Rubrika:
2019, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 3. - 10. 2. 2019
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Jarní prázdniny nám tento rok vyšly na začátek února, vyfasovali jsme hned první termín. Sněhu napadlo tuto zimu spousta, mohli jsme si tedy vybrat kam jet z nekonečně mnoha možností. Volba padla na Šumavu, s dětmi jsme tam ještě pořádně nebyli, když nepočítám přejezd kolem Lipna cestou do Benátek. Máme to tam do těch končin docela z ruky, na víkend je to pro nás daleko a tak tohle byla jedinečná příležitost. Navíc, v posledních letech dáváme přednost běžkám a na ty je Šumava takřka ideální.
Ubytovali jsme se ve vísce Dobrá v apartmánech u Němečků a každý den podnikli nějaký ten výlet na lyžích. K nelibosti dětí jsme na sjezdovku šli jen 2x, 4x jsme vyrazili na běžky. Letošní zima opravdu stála za to. Celý týden jsme si užívali slunečného mrazivého počasí a dostatku sněhu 🙂
Naše ubytování. Tedy toto je hospůdka, my jsme byli ubytováni v apartmánu v samostatné budově hned vedle, kde byl nádherný klid.
První den jsme lyžovali na Kubově Huti, na první běžkařský výlet tak vyrážíme až druhý den. A rovnou od chalupy na lyžích. Míříme směr Stožec.
Paměť stromů - ukázka letokruhů na starém pařezu. Zde si necháváme lyže a ke Stožecké kapli musíme bez nich.
Stožecká kaple (Kaple Panny Marie) byla obnovena v roce 1988.
Vyběhli jsme si i na nedalekou vyhlídku (Stožecká skála, 974 m n.m.). Vidímeobec Stožec a nad ní šumavské hřebeny (Třístoličník)
Do Stožce jsme to vzali volně lesem a ocitli se na břehu Studené Vltavy. Brodit se nám opravdu nechtělo, když je to ta Studená, tak jsme jeli podél vody dál... (PS: No, Teplou bychom taky nebrodili :-) )
Do cesty se nám ale postavil Mlýnský potok. Ten byl naštěstí úzký a šel přeskočit :-)
Ohlédnutí za Stožeckou skálou
Ve Stožci jsme si dali oběd a pak pokračovali dál až do Nového Údolí. Zde jsme zavzpomínali na cestu do Benátek... tady jsme totiž vyjížděli z ČR. Děti si to pochopitelně nepamatovaly...
A za chvíli nám už jel vlak domů.
Vystoupili jsme na zastávce, která se sice jmenuje podle obce, kde jsme byli ubytovaní, ale "domů" jsme to měli ještě 3,5 km. To je ještě o půl kilometru dál, než jak to máme na nádraží doma v Těchoníně.
Zastávka je od obce opravdu daleko, na nástupišti tady nikdo sníh neodmetá a tak jsme z vlaku skočili do sněhové peřiny.
Naštěstí šlo na těch 3,5 km nasadit lyže a cestou domů jsme měli takovéto výhledy.
Další den vyrážíme přes pláně směrem k Soumarskému Mostu
WC vodáckého tábořiště, před asi sto lety jsme odsud jednou Vltavu splouvali se spolužáky z gymplu
Zelená cesta už je luxusně projetá rolbou
Strážný, i tohle je Šumava
Strážný, i tohle je Šumava. Marně jsme tu hledali nějakou rozumnou hospodu, nakonec jsme skončili v restauraci Euro Asia. Asijská obsluha, kuchyně česká.
Ze Strážnýho kousek volným terénem
A pak už jen šumavský kýč :-)
Šumavský kýč - takovými fotkami jsem provokovala kamarády sedící v práci :-)
Dokonalé, ale až skoro nudné...
Přejíždíme zbytky bývalé vodní nádrže Strážný, údajně nejstarší přehrady v Čechách
Sjezd po sjezdovce České Žleby. Sjezdovku jsme chtěli mimojiné okouknout, protože jsme měli v plánu na ni další den vyrazit lyžovat.
Domů dojíždíme se západem slunce.
Další den opravdu na Českých Žlebech lyžujeme. Pohodový kopec za rozumné ceny s příjemným personálem. Lyžuji ovšem jenom já s dětmi, Luďka přepadla nějaká rýmička a tak zůstal doma.
I další den (v pořadí pátý) je Luďkovi pořád špatně a proběhla klasická ukázka toho, že jsem někdy tak trochu praštěná matka. Vymyslela jsem si, že když už jsme na té Šumavě, musíme s dětmi na prameny Vltavy. Na Kvildu to bylo pouhých 33 kilometrů autem, ale nečekala jsme, že pojedu skoro celou cestu po zasněžené a ledovaté silnici (v NP se nesolí) Kdybych to uměla, nandala bych řetězy. Takhle jsem jela třicítkou a nadávala si, jaký jsem debil...
Ale jsme na místě a vyrážíme. Hlavně nemyslet na to, že nás čeká ještě cesta autem zpět, a užít si den!
Okukujeme nouzové nocoviště Bučina, jedno z povolených míst k bivakování na území NP
WC je přístupné i přes zimu. Sněhu je tady určitě metr.
Na Bučině byla v roce 2008 postavena signální stěna, jako připomínka jak vypadala skutečná železná opona.
Šárka šla vyzkoušet, jestli je plot ještě pod napětím
Na oběd jdeme do restaurace Alpská vyhlídka, bylo plno, ale po chvíli čekání jsme si k jednomu stolu přisedli
Alpská vyhlídka se dneska nekoná, je pod mrakem
Šumavské vrcholky jsou po polomech docela holé. Mělo by jít o horu Siebensteinkopf (1263 m)
Nebezpečný sjezd? No po těch šumavských skoro nudných rovinkách je nebezpečný asi každý sjezd :-) Ale Šárka ho jede ve vajíčku :-)
Rozcestí U pramene Vltavy - měrka sněhu ukazuje skoro 120 cm.
Nakukujeme do místa, kde naše nejdelší řeka vytéká. Studánka je prý ale uměle vytvořená, skutečné místo, kde řeka vzniká, je asi o 200 metrů výš na úbočí Černé hory.
Socha u pramene není skoro vidět.
"Les" nad pramenem Vltavy. 1. zóna NP.
Průsek po bývalých drátech...
Jak je naším zvykem, přijíždíme na vrchol sjezdovky a na závěr dne si ji musíme sjet. Zde měli fotopoint - automatický fotoaparát. Fotografii lze nalézt na webovkách ski Kvilda.
Ještě že s sebou máme šikovného Víťu, který hned chápe, jak tyto přístroje fungují. Fotku na webu našel hned cestou v autě. A tak máme pěkné selfíčko :-)
Ještě nákup na zítřejší svačinku (co jiného, když jsme na Šumavě :-) ) a pak obávaná cesta domů, do Dobré... Dopadlo to dobře, dojeli jsme v pořádku.
Poslední den, poslední výlet na běžkách. Jede i Luděk. Autem na nádraží...
Operuje zde společnost GW Train Regio, jízdenku je možno zaplatit kartou.
Vystupujeme na Nové Peci.
Nová Pec je poměrně nízko a sněhu tady už není tolik. K nástupu do stop musíme po kolejích :-)
Tam někam do těch mraků jedeme...
První setkání se Schwarzenberským kanálem
"Mně je to jasné, jedeme támhle na tu horu," ukázal naštvaně Víťa. Pravdu měl tak jenom napůl. Jeli jsme na jezero pod horou.
Občerstvení Říjiště je otevřeno v sezóně, ale dnes je sobota a navíc jarní prázdniny. Jediná "hospoda" na trase a když je něco jediného.... :-)
Fungují tu bez elektřiny...
Okukujeme další nouzové nocoviště, pod Plešným jezerem... Moje pocity jsou smíšené...
Je to asi nejhezčí část výletu. Projíždíme kamenné moře. Jedná se o mohutné balvany pleckenštejnské žuly, které jsou porostlé borovicí klečí. Zajímavé je, že kleč zde roste v pro ni neobvykle nízké nadmořské výšce.
Plešné jezero, jedno z pěti jezer na české straně Šumavy, leží pod 220 m vysokou skalní stěnou ve svahu hory Plechý v nadmořské výšce 1 089 m.
Teď už nás čeká jen sjezd nebo rovinka, až do Nového Údolí
Šumavská magistrála vede podél Schwarzenberského kanálu. Jedeme sice mírně do kopce, ale v reálu je to rovinka a docela nuda a dřina.
Schwarzenberský kanál je mistrovské dílo, obchází i tyto skály
a dokonale kopíruje terén.
"Jo, kdyby fungoval i dneska, mohlo být tohle dřevo už dávno dole," povzdechl si Luděk.
A před námi se konečně objevilo Nové Údolí
Okoukli jsme zdejší památník Železné opony
a pak se vydali na vlak. Tímto výletem jarní prázdniny skončily...
Nahrávání ...
