Rubrika:
2019, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 26. 5. 2019
Účastníci: Markéta, Luděk, Šárka a Víťa
Ujeté kilometry: 84 km
Nedělní výlet na kole za účelem posledního tréninku před letošní dovolenou (na další už nezbyl čas ani prostor). Luďkovi se ale nechtělo nakládat kola do auta kvůli jednodenní vyjížďce, takže bylo nutné vymyslet zase něco v dosahu od Těchonína. Volba padla na Schronisko pod Sněžníkem (resp. na Sněžníku), chatu ležící na polské straně Králického Sněžníku.
Poznámka na okraj! Pokud byste někdo chtěl tuto trasu absolvovat podle našeho vzoru, tak vás prosím: na sedle Puchača se vydejte po východní, polské straně, tak jak je to uvedené na mapě výpravy. Červená pohraniční trasa je fakt nesjízdná a ani mi ji mapy.cz nechtějí povolit tudy trasovat. Asi vědí proč 🙂 Nicméně výlet tak splnil očekávané: horský terén, kopce a špatné cesty.
Vyrazili jsme z domova. Kousek za Mladkovem, mezi silnicí a železniční tratí, stojí opravená kaplička
A jiná kaplička, resp. zvonička, stojí nad Horní Lipkou a jmenuje se Zvonička pod Jelením vrchem. Je od ní nádherný výhled na Suchý vrch a Bukovou horu.
Prudké stoupání nám zpříjemňují výhledy - zde na sjezdovky na Dolní Moravě
Ohlédnutí zpátky, kdy máme celé panorama od Jeřábu po Suchák jako na dlani
Od rozcestí "Pod Klepáčem" už jedeme po lesní cestě. Je značená jako cyklo, tudíž zatím docela slušná. Napravo je jako čára krásně vidět vrstevnicová cesta, kterou jsme letos v zimě projeli na běžkách
Králický Sněžník s bratříčkem Malým Sněžníkem
Sedlo Puchača (cca 1100 metrů) je zároveň hraničním přechodem do Polska. Navazuje zde polská žlutá, po které bylo v plánu jet... Jenže! Luděk se zadíval do mapy a že prý nejprve klesneme na 1050, pak vystoupáme na 1300 a pak teprve klesneme k chatě pod Sněžníkem.
To meziklesání se mu zdálo zbytečné, takže navrhl, že pojedeme červenou, kterou zná z běžek a která vede vrstevnicově, jenom v závěru tam bude trochu dokopec.... Šlo asi o pět kilometrů, a já řekla dětem, že do půl hodinky jsme na chatě, kde si dáme oběd (ehm ehm ... )
Pěkné hnízdečko akorát na moji ... to ... zadnici :-)
Což o to, červená zpočátku vedla pěknou lesní cestou, ta ale záhy skončila a zhruba v místech, kde se připojila polská hranice, začalo peklo... :-(
Jedna věc bylo to, že cesta nebyla absolutně sjízdná pro kola (typická horská pěšinka po úbočí, přes kameny, kořeny a sem tam potoky nebo mokřady :-) )...
Druhá věc bylo několik polámaných stromů přes cestu. Jediné štěstí, že jsme byli nalehko, s bágly bychom se tam prodírali snad ještě dnes :-)
Takže z půlhodinky byly nakonec hodiny skoro dvě, hlad nás trápil, slzy na krajíčku ... ale když se shora vyřítila parta polských cyklistů, aspoň jsem měla pocit, že nejsme sami blbci... :-)
A tady už jsme měli vyhráno.... Chata se nachází v nadmořské výšce 1218 m, před sebou vidíme špičku 1204 metrů vysoké Czarné Góry
Stojí na krásné místě, a je to klasická polská chata s hladovým okénkem...
Usadili jsme se u okna, dali si žurek (na ten jsme se s Luďkem těšili nejvíc), děti řízek a palačinky, akorát ty ceny byly hodně vysokohorské.
Po desetikilometrovém drkotavém sjezdu jsme se ocitli v Mezihoří (Międzygórze) a čepují tady Holbu :-)
Zašli jsme omrknout zdejší vodopád na řece Wilczka a 36 km domů už vzali rychlejším tempem. Zastavili jsme jen v Mezilesí na Colu a ve Smreczyně navrhli dětem kratší cestu přes Kamieńczyk (a chatu na Adamu). Víťa ovšem odmítl kopec 250 výškových metrů, takže jsme jeli sice delší, ale rovinatější trasu přes Bobošov. Ale těch nastoupaných metrů i tak tachometr po návratu ukázal rovných 1200.
Nahrávání ...
