Rubrika:
2011
Datum výpravy: 23.04.2011 - 25.04.2011
Účastníci: Pavel, Míla
Ujeté kilometry: 245 km
Touha natrénovat na letošní rychle se blížící dovolenou nás vyhnala na další výpravu. Velikonoce byly letos docela pozdě a tak po vyzkoušení spaní ve stanu na výpravě do Posázaví bylo rozhodnuto, že toto třídenní volno nemůžeme promarnit jinak, než na těžko se spaním na čerstvém vzduchu. Lesovna se nám tentokrát stala základnou pro začátek a konec cesty. Cílem byly dlouho odkládané a plánované Rychlebské hory, hřeben tolik vzdálený pro normální víkendovou výpravu z Prahy. Trasa vypadala opět velkoryse. Znamenala nejen dojet přes Ramzovou až k Rychlebským horám, ale také několikerý výšlap k jejich hřebenu. Bylo přeci nutné vidět všechny ty zajímavosti, které známe z vyprávění kamarádů ale i další místa, která nás na mapě zaujala a proto bylo nutné si Rychlebky pěkně prokličkovat. No a pak se samozřejmě ještě vrátit na Lesovnu. Jako odměna v cíli se plánovalo opékání na ohýnku.Všechno klaplo takřka dokonale. Nestihli jsme snad jen Zloty Stok s jeho doly na zlato a snad jen to počasí mohlo být v pondělí ještě bez deště. Hodně mi Rychlebské hory připomněly mé oblíbené Novohradky. Jsou také zapadlé v odlehlém koutu pohraničí, je v nich také klid od výrazného turistického ruchu či se v nich najdou také zaniklé vesnice vysídleného pohraničí. I lidé na nás působili velmi přívětivým dojmem. Však právě tam vznikl nápad otevřít lesní bar, kde si lze vzít hluboko v lesích z nabídky cokoli, co je k zrovna k mání a zaplatit do kasičky aniž by byla přítomna obsluha. I péče o rozhlednu a zázemí na Borůvkové hoře je ukázkou dobrého ducha zdejších lidí. Snad tohoto dobrého ducha nezkazí lidé opačného spektra myšlení, kteří se zde bohužel také vyskytnou, a ani mamon, který už dokázal vyhnat dobré srdce z nejednoho smrtelníka.No a i ten návrat klapnul také tak akorát. Celé se to podobalo předchozí výpravě do Posázaví. Také byl program tak bohatý na poznávání, že jsme byli také v pět večer 50km před cílem. Opékání buřtů jsme tak na dálku odvolávali. Rozdíl byl ale v tom, že tentokrát jsme šlápli do pedálů trochu víc a přijeli ještě za světla k právě opouštěnému ohýnku (zlí jazykové tvrdí, že jsme přijeli už za tmy za světla našich světel). Ze sedel jsme tak zasedli rovnou do dýmu znovuoživlého ohně a mohli ještě rozjímat a vyprávět o všem, co jsme zažili a viděli.A pokud jde o Velikonoce, jejich tradice by neměla zůstat stranou. I Míla se nakonec dočkala velikonočního promrskání. Mně musela stačit jako náhražka buková ratolest, ale aby opravdu Míla neuschla, dostala návdavkem pravou pomlázkou ve stínu rozhledny na Bukové hoře od místního turisty. Myslím, že mu vykoledované sušenky přišly víc vhod než velikonoční vejce. Víc už jsme z Velikonoc viděli snad jen malé koledníky vyskakující z autobusu v Bílé Vodě.
V dáli se objevuje údolí zakončené Kralickým Sněžníkem
U železničního tunelu pod Vojtíškovem
Stylové posezení v hospodě na Rychtě nad Hanušovicemi
U Hanušovic jsme Holbu nemohli vynechat
Výhledy na východní hřeben Kralického Sněžníku
V dáli se objevil na chvíli i sám Praděd
Branná s dominantním kostelem Archanděla Michaela
Zámek-hrad Kolštejn v Branné
Kostel v Branné s renesančním fojtstvím
Větrné elektrárny u Ramzové
U pramene císaře Josefa II. v Horní Lipové
V Horní Lipové trať tvoří tzv. Slezský Semering
Cesta na hřeben Rychlebských hor znamená velkou dřinu
Kasa u Dolního lesního baru
Pivo se chladí, vezmi si, cenu zaplať do kasy
A to už jsem u Horního baru, nikdo tu není
Cykloturistické zákoutí u Horního baru
Pohled na hřeben Jeseníků z hřebene Rychlebských hor
Narazili jsme i na zbytky sněhu
Most přes Bučinský potok u vodopádů
Vodopády Stříbrného potoka
Vodopády Stříbrného potoka
Peřej vodopádů Stříbrného potoka
Hradokostel v Žulové – věž původního hradu předělali na věž kostela
Po náspu bývalé železnice ze Žulových lomů
Násep železnice je dodnes patrný
V okolí Žulové je mnoho zatopených lomů
Oklikou přijíždíme ku hradu Kaltenštejnu
Torzo zdi na Kaltenštejnu
Dominantou Kaltenštejna je torzo věže, ukázka poměru zdi a prostoru uvnitř
Z jiného pohledu z věže moc nezbylo
Památný tis pod Kaltenštejnem
Rozcestí u Černé Vody. Často jsme v tomto kraji potkávali takové přístřešky a info tabule.
Zkracujeme si to přes pole na Kobylou nad Vidnavkou
Láká nás posezení na Lánském vrchu, které známe z vyprávění kamarádů
A zde je důvod, proč je posezení na Lánském vrchu vidět zdaleka
Z Lánského vrchu je pěkný výhled do dáli
Podél Vojtovického potoka míříme zas na hřeben, následky povodní jsou dodnes patrné
Na hranici s Polskem stála dnes již zaniklá obec Hraničky
Tady byla vesnice Hraničky
Poblíž bývalého kostela v Hraničkách
Po vesnici v podobě pár ruin zdí zbyla i tato obnovená studánka
Bývalý zajatecký tábor z 2.sv.války u Račího potoka. Základy jsou dodnes patrné.
I na Račím potoce se odstraňují následky povodní
Hrad Rychleby zasazený do scenérie Rychlebských hor, romantiků ráj
Výhled do údolí Račího potoka z hradu Rychleby
Chátrající tančírna na Račím potoce
Již skoro v noci jsme se vyškrábali na Borůvkovou horu
Na snídani jsme se přesunuli do přístřešku pro turisty
Rozhledna na Borůvkové hoře
Důvod proč jsem (cyklo)turista
Výhledy z Borůvkové hory trochu pokazilo zhoršující se počasí
Směrová růžice na rozhledně
Rozhledna je vlastně ocelová konstrukce zabalená do dřevěného obalu
S místním nadšencem u pramene kousek pod vrcholem
U pramene pod Bukovou horou doplňujeme vodu
Projedete branou vedle silnice a jste v Polsku
Silnice na Bílou Vodu vede těšně podél hranice
Kostel Navštívení Panny Marie v Bílé Vodě
Zadní část kostela se těsně dotýká hranice, kdysi prý bývala sakristie v Prusku
Bývalá piaristická kolej s kostelem Navštívení Panny Marie
Na hřbitově v Bílé Vodě odpočívají řádové sestry internované zde komunisty z celé ČR
Ze zámku v Bílé Vodě se stala psychiatrická léčebna
Z Bílé Vody míříme opět na hřeben, doly na zlato u Zloteho Stoku nestíháme
V sedle Růženec v místě bývalé vsi Orlovec překračujeme hranice do Polska
Hraniční patníky jsou obrazem dějin, kdysi tu bylo Německo (D)
Jízda alejí stromů a lamp
Starý most v polském Ladek-Zdroji
Ladek-Zdroj jsou lázeňské město
Kopule vřídla v Ladek-Zdroji
Je možné ochutnat prameny Zdzislaw a Sklodowska-Curie
Na Kladském sedle se vracíme do Čech, před námi je ještě 50km
Kralická Sněžník není z Kladského sedla tak vysoký. Halí jej také další slejvák.
Staré Město projíždíme v dešti
V údolí řeky Moravy se musíme zahřát u kávy
Již za šera svištíme přes Králíky do cílového Těchonína, naštěstí už pršet nebude
Příspěvek byl publikován v rubrice
2011 s lokalitami
Olomoucký kraj,
Pardubický kraj,
Polsko,
Rychlebské hory.