Rubrika:
2022, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 16. - 18. 10. 2022
Účastníci: Markéta, Luděk, Šárka
Po propršeném září pomalu přestávala být naděje na babí léto. Ale přece se pár dní hezkého počasí mělo ukázat. A tak jsem navrhla rodince a dětem, že je uvolníme ze školy a co kdybychom vyrazili do hor, od neděle do středy. Víťa odmítl rovnou, nechtěl zameškat učení a rozhovor se Šárkou vypadal asi takto:
– A kam bychom jeli?
– Co já vím, Šari, mě láká Velká Fatra. Nebo kam bys šla ty?
– A to jako pod stan?
– Třeba. Jak budeš chtít.
– Nechci pod stan.
– Hm, a na co jsme teda kupovaly ten novej batoh? Pamatuješ, jak jsme ho půl dne vybíraly, aby se ti líbila barva a tak.
– Já ho budu používat!
– Tak fajn. Klidně půjdeme po chatách.
– A proč nemusí jít Víťa?
– Nechce zameškat školu. (Je v prváku na střední.)
– Já taky nechci zameškat školu.
– Tak můžeš zůstat doma.
(chvíle přemýšlení)
– No tak jo, ale jenom do úterka, ve středu mám keramiku a skauty.
– OK, tak jenom do úterka.
– A kam teda pojedeme?
– Něco vymyslím, to je maličkost. Teď aspoň vím, s čím můžu pracovat. Chaty a tři dny.
(chvíle přemýšlení)
– Jak se jmenuje taková ta skalnatá hora na Slovensku? Tam bych možná chtěla…
– Rozsutec, myslíš? Ten je na Malé Fatře. Proč ne, tam jsme dlouho nebyli a na tři dny je to akorát. Tak tedy na Malou Fatru?
– Hm (volně přeloženo: „jo a už mi dej pokoj“)
******************************************
„Tak bychom jeli na Malou Fatru, na dvě noci po chatách, mám to už vymyšlené,“ říkám po chvíli tatínkovi.
– Po chatách? Proč ne pod stan?
(Bože, to je materiál tohle! Jak s tímhle pracovat 🙂 )
– Už je večer brzy tma, nemusíme s sebou tahat celou výbavu, půjdeme nalehko. Navíc mám vymyšlený jiný chaty než minule, na Chleb mě už nikdo nedostane. A na Fatře to stejně ani jinak než u chat nejde.
– Nemusíme zrovna na Fatru.
(Grrr!)
– Šárka tam chce. Na chatě si dáš pivo, jídlo… (snažím se vetřít do přízně). Je tam skvělá dostupnost vlakem, není to daleko, na ty tři dny ideální.
– Proč nejet na dýl? To se nevyplatí.
Proč? Protože proto! Nemůžeš chtít všechno. Aby s náma Šárka jela, musíme jí trochu vyjít vstříc. Jsem si jistá, že až si obuje pohorky a nasadí batoh, bude to jako dřív. Poletí do kopců jako kamzík a nebude remcat. Vítr jí rozcuchá vlasy, slunce ošlehne tváře. Bude se kochat výhledy z hřebene, obdivovat skály a stromečky. Dá si halušky a bude šťastná. Snad. Doufám. Jak dlouho ale ještě… s námi?
Takže:
První nocleh na chatě pod Klačianskou Magurou.
Druhý nocleh chata na Grúni.
Na druhou stranu, až s námi děti přestanou jezdit, můžeme zase začít chodit do hor mimo víkendy. A na to už se náhodou docela těším.
Odpoledne jsme dorazili do Vrútek. Ještě než jsme se vydali do hor, bylo nutné nakoupit nějaké zásoby s sebou. Při té příležitosti nás doslova vcucla cukrárna. Je půl čtvrté, času relativně dost. K chatě pod Klačianskou Magurou je to 7,5 km.
Ta se nachází v těch kopcích někde nahoře, máme před sebou 750 výškových metrů. Tak vzhůru!
Už máme za sebou víc než půlku
Kráce po šesté dorážíme k chatě, akorát se setměním. Chata se nachází ve výšce cca 1130 m.
Západ slunce nad údolím, odkud jsme přišli
Výhled z okna našeho pokoje - napravo Martinské hole, druhá část Malé Fatry
Nocleh byl s raňajkami, vyrážíme v půl deváté. Z neděle na pondělí jsme na chatě spali skoro sami (jen jeden spolunocležník). Před sebou máme 17 kilometrů a skoro 1100 metrů převýšení.
Až do sedla pod Suchým se držíme zelené turistické značky.
Kdybychom se dali doleva, došli bychom na chatu pod Suchým, kde jsme spali při minulém přechodu.
Rovně bychom došli na horu Suchý, kde jsme taky byli minule
Co si pamatuji, tak úsek přes Biele skály je docela náročný a není moc záživný (přerostlá kosodřevina)
Takže jsme nakonec zvolili žlutou, která vede úbočím a na červenou hřebenovku nás připojí až v sedle Priehyb. Před námi Malý Kriváň
Sedlo Priehyb (1462 m) a nad ním Malý Kriváň (1671 m)
Počasí vypadalo idylicky, jen do momentu, než jsme vylezli na hřeben. Zde jsme zjistili, že docela nepříjemně fouká.
Navlékli jsme se do mikin a větrovek a pokračovali dál.
V dálce už vyčuhuje Rozsutec
Pohled do údolí severozápadním směrem. Na té zmenšené fotce to není tak dobře vidět, ale vlevo z oparu vyčuhují Beskydy se zřetelnou Lysou horou.
Na Malém Kriváni. A to už vidíme celé fatranské panorama - Velký Kriváň a Rozsutce
Ohlédnutí - Suchý, Biele skaly a Stratenec (nešli jsme)
Hrajeme Horobraní, sbíráme jeden vrcholek za druhým
Velký Kriváň bude další úlovek
Slovensko jako na dlani. nalevo Roháče, před nimi Velký Choč a na obzoru se táhnou Nízké Tatry. Viditelnost je díky tomu větru neskutečná. Úplně v dálce je Králova hoľa.
Pohled z Velkého Kriváně do Snilovského sedla. Lanovka dneska (je pondělí) nejezdí, tak je tu lidí jen pár. Ta cesta doprava vede k chatě pod Chlebom. Je sice nově zrekonstruovaná, ale nocovat tam neplánujeme. Stejně by to bylo moc brzy.
Velký Kriváň (1708 m) je nejvyšším bodem Malé Fatry
Pohled zpátky na hřeben, který jsme před chvíli přešli.
Šárka na vrcholek teprve dochází.
Západní Tatry z Malé Fatry (a to hodně zasněžené za nimi budou Vysoké)
Šárka na vrcholku Velkého Kriváně
A tohle nás ještě čeká. Před Stohem ale uhneme dolů.
Když spíte na chatě pod Chlebem, na kopec s názvem Chleb nemusíte. Když ale na chatu nescházíte, Chleb minout nelze :-)
Ohlédnutí zpátky na Snilovské sedlo, vlevo právě zdolaný Velký Kriváň.
Luděk má nový fotomobil, tak si hraje :-)
Hřeben, který nás ještě čeká.
Jsou teprve tři hodiny, máme spoustu času, tak jsme si jen tak kecli do trávy a koukáme na Rozsuce se Stohem. V hlavě se nám honí, že jsme možná nemuseli jít do chaty, že jsme si měli vzít stan a jít dál a někde přenocovat venku (načerno)
V půl čtvrté zahajujeme náročný sestup k chatě. Na 1,3 km sestup o 500 výškových metrů (jaj, to jsem si to vyžrala, že ráno to budeme muset vyjít nahoru)
Jak začne sjezdovka, už jsme v půlce.
Sestup po sjezdovce - už teď se těšíme na ráno.
Chata na Grúni se nachází v pouhých 970 metrech
Ale na parádním místě pod Rozsutcemi
Tak tam odtud jsme právě slezli a ráno nás to čeká lézt nahoru.
A večer na chatě. Pivo, karty - neříkej, že se máme špatně :-) A opět, kromě dvou Poláků tu nocujeme sami.
Na pokojích nejsou zásuvky, dobíjet telefon můžete na recepci
A ráno, hned po snídani, 500 výškových metrů vzhůru
Část po sjezdovce je nejhorší
Nový chodník - serpentiny - sklon je rozumný a výška přibývá rychle.
I dnes bude pěkný den, škoda že už musíme domů. Pohled na Velký Kriváň.
Asi za hodinu máme "hotovo" a na chatu koukáme pěkně shora, z Poludňového Grúně.
Malý a Velký Rozsutec v celé své kráse
Malý a Velký Rozsutec v celé své kráse - to se neokouká
Sestup do Stohového sedla (1230 m)
Na rozcestí Chrbát Stohu volíme výstup na Stoh
Z rozcestí je to jen 270 výškových metrů a bude bodík! I dneska hodně fučí.
Ze Stohu jsou nádherné výhledy, zejména na Velký Rozsutec
Celý hřeben Malé Fatry ze Stohu
Ještě jeden pohled na hřebenovku
Panorama slovenských hor: Chočské vrchy, Nízké Tatry, Velká Fatra
A konečně dorazila i Šárka, máme trochu zpoždění, tak musíme přehodnotit další postup.
Původní plán byl sestup přes tento boční hřebínek (kopec Osnica)
Zahajujeme sestup směr sedlo Medziholie
Z důvodu nutnosti vrátit se večer domů volíme nejkratší sestup po zelené do Štefanové
Štefanová - pohled na Rozsutec
Autobus do Žiliny pojede až za půl hodiny, nám trvalo dvě minuty stopnout dvě sympatické ženy. Cestou plánovaly zastavit na malou chvilku v kostele sv. Cyrila a Metoda v Terchové
A tak jsme se dozvěděli o zdejším dřevěném pohyblivém betlému
To jsou ony dvě - hodily nás až na vlakovú stanicu Žilina
Než nám jel vlak domů, stihli jsme ještě bufet na nádraží
Nahrávání ...
