Jarní prázdniny na Šumavě

Rubrika: 2019, Cestování s dětmi

Datum výpravy: 3. - 10. 2. 2019

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka

Jarní prázdniny nám tento rok vyšly na začátek února, vyfasovali jsme hned první termín. Sněhu napadlo tuto zimu spousta, mohli jsme si tedy vybrat kam jet z nekonečně mnoha možností. Volba padla na Šumavu, s dětmi jsme tam ještě pořádně nebyli, když nepočítám přejezd kolem Lipna cestou do Benátek. Máme to tam do těch končin docela z ruky, na víkend je to pro nás daleko a tak tohle byla jedinečná příležitost. Navíc, v posledních letech dáváme přednost běžkám a na ty je Šumava takřka ideální.

Ubytovali jsme se ve vísce Dobrá v apartmánech u Němečků a každý den podnikli nějaký ten výlet na lyžích. K nelibosti dětí jsme na sjezdovku šli jen 2x, 4x jsme vyrazili na běžky. Letošní zima opravdu stála za to. Celý týden jsme si užívali slunečného mrazivého počasí a dostatku sněhu 🙂

Naše ubytování. Tedy toto je hospůdka, my jsme byli ubytováni v apartmánu v samostatné budově hned vedle, kde byl nádherný klid.

První den jsme lyžovali na Kubově Huti, na první běžkařský výlet tak vyrážíme až druhý den. A rovnou od chalupy na lyžích. Míříme směr Stožec.

Paměť stromů - ukázka letokruhů na starém pařezu. Zde si necháváme lyže a ke Stožecké kapli musíme bez nich.

Stožecká kaple (Kaple Panny Marie) byla obnovena v roce 1988.

Nahlédli jsme dovnitř.

Vyběhli jsme si i na nedalekou vyhlídku (Stožecká skála, 974 m n.m.). Vidímeobec Stožec a nad ní šumavské hřebeny (Třístoličník)

Já s Šárkou na vyhlídce.

Do Stožce jsme to vzali volně lesem a ocitli se na břehu Studené Vltavy. Brodit se nám opravdu nechtělo, když je to ta Studená, tak jsme jeli podél vody dál... (PS: No, Teplou bychom taky nebrodili :-) )

Do cesty se nám ale postavil Mlýnský potok. Ten byl naštěstí úzký a šel přeskočit :-)

Ohlédnutí za Stožeckou skálou

Ve Stožci jsme si dali oběd a pak pokračovali dál až do Nového Údolí. Zde jsme zavzpomínali na cestu do Benátek... tady jsme totiž vyjížděli z ČR. Děti si to pochopitelně nepamatovaly...

A za chvíli nám už jel vlak domů.

Vystoupili jsme na zastávce, která se sice jmenuje podle obce, kde jsme byli ubytovaní, ale "domů" jsme to měli ještě 3,5 km. To je ještě o půl kilometru dál, než jak to máme na nádraží doma v Těchoníně.

Zastávka je od obce opravdu daleko, na nástupišti tady nikdo sníh neodmetá a tak jsme z vlaku skočili do sněhové peřiny.

Naštěstí šlo na těch 3,5 km nasadit lyže a cestou domů jsme měli takovéto výhledy.

Údolí Teplé Vltavy

Další den vyrážíme přes pláně směrem k Soumarskému Mostu

WC vodáckého tábořiště, před asi sto lety jsme odsud jednou Vltavu splouvali se spolužáky z gymplu

Zelená cesta už je luxusně projetá rolbou

Strážný, i tohle je Šumava

12 3 4 ►