Rubrika:
2015
Datum výpravy: 28.10. - 1.11.2015
Účastníci: Markéta, Luděk
Ujeté kilometry: 248 km
Pětidenní podzimní prázdniny jsme si zvykli trávit bez dětí na kole pod stanem. Směr výpravy pokaždé volíme podle toho, které babičce přidělíme děti. Na první prázdniny vyfasovala děti babička pražská a my se toulali Šluknovským výběžkem a nakousli část Krušných hor. Rok na to jsme zatoužili po teplejších krajích. Děti byly odloženy v Herolticích a my odjeli mrznout na jih. Pěkně jsme si tam vyžrali noční (ale i denní) mrazíky.
Letos jsme zatoužili pokračovat v přejezdu Krušných hor v místech, kde jsme to minule zakončili. A pokračovat dál do Českého lesa. Kam dojedeme, tam dojedeme. Dny už jsou takto na podzim krátké, a s čelovkou se blbě hledají místa na stanování. V noci mrzlo, ve dne jsme se pohybovali přesně na hranici inverzní mlhy. Podzim jak má být.
V Praze se podnikaly vlastivědné výlety po Praze a okolí pod taktovkou babičky, a děti si to náramně užívaly. Vůbec jim nevadilo, že jsme na kola a pod stan odjeli bez nich 🙂
Minule jsme hřeben Krušných hor opustili u Horní Blatné, letos chceme navázat tak nějak přibližně v těchto místech.
Vlakem jsme se odvezli do Perninku. Ne tak kvůli lenosti, ale lákalo nás poznat tuto trať a vystoupit na nejvýše položené železniční stanici v západních Čechách.
Míříme na Plešivec. Směrem na Abertamy nás potěšila pěkná cyklostezka.
Stoupáme na Plešivec a doufáme, že vyjedeme nad inverzní mlhu
A tady je vidět, že 1028 metrů je málo :-( No nic, otáčíme se a jedeme pryč, hledat nocleh. Ne daleko, třeba se ráno mlha rozplyne a bude mít smysl se sem vracet.
Táboříme opravdu maličký kousek pod vrcholem. Oheň (nutnost v tomto nečase) jsme rozdělali v nějakém květináči, který se tady válel odhozený, aby nám nikdo nemohl vynadat.
Květináč se bohužek žárem rozpadl :)
Ráno jdeme na vyhlídku a cestou míjíme tyto fešáky.
Ještě že jsme sem nešli v noci, asi bych se potento strachy :)
Mlha se nerozpustila ani ráno, z vyhlídky je prd vidět, znovu na Plešivec nemá cenu jezdit.
Je to jen tak tak. Mlha se pohybuje přesně v 900 - 1100 metrech. Na Klínovci podle webkamery svítí sluníčko :-(
No co naděláme, opouštíme zavřenou Švýcarskou boudu, nedaleko níž jsme nocovali a jedeme dál.
Abertamy jsou asi 850 metrů nad mořem, tam je hezky
A Jelení už je zase v mlze
Boží vesnice o pár domkách. Jsem tady v rozmezí 20 let už poněkolikáté a vůbec nic se nezměnilo. Přibyla sice hospoda, ale stejně byla zavřená.
V lese jsme objevili ruiny zajateckého tábora Rolava.
Atmosféra ještě v tom mlžném počasí nic moc.
O pár kilometrů dál jsme se vyšplhali na Olověný vrch, abychom shlédli do kraje z rozhledny Bleiberg. Smůla. Chata i rozhledna zavřené. Stejně by nebylo nic vidět :)
Směrem na jihovýchod od Kraslic jsem nikdy nebyla. Krajinka je tu ale pěkná.
Rozhled na Luby je ale nulový
Za Plesnou jsme asi na tři kilometry zmizeli do Německa
K improvizované rozhledně Stráž u Aše ani nezajíždíme, výhled by byl jasný :)
V noci zatím naštěstí nemrzlo, ale péřovka se hodí.
Do výběžku nezajíždíme, otáčíme směr na jihovýchod, směr Český les. Už se těšíme na signálky.
Cyklotras je v přírodním parku Smrčiny spousta
V Pomezí nad Ohří jsme letos už podruhé. V srpnu jsme s dětmi jeli podél Ohře a tady jsme večeřeli. Dnes jsme si tu dali oběd. Hospoda vypadá jako zavřená, ale není.
Vypuštěná vodní nádrž Skalka
Vypuštěná vodní nádrž Skalka a moje kolo
Další náš cíl je Bismarckova rozhledna nad Chebem
Rozhledna stojí na 637 metrů vysoké Zelené hoře
Konečně se po třech dnech udělalo hezky a je i něco vidět :) A to i když stromy pomalu rozhlednu dorůstají
Hned vedle staré rozhledny stojí televizní vysílač
Kousek pod vrcholem stojí zřícenina kostela Svatá Anna
Ohlédnutí za Zelenou horou
Po signálkách dál. Fotky jsou mizerné kvality, omlouvám se, omylem jsem si přepnula režim 640x480
Památník obětem železné opony u Svatého Kříže
Cyklostezka po bývalé železnici vede do Chebu
A my míříme dál, v oparu před námi Dyleň
Poutní areál Maria Loreto
Před námi Dyleň a i když jsme tam už byli, tak láká, láká, ale...
Trochu jsme podcenili zásoby, a na nákupy je to blíž do německých vesniček než do těch českých. Český les je opravdu pustý kraj.
V Neualbenreuth nás zachránili. Jednak sámoška, jednak kafíčko a zákusek za odměnu
Na Dyleň je pěkný pohled i z německé strany a holt jej zdoláme jindy.
Nad Mähringem jsme se prosmýkli zpět do Čech
Mají tu pěkné hraniční patníčky
Louky na území bývalé osady Slatina, která se před rokem 1945 nazývala Lohhauser. Je tu přístřešek a pramen.
Sice by se ještě dalo jet dál, ale takové pěkné místo bychom už nenašli.
A pitná voda k tomu, nic nám nechybí.
A další den signálky a signálky
Dojeli jsme až do Branky, kde jsme před časem byli ubytovaní na zimní běžkařské výpravě. Z bývalé roty je udělaná solární elektrárna. Proč ne.
Bolševníkům se v západních Čechách daří
Pavlův Studenec, byli jsme tady na běžkách
Sice svítí slunce, ale kosa je neskutečná. Zahřát jsme se mohli jedině na benzínové pumpě
A doplnit energii a k tomu jeden Chodovar, když jsme se rozehřáli.
Louky mezi bývalým Pavlovým Studencem a Pavlovou hutí. Pavel vždycky brečí po bývalých vesnicích, já myslím, že ten kraj takto bez osídlení je mnohem malebnější.
Nějaká bývalá chata někde cestou
Tady jsme už také podruhé, ale nyní je z bývalé vojenské věže vystavěna nová rozhledna,
Kdysi se Luděk nahoru drápal na "vlastní nebezpečí", dneska se tam drápe také sám, ale po bezpečných schodech
Já odpočívám v přístřešku dole a vařím oběd
Markéta sice POD rozhlednou, ale užitečná. Vaří oběd.
Ochod. Když jsem viděla fotky, věděla jsem, že jsem dobře udělala, že jsem tam nahoru nelezla :-)
Pozůstatky další vesnice, asi Zadní Zahájí
Další památník na dobu minulou
Blížíme se k Rozvadovu, na obzoru Přimda. Tu si ale necháme na jindy, teď už je večer a zítra odjíždíme domů.
Táboříme nedaleko bývalé roty Rybničná. Luděk chtěl spát přímo na rotě, já ale nechtěla. Blbý pocit mě pronásledoval.
Radši kousek vedle, ohýnek a tak.
Ranní mlhy s sebou přinesly mráz
Poslední noc jsme také zamrzli
A i poslední den projíždíme ponurou podzimní krajinou Českého lesa
V Třemešné jsme si prohlédli zbytky kostela, a protože vlak jel až za dlouho, rozhodli jsme se jet dál, abychom čekáním na něj neprochladli.
Nakonec jsme dojeli až do Stráže u Tachova.
V Praze zbývalo přejet pouze z Hlavního nádraží do Strašnic. Na Vinohradech jsme se stali svědky natáčení válečného filmu. Natáčeli Číňani a z herců jsem poznala pouze Jana Révaie. No a mysleli jsme si, že doma kola uložíme a přijde zima. Nakonec jsme je skoro vůbec neodložili.
Nahrávání ...
