Rubrika:
2011, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 30.7. - 4.8. 2011
Účastníci: Markéta, Luděk, děti
Ujeté kilometry: 253
Rychlebské hory jsou fajn. Málokdo zná toto pohoříčko v zapomenutém cípu Javornického výběžku a to je dobře. Na vandru v roce 2003 jsme jej přešli po hřebeni pěšky, v roce 2009 jsme se na některá místa vrátili na kolech, a tím zjistili, že i zdejší zdánlivě cyklisticky nepříznivé terény lze ze sedla kola (včetně dětského vozíku) zdolávat poměrně pohodlně. Pravověrní bikeři ocení tzv. Rychlebské stezky, což jsou zdejší terénní lahůdky, ale my jeli za něčím jiným…
Když jsme se totiž v roce 2009 vraceli z toho zmiňovaného cyklovandru po Rychlebských horách a Osoblažském výběžku, ve vlaku jsme se setkali se zajímavým člověkem. Vyprávěl nám o zatopených lomech v okolí Žulové tak poutavě, že jsme v tu ránu věděli, že tam musíme ještě jednou. Zajímavé také bylo, že když jsme tenkrát za parného dne sháněli v Javorníku nějaký rybník, místní nás posílali od čerta k ďáblu, až jsme nakonec museli vzít zavděk koupalištěm ve Velké Kraši. Místní si tyto lomy asi chtějí nechat pro sebe 🙂
Na internetu jsem přesto po chvíli pátrání objevila jejich seznam (ale neprozradím, hledejte sami – a jen jedno vám řeknu, v seznamu je chybička – což mi potvrzuje domněnku o pokusu ty nejhezčí lomy utajit) a rázem byl cíl výpravy jasný – všechny do jednoho je objet. Jenže v tomtéž roce jsme to nestihli, nevyšlo to ani o rok později. Přesto jsme nezapomněli a ačkoliv počasí v polovině léta roku 2011 zrovna ke koupání nevybízelo, my jsme vyrazili. Celou cestu jsem akorát přemýšlela o tom, jaké to asi je být meteorologem? Prima zaměstnání, nulová odpovědnost 🙂 Když udělají chybu, o nic nejde. Tak má prostě jen pár lidí zkažený výlet. Na druhou stranu, kdybychom věděli, jak skutečně bude, asi bychom nevyjeli a to by byla škoda!
Neužili bychom si tolik Lesní bar, jehož pohostinnost jsme využili k přečkání deštivého začátku celé šestidenní výpravy, nepotkali bychom se s Martinem P. a jeho rodinou.
A i tak jsme i nějaký ten kilometr najeli, návrat jsme si naplánovali přes polská jezera Nyskie a Otmuchowskie, na jejichž hladiny jsme mnohokrát hleděli z různých míst Rychlebských hor nebo Jeseníků, ale zblízka jsme dosud neměli tu čest. A jako poslední, závěrečná lahůdka, byla prohlídka vojenské pevnosti ve městě Klodzko.
A ještě něco – schválně kolik žihadel jste někdy v životě dostali naráz? Vaše odpovědi mi můžete zanechat v knize návštěv a při prohlížení fotek se dozvíte, jak pobodaný jsme byli my s Víťou.
Vyrážíme za deštivého dne (ale předpověď na zítra je už dobrá). U aleje v Králíkách, na začátku křížové cesty, hledáme kešku.
Luděk s Víťou dobývají zbytky hrádku Pleče za Hanušovicemi
Naučná stezka Pasák vede z Branné a jedno z jejích zastavení upozorňuje i na několik zdejších objektů pohraničního opevnění, tzv. ŘOPíků
Na Ramzovou přijíždíme po celodenním lijáku
K lesnímu baru, kde chceme přečkat noc, už to máme jen 0,5 kilometru.
Pohled na lesní bar (dolní)
Točený Šerák by v dnešním studeném a deštivém dni na odbyt nešel
A protože nám už 18 bylo (docela dávno), zahříváme se zdejší slivovičkou.
U krbu rozvěšujeme promočené svršky a chystáme se na nocleh v suchu a teple. Přichází ale pěšáci se žďáráky, tak jim uvolňujeme místo a sami jdeme do stanu.
Ráno se seznamujeme s Martinem P. a jeho holkami a protože stále prší, trávíme společně v baru celé dopoledne.
Pršení přešlo v mrholení, můžeme vyrazit. U horního baru není po nějakém občerstvení ani památky.
O kousek dál obdivujeme (bohužel dalekohled je už rozbitý) "nádherná" panoramata.
Rychlebské cesty mají i v dešti svoje kouzlo, ale nemělo už dneska být hezky?!
Útulna Mates - náš nejvyšší bod přejezdu Rychlebských hor
Děti v pohodě. Asi ve tři hodiny konečně pršet přestává...
Vodopády Stříbrného potoka si bohužel moc neužíváme, protože při hledání kešky šlápneme s Víťou do vosího hnízda. Výsledek - Markéta 9 žihadel, Víťa 4 žihadla.
Jedno žihadlo přímo do čela, ty ostatní vypadaly hodně podobně. Bylo to moc fajn! Lékárna zavřená, nezbylo než to risknout.
A ještě jeden podobný obrázek, nezaměřený už na moje opuchlé čelo, ale na zvláštní hrado-kostel v Žulové
A to už objíždíme lomy, toto je skála na vrcholu Žulového vrchu, 718 m.
Zkratka. Rychlebská stezka nám přišla nejetelná, zkoušíme to o kus dál lesem.
Zkratka. Víťa musí z vozíku a jde pěšky.
O kus dál se cesta úplně ztrácí a my přes kameny málem zničíme vozík. Otevírají se jedinečné výhledy na Rychlebské hory.
A to jsou ony, Rychlebské stezky. Pro vozík moc úzké.
Táboříme u romantického Arcibiskupského lomu
Arcibiskupský lom je ukrytý hluboko v lesích (pozn. autorky - Luděk se zde symbolicky vykoupal)
Na břehu neméně romantického lomu Vycpálek
Nedaleko Černé vody lze na jednom území najít řadu minerálů, toto jsou malé křišťály.
Lokalita se nazývá Andělské domky nebo tzv. Korálové jámy. Jde opravdu o pozůstatky těžby křišťálů.
Lom Rampa vypadá idylicky, ale je bohužel nedaleko ještě funkčního lomu, tak zdejší klid kazí rámus z právě probíhající těžby
V podstatě u každého lomu lze tábořit, ale v sezóně (a za teplého počasí) je nutno počítat se spoustou lidí
Cyklotrasa (!!!) vede po náspu bývalé těžební železnice
Asi nejhezčí lom se nachází nedaleko Žulové
Slunce už sice svítí, ale je pořád poměrně chladno, tak jsme tu sami. Jen škoda, že na koupání to zatím není.
Boží hora nad Žulovou. Minule jsme vynechali, dnes se pokusíme o její dobytí.
Na vrchol si samozřejmě vybíráme tu náročnější cestu :-) (dá se tam vyjet i na kole, my poprosili domorodce o jejich uschování na zahradě)
Jdeme po cestě, která je vlastně křížovou cestou.
Na Boží hoře výhled moc není (jen jedním směrem) a kostel je zavřený
Lom Vaněk je ideální ke koupání
Výhled od cesty k lomu Vaněk na Boží horu
Skalka pod Kaní horou je zajímavý útvar
Lánský vrch tentokrát vynecháváme
A to už jsme u Vidnavy a obdivujeme spoustu bludných kamenů zde vystavených
Na náměstí ve Vidnavě jdeme na večeři a Víťa má hned kamarádku, taky cyklocestovatelku. Holčička je děsně akční, možná i na nějakou tu pusu došlo...
Chvilku jedeme společně, my k lomu Kaolínka, tatínek s holčičkou na chatu.
Lom Kaolínka se nachází uprostřed lesů nedaleko Vidnavy
Táboříme na břehu bývalého lomu na kaolín
Lom Stachlovice ke koupání přímo vybízí. Předpověď se teprve teď začíná plnit a konečně je léto
Romantická zátoka stachlovického lomu
Za Vidnavou definitivně opouštíme hory
Piotrowice Nyskie - rodina anglického spisovatele zde opravuje tento malý roztomilý zámeček
Zwierzyniec -další soukromý zámeček, ale bohužel za zamčeným plotem
Poprvé na hrázi prvního z velkých jezer - jezero Nyskie
Město Nysa nám svým půvabem takřka vyrazilo dech.
Nysa - oběd v restauraci, kde mají stoly z bývalých šicích strojů
Nysa - kostel, který se nevejde do objektivu
Nysa - další pevnost (tato je bohužel zarostlá)
A toto je již kostel v dalším pěkném městečku Otmuchow
Na hradě Otmuchow Víťu zaujala studna
Otmuchow - domečky na náměstí
Otmuchowské jezero - za ním Rychlebské hory s Borůvkovou horou
Zámek v městečku Kamieniec Zabkowicki má být podle fotek ohromný a krásný, proto sem děláme zajížďku.
Veliký a parádní je, bohužel ale zchátralý a nepřístupný
Jeho rozlehlost na fotkách nevynikne, ale stavěli ho prý 30 let!
Pokus vyfotit zámek zpovzdálí
Do Klodzka musíme překonat Soví hory
Pauza na sedle v Sovích horách
Klodzko - nad městem se tyčí pevnost
Klodzko - před vstupem do pevnosti
Do podzemí Klodské pevnosti nás s dětmi nepustili
Klodzko - na prohlídce pevnosti
Samotná prohlídka trvá skoro 2 hodiny a umíte-li polsky, dozvíte se spoustu zajímavých informací z historie
Vyhlídka z pevnosti na město
Prohlídka je obohacena o řadu vtipných a akčních vložek, například čištění děla před střelbou a podobně
Jádro pevnosti (donjon) sloužilo armádě ještě v nepříliš vzdálené historii
Ještě jeden snímek z prohlídky Klodské pevnosti
Do podzemního labyrintu šel na prohlídku Luděk sám
Výpravu končíme na nádraží v Klodzku, odkud nám jede přímý vlak domů. Mohli bychom těch cca 60 km ujet na kole, ale chceme prozkoumat, jak mezinárodní přeprava funguje.