Rubrika:
2022, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 16. - 18. 10. 2022
Účastníci: Markéta, Luděk, Šárka
Po propršeném září pomalu přestávala být naděje na babí léto. Ale přece se pár dní hezkého počasí mělo ukázat. A tak jsem navrhla rodince a dětem, že je uvolníme ze školy a co kdybychom vyrazili do hor, od neděle do středy. Víťa odmítl rovnou, nechtěl zameškat učení a rozhovor se Šárkou vypadal asi takto:
– Hm, já nevím. A kam bychom jeli?
– Co já vím, Šari, třeba na Velkou Fatru nebo kam bys chtěla?
– A to jako pod stan?
– Třeba, jak budeš chtít.
– Nechci pod stan.
– Hm, a na co jsme teda kupovaly ten novej batoh? Pamatuješ, jak jsme ho půl dne vybíraly, aby se ti líbila barva a tak.
– Já ho budu používat!
– Tak fajn. Klidně půjdeme po chatách.
– A proč nemusí jít Víťa?
– Nechce zameškat školu. (Je v prváku na střední.)
– Já taky nechci zameškat školu.
– Tak můžeš zůstat doma.
(chvíle přemýšlení)
– No tak jo, ale jenom do úterka, ve středu mám keramiku a skauty.
– OK, tak jenom do úterka.
– A kam teda pojedeme?
– Něco vymyslím, maličkost. Teď aspoň vím, s čím můžu pracovat. Chaty a tři dny.
(chvíle přemýšlení)
– Jak se jmenuje taková ta skalnatá hora na Slovensku, tam bych možná chtěla.
– Rozsutec, myslíš? Proč ne, tam jsme dlouho nebyli a na tři dny je to akorát. Tak tedy na Malou Fatru?
– Hm (něco jako “jo a už mi dej pokoj”)
******************************************
“Tak bychom jeli na Malou Fatru, na dvě noci po chatách, mám to už vymyšlené,” říkám po chvíli tatínkovi.
– Po chatách? Proč ne pod stan?
(Bože, to je materiál tohle! Jak s tímhle pracovat 🙂 )
– Už je večer brzy tma, nemusíme s sebou tahat celou výbavu, půjdeme nalehko. Navíc mám vymyšlený jiný chaty než minule, na Chleb mě už nikdo nedostane. A na Fatře to stejně ani jinak než u chat nejde.
– Nemusíme zrovna na Fatru.
(Grrr!)
– Šárka tam chce. Na chatě si dáš pivo, jídlo… (snažím se vetřít do přízně). Je tam skvělá dostupnost vlakem, na ty tři dny ideální, není to daleko.
– Proč nejet na dýl? To se nevyplatí.
Proč? Protože proto! Nemůžeš chtít všechno. Aby s náma Šárka jela, musíme jí trochu vyjít vstříc. Jsem si jistá, že až si obuje pohorky a nasadí batoh, bude to jako dřív. Poletí do kopců jako kamzík a nebude remcat. Vítr jí rozcuchá vlasy, slunce ošlehne tváře. Bude se kochat výhledy z hřebene, obdivovat skály a stromečky. Dá si halušky a bude šťastná. Snad. Doufám. Jak dlouho ale ještě… s námi?
Takže:
První nocleh na chatě pod Klačianskou Magurou.
Druhý nocleh chata na Grúni.
Na druhou stranu, až s námi děti přestanou jezdit, můžeme zase začít chodit do hor mimo víkendy. A na to už se náhodou docela těším.
Nahrávání ...
