Rubrika:
2014, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 19. - 21. 9. 2014
Ujeté kilometry: 116 km
Po návratu z letošní dovolené jsme usoudili, že děti už jsou dostatečně zdatné, takže s nimi nemusíme vyhledávat jenom rovinky, ale že zkusíme i nějaké kopečky. A rovnou Vysočinu. Inspirací nám byla Pavlova předloňská výprava na Vysočinu od Golčova Jeníkova, resp. její část po cyklostezce Přibyslav-Sázava. Každá cyklostezka dlouhá alespoň 10 km nás totiž velmi zajímá. Tahle sice měří jenom skoro přesně těch 10 km, ale vede nádhernou přírodou, vlní se mezi lesy a loukami po rovince… prostě paráda. A objevili jsme další stezky v okolí Ždáru nad Sázavou – pěkně u nás poslední dobou přibývají – skoro jako houby po dešti. Tento trend opravdu schvalujeme.
Jak víkend probíhal, se dozvíte z fotek. Předpověď na poslední letošní letní víkend nezněla vůbec dobře – meteorologové vyhrožovali velmi silnými bouřkami a následným ochlazením. Ale nezalekli jsme se, nabalili jsme pořádné pláštěnky, zimní spacáky a teplé oblečení. Předpověď sice vyšla skoro do puntíku – zmokli jsme docela dost – jenom s tím ochlazením to nebylo tak žhavé, tak jsme se po oba dva dny (i noci) docela pekli.
Trasu jsme pojali jako přejezd z Přibyslavi do Pardubic, kde jsme si nechali auto a do Přibyslavi dojeli vlakem. Do Pardubic se od nás zatím s koly díky výluce a probíhajícím stavebním pracím na novém nádraží v Ústí nad Orlicí nedostaneme.
Jenom nevím, proč jsem měla celý víkend na jazyku Osadní píseň od Brontosaurů. Asi mi ten kraj nějak připomněl dobu před cca 20 lety, kdy jsme na Sázavu jezdili na vodu, na vandry a tak… Už asi stárnu nebo co 🙂
Na nádraží v Kolíně čekáme na přípoj do Přibyslavi
Tohle mě dostalo! Vzhledem k tomu, že jsme cestující s koly byli, tak jsme si v tom kupé místa vyžádali :-)
V Přibyslavi v pátek podvečer z vlaku vystupujeme sami :-)
Cyklostezka začíná hned u nádraží!
Šárka na cyklostezce. Hledáme nocleh. V báglech buřty, čili musíme někam, kde půjde udělat ohýnek. Tady ne...
Jedna cyklistická podzimní... Mimochodem, to Follow me táhne Luděk naprosto zbytečně. Jednak to děcka ujely celý, jednak Šárka kdesi vytrousila úchytku z předního kola, takže to celé ujet prostě musela. A Víťa už na připojení nemá nárok ;-)
Ráno na louce u Sázavy. Večer ohýnek ... romantika jak blázen.
A o chvíli později ranní bordel kolem stanu.
Na cyklostezce Přibyslav-Sázava
Nová trať vznikla v roce 1955 a s tou starou se křižuje. V roce 2007 vytrhali koleje a v roce 2011 se začala stezka budovat. Já nevím, ale myslím, že tohle smysl má.
Škoda, že ta krásná jízda skončila. Těleso bývalé železnice vede ale dál, takže třeba někdy v budoucnu se dočkáme pokračování.
Koleje nevytrhali všechny :-)
Stezka pokračuje dál, CT číslo 19, ale už to není asfalt
U mamuta. Všichni už ty sochy viděli, tak jsme museli taky :-)
Hamerská cyklostezka. Připadáme si jak někde v Rakousku nebo Německu
Hamroň. Dětem se ty sochy líbí...
... tak musíme ještě ke koni.
Poutní kostel na Zelené hoře nemůžeme vynechat, i když už jsme tam kdysi byli s Pavlem ... pozor - ten kopec měl 10% a všichni (i děti!) jsme to vyjeli.
Další socha (Hraniční kámen) u vodní nádrže Pilská symbolizuje hranici mezi Čechami a Moravou
Cyklostezka podél nádrže Pilská
Kousek od Polničky je zajímavý areál. Nějací nadšenci tu vybudovali zahradní železnici + spoustu dalších atrakcí. K tomu bufet a letní počasí - prostě to nemělo chybu.
Svézt se vláčkem jsme neodolali
Tahle atrakce taky stála za to! Něco jako autodrom, ale na lodích :-)
Jízda Salón Expresem - dokonce tu mají tunel! Moc se nám odsud nechce, ale musíme dál...
Trénink šikovnosti - obstáli oba!
Trénink síly - tady ještě lávka nebyla hotová, a projet se to nedalo, tatínek musel dětem kola poponášet
Trénink psychické odolnosti. Tady už nám to bahno šlo dost na nervy. Bylo docela hluboké. Kola, boty ... všechno od bahna.
A pršet zase přestává. Malé Dářko
Začíná bouřka - a my jedeme přímo do ní :-)
Naše plechová útulna před bouřkou - nic moc, ale sucho tam bylo!
Nedělní ráno. Šárka trénuje průjezd kaluží. Jednu nezvládla, takže boty, kromě toho, že byly od bahna, se totálně nasákly vodou. Nedostatkové zboží tohoto víkendu: suché fusekle.
Lepíme u zámku ve Slatiňanech. Defekt nás samozřejmě nesmí minout.
Šárčino kolo. Do Žďáru jsme dojeli v sobotu ve třičtvrtě na dvanáct, cykloobchod zavíral přesně ve 12 - zachránili nás, nevíme kde bychom nějakou matku sháněli.
Obora u slatiňanského zámku. Zdejší zámek je vyhlášený chovem koní, v jeho okolí a hřebčínech se natáčely nějaké pohádky, seriály a tak.
My jdeme jenom na prohlídku zámku. Z prohlídky si pamatuji, že romantická záliba v koních byla celé řadě členů zámecké rodiny osudnou (několik jich zemřelo po pádu z koně). Doufám, že kolo je bezpečnější.
Vyhlídka ze zámecké věže na nádvoří zámečku (na prohlídce zámku se fotit nesmělo, resp. smělo jen za tučný poplatek)
Alej z jedlých kaštanů u Slatiňan
Kočičí hrádek u Slatiňan nechali postavit v lesích Auerspergové, majitelé zámku
Aby byla jasná jeho velikost
Co to dělají? Sbírají jedlé kaštany (nasbírali jsme jich plný pytlík od pláštěnky)
Výletní restaurace Monako. Slavná, vyhlášená... Nás teda nijak neuchvátila. K jídlu jen minutky a polívky instantní.
Jsme ale svědkem rozhovoru moderátorky Českého rozhlasu Pardubice s majitelem restaurace. Následně se také stáváme (protože jsme tam zrovna byli jediní hosté) účastníkem reportáže (doufám, že to vystříhají, protože jsme restauraci nijak nevychválili :-)
A pokračujeme dál. Šárku to drkotání po kamenech už nebaví.
Dobýváme zříceninu hradu Rabštejnek.
Mimochodem, podle hrady.cz se pozemek se zříceninou nabízí k prodeji. Pavle, co ty na to? :-)
Fotka a rychle pryč, protože za námi je černý mrak a blýská se a hřmí. A my jsme dost vysoko ...
V Rabštejnské Lhotě nás zachránila pěkná autobusová zastávka
Docela slejvák! Měli jsme v plánu ještě nějakou rozhlednu, ale necháváme si ji na jindy a míříme rovnou do Pardubic
Stíhá nás jedna přeháňka za druhou
Docela by mě zajímalo, jak vznikl tento název vesnice :-)
Příjezd do Pardubic-Svítkova
Tady jsme měli auto, docela zajímavá čtvrť. Za tou vysokou ubytovnou je ještě jedna nižší a tam asi rok kdysi bydlel Luděk, když pracovně v Pardubicích působil
Jen co jsme naložili kola a vlezli do auta...
... začalo toto. Sranda je, že byly jen tři malé bouřky v republice a jedna přímo nad námi. A pak že je nepřitahuji!