Rubrika:
2019, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 27. - 29. 9. 2019
Účastníci: Markéta, Luděk. Víťa a Šárka
Ujeté kilometry: 111 km
Léto se pomalu začalo překlápět do podzimu, ale v noci bylo ještě docela teplo – zatoužili jsme strávit víkend s koly ještě pod stanem. Ne moc daleko, stačilo zajet k městu Jeseník. Ve volných chvílích si na mapě hledám místa a trasy, kde jsme ještě nebyli, nebo kde jsme dlouho nebyli – a když se pak ty body spojí, během chvilky mám naklikanou víkendovou trasu. Pro děti nachystané překvapení – noc v přístřeškách, dvě jeskyně, skalní vyhlídky, kamenná rozhledna – no, ne že by to pro ně bylo nějaké ech terno, přeci jenom je jim náct, a to už člověka jen tak něco nenadchne, tím spíš je-li to spojeno s nějakým pohybem 🙂
A když jim pak půl roku na to ukazuji z vrcholu jiného kopce: “Hele, támhle je Zlatý chlum s rozhlednou, jak jsme tam vyjeli na podzim na kole”, tak si synek milostivě vzpomene:
“Jo to je to, jak tam byl ten blbej bufet, kde měli k jídlu jenom klobásy.”
🙂
I Luděk uznal, že přesun těch cca 60 km bude levnější, rychlejší a pohodlnější autem než vlakem (odpadne stres abychom stihli odjezd). Auto jsme zaparkovali na parkovišti u nádraží Lipová lázně - jeskyně.
Výprava tak začala příjemně sjezdem a nikdo z nás nemyslel na to, že si budeme muset v neděli zpátky k autu vyjet do pěkného kopečka. Po odbočce na červenou začaly pěkné terénky.
Pomalu se blížíme k našemu vytipovanému nocležišti. V zádech máme hřeben Rychlebských hor a už se těšíme, až zajedeme do lesa, k rybníčku... Těší se i buřty v báglech. Neočekáváme žádnou zradu, je konec září, kraj je dostatečně odlehlý a tedy málo atraktivní. Pravda, trochu mě překvapil značkový outdoorový obchod v Černé Vodě a množství penzionů a restaurací, ale zatím nám to ještě nedocházelo...
Až tady! Tak rybníček tu je, je tu také ten vyhlédnutý přístřešek s ohništěm. Ale těch aut, lidí, motorek, kol, elektrokol - to je zlý sen! Oheň plane, lidi kalí, některá auta mají polskou espézetku. Ne že bych proti Polákům něco měla, to jen jak se šíří věhlas rychlebských stezek a co udělá pár kamínky vysypaných pěšinek v lese :-( Tady nespíme ani omylem. Jedeme dál.
To je tak, když se moc plánuje. Dlouho pak žádné pěkné místo nemůžeme najít, nakonec nocujeme nouzově, ale na ten oheď došlo.
Ráno se kousek vracíme, protože konečně jednou musíme vylézt na Smolný vrch, známý svým útvarem Venušiny misky.
Je to nejprve nahoru a pak zase dolů...
Místo je to pěkné... Venušiny misky jsou skalní tvary, které vznikly erozí a odnosem žuly. Jsou tu nejen skalní mísy, ale i výklenky, sedadla či křesla. Ohraničeno zábradlím.
Vyhlídka na Rychlebské hory
Expozice bludných balvanů švédského, baltského a finského původu, které byly ve čtvrtohorách do podhůří Hrubého Jeseníku transportovány kontinentálním ledovcem. Byly sesbírány v okolí a převezeny sem k Vidnavě.
Mírové náměstí na Vidnavě
Odlehlost města dokazuje i to, že tady není žádná cukrárna ani kavárna. Dopolední kávu si tak musíme dát v Ráji vína. Sušíme stany a mě zaujaly ty barevné bytovky.
Silnice vede podél hranice - ty domy už stojí v Polsku
Míříme k Jeseníku (ale ještě do něj nepojedeme). Jen si zajedeme k jeskyni Na Špičáku. Ta hora před námi, to je Zlatý chlum, tam pojedeme zítra, ale z druhé strany.
Měli jsme štěstí, prohlídka začíná za pár minut.
Jeskyně je známá svými chodbami srdčitého tvaru.
Po jeskyni následoval oběd v Mikulovicích a pak vzhůru do hor, máme toho před sebou ještě docela dost, hlavně samý kopec! Dalo by se to sice zkrátit, a odsud pohodlně přímo zajet k nocležišti, ale zkracovat zatím fakt nechceme! Vyjíždíme na Ondřejovické sedlo.
Ze sedla bychom to mohli vzít rovnou na Rejvíz, ale to také nechceme, ještě to chceme vzít přes Lurdskou jeskyni. To jsou ta místa, kolem kterých jsme už mnohokrát projížděli, ale nikdy nebyla konstelace si k nim odskočit. Cesta nahoru vede po sjezdovce :-)