Rubrika:
2019, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 27. - 29. 9. 2019
Účastníci: Markéta, Luděk. Víťa a Šárka
Ujeté kilometry: 111 km
Léto se pomalu začalo překlápět do podzimu, ale v noci bylo ještě docela teplo – zatoužili jsme strávit víkend s koly ještě pod stanem. Ne moc daleko, stačilo zajet k městu Jeseník. Ve volných chvílích si na mapě hledám místa a trasy, kde jsme ještě nebyli, nebo kde jsme dlouho nebyli – a když se pak ty body spojí, během chvilky mám naklikanou víkendovou trasu. Pro děti nachystané překvapení – noc v přístřeškách, dvě jeskyně, skalní vyhlídky, kamenná rozhledna – no, ne že by to pro ně bylo nějaké ech terno, přeci jenom je jim náct, a to už člověka jen tak něco nenadchne, tím spíš je-li to spojeno s nějakým pohybem 🙂
A když jim pak půl roku na to ukazuji z vrcholu jiného kopce: “Hele, támhle je Zlatý chlum s rozhlednou, jak jsme tam vyjeli na podzim na kole”, tak si synek milostivě vzpomene:
“Jo to je to, jak tam byl ten blbej bufet, kde měli k jídlu jenom klobásy.”
🙂
Že po té sjezdovce vedla asfaltka nám udělalo radost.
Nabrali jsme vodu ze studánky Pod jeřábem
A pak už to byla pohodička po rovince, nebo do kopce jen mírného. Před námi Koberštejn, tak ten už dneska fakt nedáme, ani nebyl v plánu. K němu musíme zase někdy příště...
K jeskyni musíme pěšky, tam někde k těm skalám...
Poutní místo zasvěcené Panně Marii Lurdské. Jeskyně se sochou Panny Marie byla vybudována pod skalním převisem v roce 1909. Soška Panny Marie Lurdské byla vynášena z kostela na Rejvíze na 1. května a k 31. říjnu byla odnesena zpět. K zániku poutního místa došlo po odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce. Po dlouhé roky totalitního režimu bylo místo téměř zapomenuto. V roce 2006 došlo k obnově.
Venkovní oltář. Rejvízská Lurdská jeskyně není jeskyně v pravém slova smyslu.
Velké mechové jezírko vstup
K jezírku šel Luděk s dětmi, já hlídala kola. Než přišli, zatáhlo se, a přihnala se docela silná přeháňka.
Naštěstí se přehnala poměrně rychle, k našemu plánovanému noclehu už sjíždíme bez deště. Zajížďka znamená 3 km a 200 výškových metrů dolů. Rozuměj: 3 km tam a ráno to samé zpět (včetně 200 vm nahoru). Moc se nám tam nechce, očekáváme podobný nával, jako minulou noc.
Ale štěstí se na nás usmálo, přístřešek byl prázdný a čekal tady vyloženě na nás.
Dokonce tu bylo i dostatek dřeva (na oplátku jsme sem natahali nějaké z lesa) a tak za chvíli už oheň vesele plápolal.
Jediná nevýhoda byla hrbolatá podlaha, takže jsme si nakonec s Víťou postavili stan před přístřeškem, Šárka s tátou spali vevnitř.
Dokonce voda je sem zavedena, sice jen studená :-)
Oheň rozděláváme i ráno a vůbec se nám odsud nechce. Za celou dobu nikdo nepřišel, je tu ticho a klid, není tu ani GSM signál.
Naše hacienda. Musíme ale balit, dnešní den bude ještě náročný.
Nejprve musíme vytlačit kola zpátky. Zvažovali jsme různé cesty, ale nakonec se jako nejschůdnější varianta jevila vrátit se po stejné cestě zpět.
U cesty je vystavěná hezká studánka, kde jsme včera v tom dešti pokukovali po noclehu (jak se nám nechtělo sjíždět dál), ale voda netekla.
Výhledy z Mlynářské cesty (žlutá tur. zn.) - to už jedeme po rovince po vrstevnici, ale cesta je nekonečná.
Turistická chata Čertovy kameny. Akorát otevírali, tak jsme si dali ranní kávu.