Rubrika:
2024, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 10. - 15. 3. 2024
Účastníci: Markéta, Luděk, Šárka
Poslední dva roky, co jsou děcka na střední škole každý v jiném okrese, je to s jejich jarňáky na štíru. Vloni jsme vyrazili do Londýna, to se vyplatilo Šárku ze školy omluvit, letos ale nic zameškat nechtěla, studium na gymnáziu je náročnější. Doma ale být taky nechtěla, o nějakou společnou akci docela stála, třeba jen od pondělí do pátku, protože na víkendy jezdí domů Víťa. Toužila po tom jet lyžovat, ale to jsme jí rozmluvili. V Čechách by to stálo za starou belu, nelyžovalo se tou dobou už skoro nikde a vyrazit do zahraničí, do Alp, se zase nechtělo nám, hlavně z finančních důvodů. Vymýšlela jsem nějaké přechody hor se spaním po chatách, ale na Slovensku mělo jako na potvoru sněžit. Brodit závějemi prašanu se nám už příliš nechtělo, sníh ať si trhne nohou, když ho člověk čeká, tak nic a přijde až, když už o něj nestojíme.
Na poslední chvíli mne napadla Šumava, konkrétně Železná Ruda. Už dlouho mám vyhlédnutou túru na Ostrý, vloni s Janou jsme na něj nedošli a pak na Velký Javor v Německu… Mrkla jsem do mapy a ono jo – na čtyři dny tam bude co dělat! Šárka kupodivu souhlasila, nápad chodit po horách z jednoho místa se jí líbil víc než přechod. Ubytování nebyl problém sehnat, lyžařská sezóna skončila, volno bylo na spoustě míst. Vybrali jsme si ubytování u paní Greinerové, tedy ne přímo v Rudě, ale na Špičáku, kousek od železniční stanice. Dva výlety jsme měli v plánu uskutečnit s podporou vlaku. Jinak jsme ale vyrazili autem, protože jednak máme zakoupenou dálniční známku, jednak abychom byli operativnější ve výběru výletů a třetí důvod byl ten, že si Luděk s sebou vzal kolo a dva výlety si udělal po vlastní ose.
Pro náštěvu Šumavy to byl ideální čas. Lyžařská sezóna skončila předčasně, lidé odjeli nebo své pobyty zrušili, a ta letní turistická ještě nezačala. Sice bylo skoro vše zavřeno (hospody), ale když jsme měli kuchyňku, tak jsme si vždycky připravili svačinku a večer něco uvařili.
Výlet č. 1 – ze Špičáku na jezera a přes Svaroh na Ostrý
Výlet č. 2 – ze Zelené Lhoty přes Prenet, Můstek a Pancíř domů
Výlet č. 3 – z Železné Rudy na Großer Falkenstein a do Prášil
Výlet č. 4 – na Velký Javor
Naše ubytování u paní Greinerové. Měli jsme pokoj s balkónem.
První den bylo asi nejhezčí počasí a my se vydali na Ostrý s tím, že se vrátíme vlakem. Sice by se to vyplatilo spíš obráceně (tam vlakem a vracet se pěšky), ale ráno jsme na vhodný brzký spoj nějak nevstali. Túru zahajujeme výstupem po sjezdovce se zbytky sněhu.
Tolik dřeva! Vedli jsme debatu, jestli se ty kmeny zbavené kúry nechají jen tak ležet (ale tady už není NP a tedy ani bezzásahová zóna) nebo zda je někdo vytěží.
Špičák (1202 m). Rozhledna byla zavřená, ale Luděk se tam protáhl a na vyhlídku dostal
Lyžařský areál sezónu předčasně ukončil
Když je teplo, tak ani umělé zasněžování nepomůže.
Černé jezero je největší z pěti ledovcových jezer na české straně Šumavy, zároveň je největším českým jezerem. Tady bylo jediné místo, kde byla trochu větší koncentrace turistů.
Výstup neznačenou cestou (cesta to ale nebyla, šlo se potokem) na horu Svaroh. Cesta sice nebyla oficiální cestou, ale šli jsme mimo území rezervace.
Sníh pomalu přibýval, kolem 1300 metrů ho byla souvislá vrstva
Na hřebeni jsme narazili na turistickou značku a na státní hranici. Dali jsme si tady oběd.
Pohraniční kámen s číslem 30 na skále. Dál už je vstup zakázaný, kvůli přírodní rezervaci.
Přímo na hřebeni ve výšce 1330 metrů stávala Juránkova chata a byla tak kdysi nejvýše položeným „hotelem“ v ČR.
Výhled na Velký Javor, nejvyšší horu celé Šumavy. Zjistili jsme, že tam se ještě lyžuje.
Lákal mě asi šest kilometrů dlouhý pohraniční hřebínek ze Svarohu na Ostrý, který není značený turistickou značkou, ale pěšina tam vede.
Před námi dvojhora Velký a Malý Ostrý, cestou bude ještě Velký Kokrháč. Ta hora nalevo jsem si myslela, že bude Čerchov, ale ten leží kousek dál. Toto byl Schwarzriegel (1079 m) v Německu.
Výhled z hřebínku na českou stranu, vodní nádrž Nýrsko.
Pěšinka celou dobu kopírovala hranici, ale těsně před Ostrým ji z jistých důvodů na posledních 350 m opouští :-) (hranici značí ty bílé tyče) Připojila se značená trasa z německé strany, tak jdeme po ní.
Ostrý je ostrý :-) I na řetězy došlo :-)
Měli jsme doho docela dost, tak jsme výstup na Malý Ostrý odpískali
Výhled na Velký Javor - pěkně mě provokuje
Ostrý (1293 m) neboli Osser
Tady odsud vypadá ten hraniční hřebínek docela pohodově, ale bylo to celkem kamenité a docela se střídalo nahoru a dolů
Osserschutzhaus - hned pod vrcholem se nachází turistická chata
Mimo sezónu je však otevřená jen o víkendech a dnes je co? Dnes je pondělí
Ohlédnutí za Ostrým při sestupu
Z Ostrého je to do Hamrů na nádraží 6,5 km a tak nějak jsme počítali s tím, že to bude už jenom z kopce. Jenže zastávka Hamry-Hojsova Střáž je naopak docela na kopci, což nás vypeklo a já jsem těch 120 výškových metrů do kopce v závěru odmítla běžet. Že raději zkusíme stopovat, další vlak jel totiž až za dvě hodiny. Jenže po té silnici nejezdilo NIC (doslova).
Takže nakonec jsme kousek šli po té silnici směr Špičácké sedlo a pak se potupně vrátili na nádraží a čekali na vlak až do tmy.
Druhý výlet zahajujeme na nádraží. Dneska pojedeme vlakem ráno a domů se vrátíme pěšky. Výlet bude kratší, jen asi 18 km
Zelená Lhota - vystupuje i Luděk s kolem
Výhled na vodní nádrž Nýrsko a hřeben Ostrého v mracích nad ním. Luděk se vydává do Nýrska na kafe a pak nám pojede v patách. Skoro celá naše dnešní trasa totiž povede po cestě značené jako cyklo. A sníh tam snad už nebude.
Přístřešek na kopci Můstek (1235 m)
Jediný dnešní sníh při závěrečném výstupu na Pancíř (1214 m)
Turistická chata na Pancíři s vyhlídkovou věžičkou je pro návštěvníky otevřená od roku 1923.
Chata fungovala a vařili, ale rozhlednička byla bohužel zavřená.
Když jsme tu byli minule (akce Československo 2020), dojeli jsme na kolech na mezistanici lanovky na Hofmanky. Luděk vzal tehdy Víťu (Šárka se bála) lanovkou nahoru.
Proto jsem dneska vzala na lanovku já Šárku :-) Bylo vidět, že se sice trochu bojí i dneska, ale nakonec si to užila a jediný, kdo se bál, jsem byla já :-/
Lanovka nám ušetřila 1,2 km a 110 m z kopce :-) Zbytek z Hofmanek jsme došli po svých oklikou přes kótu Pod Pancířem (1027 m)
Na třetí výlet jde zase taťka s námi. Vyrazili jsme ze Železné Rudy po naučné stezce Utajená obrana železné opony
Dneska se hranice naštěstí už dají překonávat volně, hraniční přechod Debrník / Ferdinandstahl
Až sem jsme šli z Železné Rudy překvapivě z kopce
V Německu leží toho dřeva snad ještě víc než u nás!
Na této straně Šumavy se rozkládá NP Bavorský les
Zbytky sněhu se začaly objevovat zase až v cca 1200 metrech. Dneska výhledy nebudou
V 1270 metrech jsme se napojili na zpevněnou cestu a tam byla již souvislá vrstva
Falkenstein Schutzhaus je mimo sezónu otevřený také jen o víkendech, ale s tím jsme počítali...
Großer Falkenstein neboli Sokolí kámen (1315 m). Výhled nás nepřekvapil, jsme zvyklí :-)
Značení je takové jakési nehomogenní (narozdíl od našeho jednotného KČT), ale hlavně že mají značenou Umleitung
Sestupujeme z vrcholku a sněhu přibývá :-/
Náhorní planina kolem hory Rukowitzberg (1269 m) je bez sněhu
V mracích se ukrývá hora Plesná (Debrník) (1338 m) ležící na česko-německé hranici
Asi kilometr jsme se sněhem vyloženě brodili
Zákoutí na německé turistické trase
Přístřešek na křižovatce pěších tras a cyklotras
Cestou lemovanou pahýly stromů jsme došli na hranici
Do Prášil jsme došli akorát - za pár minut přijel autobus směr Železná Ruda
Na čtvrtý výlet vyrážím opět sama s Šárkou, a bude to můj vysněný Velký Javor. Zbyl na poslední den, a protože bylo jasné, že půjde o výlet ve sněhu, nechtěla jsem nás moc trápit a naplánovala jsem výstup nejkratší cestou z parkoviště u osady Brennes. Luděk vyrazil opět na kolo cca naším směrem. Naše auto tu stojí jediné.
Měly to být 4 km a převýšení 400 metrů. Mlha, že by se dala krájet, ale když musíš, tak musíš. Jsou lidi, co by nešli v tento den, ale kdy zase budu mít příležitost? A výhoda byla, že jim dnes nefungoval (možná ho měli schválně vypnutý) automat na parkovišti.
Výstupová trasa vede po kraji sjezdovky, ještě se tam jezdilo a slyšet byla jenom čeština.
Došlo dokonce i na nesmeky, když už jsem se s nima vláčela.
Sjezdovka byla zpočátku modrá, pak se změnila na červenou (prudší sklon)
Závěrečný úsek. Cestou jsme se předbíhali s německy mluvícími skialpinisty, pánové odhadem 65+. Jeden šel jenom v tričku.
Vrcholek je na dohled. Viditelnost mizerná, ale...
... jsme tady! Šari, moc ti děkuji za milý dobrovod!
Velký Javor (1456 m), Großer Arber je nejvyšší hora celé Šumavy a Bavorského lesa
Moje parťačka v pohorkách po starším bráchovi (které občas nosím i já)
Německé vojenské zařízení protivzdušné obrany s dvěma radarovými kopulemi vzniklo během studené války. Mraky jako kdyby se na pár vteřin rozutekly. Ty postavy vlevo jsou zmínění skialpinisté, jak se připravují na sjezd - byli to jediní pěší turisté
Kousek pod vrcholkem se nachází horská chata Arberschutzhaus, myslím, že si zasloužíme odměnu
Chodí sem hlavně asi lyžaři a obsluha mluvila česky.
Šárku jsem samozřejmě pozvala jako poděkování za bezvadnou společnost. Ona je skromná, takže když viděla ceny, moc se jí do toho nechtělo, protože jsme měly svačinu v batohu, ale donutila jsem ji. Odměna musí být a maminka umí být štědrá! Daly jsme si nejprve kuřecí vývar a hovězí s játrovým knedlíkem.
A pak tento typický alpský knedlík. Už to prosakuje někde i k nám, ale kde jinde ho ochutnat, než tady! A nakonec to zase tak drahé nebylo.
Při sestupu najednou mraky začaly ustupovat, tak jsme viděly, kde jsme :-) Výlet ale ještě nekončil, nešly jsme tou stejnou nejkratší cestou zpátky.
Toto je Kleine Arber neboli Malý Javor (1383 m) a tam ještě jdeme.
Střihly jsme to úbočím Velkého Javoru po neznačené pěšince
Naštěstí tu před námi někdo šel, tak jsme věděly, kudy jít.
A udělala se najednou neuvěřitelná viditelnost. Pod námi jezero Kleiner Arbersee, kolem kterého půjdeme.
Cca 1270 m a tady se ještě běžkovalo!
Nevypadalo to, ale pár běžkařů jsme potkali, lyže byly zapíchané i před další chatou Chamer Hütte
Rozcestník před chatou s výhledem na Velký Javor. Nás čeká asi 400 m výstup na ten malý
Výhled z Malého Javoru na Velký - bomba!
Přiznávám, že už nám ten sníh trochu lezl na nervy.
Sestup od chaty Chamer Hütte vedl ještě asi 1 km po sněhu - ten hřeben před námi v mracích ukrývá horu Ostrý. Tak nakonec jsme měly docela štěstí, že se na chvíli vyjasnilo.
A pak už bylo po sněhu a kolem obřího harvestoru, co likvidoval jeden strom za druhým, tetřev netetřev...
... jsme postupně scházeli až k Malému Javorskému jezeru aneb Kleiner Arbersee
To leží v nadmořské výšce 918 m na severním úpatí Malého Javoru. Jde o ledovcové jezero. Velký Javor se krásně zrcadlil.
Zvláštností jezera jsou tři plovoucí ostrůvky, které mají tloušťku 1,5 až 3,5 metru. Na jejich povrchu rostou kromě trávy i vzácné rostliny a zakrslé, přesto věkem až šedesátileté, smrky.
Chatka Seehäusel na břehu jezera.
Když jsme došly na parkoviště, Javor se nám ukázal celé své kráse. No nevím, trčí tam docela monumentálně, ještě že ráno vidět nebyl :-) Mně připomněl horu Dvanácti měsíčků ze stejnojmenné pohádky
Ještě jsme si zajely na vyhlídku Hindenburgkanzel (1062 m), protože tam byl bod do Horobraní
A nakonec tam byl moc pěkný výhled - na dvojhoru Malý a (asi Velký) Ostrý
A na Malý a Velký Javor. A to už je poslední fotka z výletu. Cestou zpět jsme se zastavili v Klatovech na mumiích, ale tam se fotit nesmí, tak žádné fotky nemám.
Nahrávání ...
