,

ti staří trempové,

co romantickou duši měli.

(opsáno cestou z jedné info tabule)

 

Příspěvek byl publikován v rubrice 2012 s lokalitami , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK