Dnes je 19. 07. 2018 - svátek má Čeněk

Na Vysočinu od Golčova Jeníkova

Rubrika: 2012

Datum výpravy: 10.8.-12.8.2012

Účastníci: Pavel

Ujeté kilometry: 142

Tato výprava na Vysočinu se odehrála o víkendu, kdy Míla pracovně pobývala v Brně a mně přišlo, že léto nějak ubíhá a my nic moc na kole v létě ještě nenajeli. Po sváteční výpravě u Iva u Opavy již naše kola nikam v červenci nevyjela. A když jsem viděl po polích jezdit kombajny, začal jsem být lehce nervózní. To je pro mne vždy takové připomenutí, že se léto přehouplo do své druhé poloviny. Jiným takovým připomenutím je svátek Anny, který mi jednak připomene mou babičku, ale i to, že už budou chladna z rána. Přeci jen pro mne léto končí srpnem, jako kdysi o prázdninách, byť to astronomické zabírá ještě skoro celé září. A když jsem na cestě viděl i modrající se švestky, hrklo ve mně, protože švestky mám opravdu spíš spojeny se zářím než srpnem. Naštěstí se ukázalo, že ještě nejsou zralé a pár týdnů léto ještě potrvá.

Impulzem pro volbu oblasti byla dobrovolná volba dovézt cosi kamsi ke Golčovu Jeníkovu a když jsem zjistil, že vlaky tím směrem jezdí celkem svižně a dokonce každou hodinu, bylo rozhodnuto. Plán se tedy rozprostřel kamsi mezi Golčův Jeníkov, Sečskou přehradu, Dářko a Přibyslav s Havlíčkovým Brodem. Oživily se tak i vzpomínky na dávnější výpravy do Žďárských vrchů a Železných hor či do Posázaví nebo na novější výlet na Žďársko. Meteorologové původně slibovali slunečný nepřehřátý víkend, ale realitou nakonec byla jakási deštivá sobotní fronta, která pouštěla vodu v nepravidelných intervalech snad hlavně právě nad Železnými horami, zatímco zbytek republiky byl povětšinou jen oblačný. V neděli pak už bylo jak mělo být, sluníčko a příjemná pro cykloturistiku akurátovní teplota. Jen ty noci, svatá Anna už přeci jen dávno byla. Dopravu zpět pak z Havlíčkova Brodu zajistila Míla vracející se z pracovního víkendu.

A co že se podařilo za ten víkend všechno vidět? Inu, padlo zas pár hradů, z nichž zejména ten první musel být nejprve nalezen, aby mohl být dobyt. Dosažen byl i pramen Sázavy, řeky mého rodného kraje, někde kdesi mezi mořem Vysočiny Velkým Dářkem a jeho sousedním Radostínským rašeliništěm. Objeveno bylo i pár dalších svérázných plastik v okolí Žďáru. Projeta byla i nová cyklotrasa po bývalé železnici mezi Sázavou a Přibyslaví. Oživeny byly i vzpomínky na husitství jmenovitě na Jana Žižku v Přibyslavi a jejím okolí. Zaplnilo se tak další bílé místo na mapě a potvrdilo se i, že Vysočina dokáže unavit svým neustálým nahoru a dolu víc, než kdejaké hory.



Příspěvek byl publikován v rubrice 2012 s lokalitami , , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK