Rubrika:
2024, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 11. - 14. 4. 2024
Účastníci: Markéta, Víťa, Šárka, Vlaďka, Klárka, Kubík
Ujeté kilometry: 94 km
Letos jsme zase s Vlaďkou plánovaly i s našimi dětmi (pardon: mládeží) výlet do Jizerek s běžkami. Jenže letošní zima byla hodně specifická, nejvíc sněhu napadlo v prosinci a od ledna do března spíš ubýval, než by přibýval. Sice by se v Jizerkách něco málo na poježdění našlo, ale za každou cenu, kvůli pár centimetrům sněhu někde na hřebeni, se nám nechtělo. V půlce března už bylo jasné, že zima definitivně skončila, tak jsem Vlaďce navrhla, že bychom akci uskutečnili tak jako tak, akorát bychom vyrazili na pěší výlety nebo na kola. A Vlaďka navrhla kola 🙂
Tedy, zapomněla mi říci, že ona pojede na elektrickém (!!!), ale co, jsem už na roli toho posledního zvyklá 🙂 Potěšilo mne, že mnou navržené trasy prošly bez větších námitek i u dětí (naopak bylo přijato pozitivně, že se podíváme někam jinam, než na běžkách) a všichni ty všechny kopce absolvovali s úsměvem. Na 94 ujetých kilometrů, což vypadá na dva dny jako maličko, to totiž bylo 2300 nastoupaných metrů, což málo není. Úplně flákací výlet to nebyl, a teď máme dilema, zda příště na běžkách nebo na kole. Hlavně uvidíme, jestli ještě vůbec, ale já doufám, že ano.
Výlet první: Dobytí nejvyšší hory Jizerských hor Smrku – https://mapy.cz/s/pazabodema
Výlet druhý: Okruh přes několik rozhleden – https://mapy.cz/s/komoteloba
Poprvé jedu někam sama autem i s koly. Doma mi je na držák nandal Luděk, při zpáteční cestě to budeme muset s Víťou zvládnout sami. Proto jsem si umístění bicyklů důkladně nafotila.
A jsme tady, náš oblíbený hotel U Můstků v Desné. Poprvé jsme tady mimo zimu.
Víťa byl neoficiálně pasován do role technika výpravy, jeho první úkol byl namontovat Klárce nový bezdrátový tachometr. Nakonec to bylo jeho kolo, kde se projevila fatální závada, ale nebudu předbíhat.
Desná leží v údolí, takže všechny trasy vedou do kopce. Na Protržené přehradě máme za sebou prvních 300 výškových metrů na 5 km
Zdejší občerstvení jsme už vyzkoušeli vloni v zimě.
Mimo sezónu bufet funguje samoobslužně.
A tak okukuji, jak jim to tady funguje...
Na Smědavě vyrostla nová chata. Děti se těší na zdejší borůvkové knedlíky.
Ještě vloni fungovala restaurace provizorně, dnes už v nových prostorách. Ovocné knedlíky si dali čtyři ze šesti členů výpravy. Energii budeme potřebovat, čeká nás náročný výšlap na Smrk
K jezírku na Černé Smědé to zatím byla brnkačka
Fotky z "výjezdu" na Smrk se bohužel nepovedly, ale stručně bych to popsala jako vopruz, v sedle se udržela pouze elektrokolistka a možná ještě ambiciózní Kubík. Objížďka přes Tišinu a Vlašský hřeben vypadala v mapě pohodově, v reálu to bylo po kamenech. Takže fajn, na kole stačilo jednou!
Počasí nám přálo, tak jsem se hecla a vylezla na rozhlednu. Zde pohled k polskému Smreku, který je jen o metr nižší, než náš Smrk
Pohled ke Krkonošům na obzoru. Napravo lze vidět osada Jizerka, zdála se docela daleko, vzhledem k tomu, že byla ještě v plánu.
Nekecala jsem, fakt jsem tam vylezla!
Vlaďka není líná táhnout si s sebou vrcholovou odměnu :-)
Sestup ze Smrku (resp. polského Smreku) mi mapy navrhly po hraniční pěšince - a tak jsem dětem řekla, že pojedeme asi kilometr terénem
O jízdu tedy moc nešlo, nakonec šli pěšky i největší trailoví jezdci
Aspoň jsme cestou navštívili pramen Jizery
Opět u Černé Smědé, jen tektokrát po jiné cestě
A odtamtud už to bylo na Jizerku jen 5 km pohodovým terénem, který jsme znali z běžek. Vlaďky oblíbená Pešákovna zrovna procházela nějakou rekonstrukcí, tak prodávali z okénka.
Na sníh jsou tady tedy připraveni důkladně!
Hnojový dům má zajímavou historii, po kolektivizaci zemědělství chata sloužila pro ustájení krav a jako skladiště hnoje. V roce 1964 ji za 345 Kčs zakoupil cestovatel a dobrodruh Gustav Ginzel a pomocí dvou horských potůčků, které sem svedl, ji vyčistil.
Vyhlášená je také louka plná kosatců hned u chalupy, že by tu rostly díky kvalitnímu pohnojení z minulosti?
Hned vedle Panského domu se pase skotský náhorní skot (asi)
Výjezd z Jizerky na sedlo pod Bukovcem byly poslední výškové metry tohoto výletu. Zbytek proběhl víceméně z kopce (až na příjezd k hotelu)
V hotelu je vše při starém, tak jak to známe ze zimy, což je dobře. Jdeme na snídani.
Dokonce se ráno topilo v krbu
Dneska nás čeká sice kratší, ale co do kopců výživnější trasa. Na 44 km přes 1220 výškových metrů. Kterej xxx to vymyslel ? :-)
A začíná to hned po snídani ztuha. Prvních 300 výškových metrů na Tanvaldský Špičák. Ten si pamatuji, že je ostrej!
Oproti minule, kdy jsme se sem dostali po západu slunce, je rozhledna s chatou otevřená,
Rozhledna je přístupná zdarma. Zde pohled k Ještědu (vlevo na obzoru)
Pod námi Smržovka a nad ní hřeben, na který pokračuje naše trasa. Oběd je naplánován na Černé Studnici.
Pohled k Josefodolu a Jizeře
Nová lanovka na Špičáku a vedle taky nějaká (další) restaurace. na jednom kopci. Co je moc, to je moc a tak ne že bych jim nepřála letošní bídnou zimu.
A až se některé děti pohoupaly, mohlo se vyrazit dál :-)
K dalšímu postupovému bodu to nebylo daleko a spíš z kopce - vyhlídka Špička na Malém Špičáku
Rozhledna má připomínat svým tvarem bob, což odkazuje na bývalou dráhu pro boby a saně, která začínala právě pod těmito skalami.
Vyhlídka je trochu omezená
Na vyhlídku vedly dva žebříky a vypadalo to zpočátku jen pro ty, co nemají závratě, ale nakonec mě děti přesvědčily a vylezla jsem.
Tady už jsme skoro v 800 metrech, na vrcholek zbývá nějakých 90 výškových metrů, ale Víťovi spadl řetěz tak blbě, že při nandavání se něco stalo a zjistil prasklou osu kola. Těžko říci, jak dlouho byla prasklá, ale kolo bylo nepojízdné.
Na Černou Studnici došel pěšky a po společném obědě se vydal pěšky s kolem sám dolů do Lučan nad Nisou na vlak zpět do Desné. Připadal si prý jak blbec, když tlačil kolo z kopce :-)
My ostatní jsme pokračovali podle plánu. Cesta vedla kolem pramene Lužické Nisy, což je pro nás místo se spoustou vzpomínek.
A pak už nás čekal výjezd na Bramberk s další chatou a rozhlednou.
Vlaďka večer zabouchla auto i s klíčemi uvnitř (ať žijou chytrá auta, ale ne zase tak moc!) a tak si musel Míra udělat dnes výlet.
Setkali jsme se právě na Bramberku.
Už jsme toho měli všichni docela dost, ale ještě nás čekala rozhledna Slovanka. Pravda, modrá turistická nebyla zrovna bike-friendly :-)
Slovanka je naše nejstarší železná rozhledna. Pochází z roku 1887.
Šárku pořád nejvíc berou kočičky :-)
Trasa vedla přes hráz Josefodolské přehrady, kde jsme zavzpomínali na zimu
Tady na tom sjezdu někteří běžkaři sundavali lyže a šli pěšky
Výhledy z boční cesty přes Antonínov a Mariánskou Horu na Špičák a Černou Studnici. Okruh se pomalu uzavírá, ale ještě nás čeká jedna rozhledna.
Nad Albrechticemi na Světlém vrchu stojí od roku 2021 nová rozhledna
Nahoru (21 m nad zem) mne nikdo nedostal, o fotky jsem požádala Šárku. Rozhled byl překvapivě pěkný!
Pohled ke Špičáku. Zbývají poslední 3 km domů a ty už budou opravdu jen z kopce.
Naše kola a Markéta pod rozhlednou
Šárka měla už jen 1 % na mobilu, ale stačilo to na poslední kopeček, který jsme si cestou odklikly.
Skiareál Detoa a na obzoru kopec Hvězda s rozhlednou Štěpánka
Objevená cesta do Desné - jezdíme sem pět let a jeli jsme po ní poprvé - s výhledy na skokanské můstky, které máme hned u hotelu
Zasloužená večeře - mísa Krkonošského kysela jako první chod :-)
Nahrávání ...
