Rubrika:
2017, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 3. - 12. 3. 2017
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Ujeté kilometry: 255
Jarní prázdniny jsou sice od slova jaro, ale většinou bývá zvykem vyrážet na lyže. Tento rok nám jarňáky vyšly až na březen a příští rok bude ještě hůř. Zima letos byla stejně trapná jako minulá. V lednu to sice zimně vypadalo i v nížinách, ale od února to pomalu ale jiště šlo do kopru. Jistým ukazatelem „kvality zimy“ je i množství zbylého dřeva ve stodole, a to i přesto, že jsme letos dělali o 1/8 dřeva méně než v předchozích letech. Asi by se za sněhem dalo jet do našich nejvyšší hor, jenže jsme nechtěli ani do Krkonoš, ani do Jizerek, natož do Jeseníků (které máme za chalupou), a všude jinde by to bylo trápení se na kamenech. A protože jsme byli docela vylyžovaní, rozhodli jsme se, že zvolíme netradiční variantu jarních práznin a zahájíme cyklosezónu. Tam, kde naopak po sněhu už nebudou ani památky.
Možností, kam na týden vyrazit, byla celá řada, včetně různých šíleností, ale nám nedělá problém zůstat při zemi a vyrazit třeba jen na Slovensko. Třeba i z toho důvodu, aby děti trochu nasály slovenštinu. Aby uměly odpovědět, když na ně někdo vybalí „Ako sa voláš?“ nebo „Vládzeš?“
Malé Karpaty vůbec neznáme. Leží o něco jižněji a dosahují nadmořské výšky max. 768 metrů. Cesty by tam už mohly být suché. Zajistili jsme si ubytování, naložili kola a pohorky do auta a zdálo se, že nic nezabrání tomu vyrazit.
Do chvíle, než jsem ve čtvrtek 2. 3. 2017 cvičně prolistovala dětskými cestovními doklady. Jako expirace se tam skvělo datum 6. 3. 2017! Kdo četl o tom, jak jsme v roce 2015 jeli do Černé Hory místo na Ukrajinu ze stejného důvodu, se nám asi bude smát. Ani já jsem v tu chvíli nevěděla, jestli mám brečet, nebo se smát. Pro děti jsme žádné jiné doklady neměli a nezbylo, než to risknout. Při vstupu do „cizí země“ budou platné a dál jsme si toho jako nevšimli.
Je vůbec Slovensko cizí země? Pro nás totiž ne! Ale jakže to bylo s tou slovenštinou? Upřímně řečeno, první dny to ještě šlo, ale když jsme se na zbytek týdne přesunuli do Velkého Mederu, s překvapením jsme zjistili, že se tam mluví maďarsky.
Na prázdniny s námi putují i plyšoví mazlíčci
Bydlíme v městečku Svätý Jur a hned první den vyrážíme na pěší výlet do hor nad ním.
To je panečku otevíračka!
Sněženky fotil Víťa. Jeden by řekl, že bude na jižním Slovensku už všechno rozkvetlé, ale nebylo tomu tak. Příroda byla ještě po zimě syrová, neprobuzená.
Zrúcanina hradu Biely Kameň
Je vidět, že se na Bílém kameni často táboří. Vůbec nám celé Malé Karpaty přišly ideální pohoří pro vandry. Ale o tom ještě později...
Hrad zanikl v roce 1663, kdy jeho okolí vyplenili Turci.
Míříme na hřeben. Přes Červený kříž...
Modrý kříž a bude ještě i bílý
Malý Javorník. Vypadalo to děsivě, ale je to jen meteorologický radar.
V dálce Kamzík. Věž televizního vysílače na vrcholku nad Bratislavou, to je náš cíl.
Včelín na Bílém Kříži. Rychlé občerstvení.
Skromné, ale díky za ně! Výborná polévka!
Cesta dál už je po asfaltu.
Malé Karpaty jsou ideální na vandry. Všude potkáte upravené studánky.
A v této části i spousta cyklotras. Litujeme, že nemáme kolo.
A spousta přístřešků! Nohy už nás trochu bolí a vypadá to, že na Kamzík se musí ještě přes jedno údolí,
A dokonce i sjezdovka. Jsme asi ve 400 nadmořských metrech.
Nahoře je restaurace s otáčivou plošinou, v pěkném sobotním počasí obsazená. Chvilku jsme si počkali, a nakonec jsme si ani to kafe nemuseli dát. Jen jsme si to nahoře oběhli, nikdo si nás nevšimal, a tak jsme ušetřili :)
Výhled k horám, kudy jsme šli. Vlevo na obzoru hrad Pajštún, tam půjdeme zítra.
Tak tam nahoře jsme byli!
O kousek dál je poněkud nižší rozhledna
a musí se po svých, ne výtahem
Markéta (bílý šátek) zůstala opět pod rozhlednou
Výlet končíme na nádraží a "domů" se vezeme vláčkem
Druhý den jsme vyrazili na kola, namlsaní z předchozího dne.
Malé Karpaty se v těchto místech stezkami jen hemží, většina z nich vede po asfaltu
Kaplička v bývalé vsi Medené Hámre
A to už tlačíme kola z Borinky. Tady už jsou cyklotrasy velmi terénní
Pokoušíme se co nejvíc přiblížit hradu Pajštún
Možná bychom udělali líp, kdybychom kola někde schovali a šli nahoru pěšky
Stejně to tak musíme na posledních pár set metrů udělat
Na hrad se s koly nedá dostat
Pajštún je (byl) rozlehlý hrad z třináctého století.
Výhledy až k Alpám (na fotce není vidět, ve skutečnosti to byl jen šedivý náznak)
Výhled k bližším vrcholkům, kde jsme byli den předtím
Tajemné sklepení na hradním nádvoří
Pajštún byl v období renesance přestavěn a toto se dochovalo
Po listnatých cyklotrasách pokračujeme dál
Včera jsme cyklistům záviděli, dnes závidíme pěším, protože nejsme o moc rychlejší než oni, s koly je to spíš trápení.
Zapadnutý kút nás zachránil. Už jsme hlady šilhali, svačinu jsme už dávno snědli.
A tady se vařilo a pivo, kofola a hroznovka točilo, a Demänovka zahřála.
aby si vytvořili přehradu
Třetí den jedeme autem do Smolenice. Auto parkujeme pod Smolenickým zámkem. Ten je však dnes zavřený.
Trochu nám nasněžilo :-) (rozkvetly sněženky)
Stejně jako si Pavel pokaždé vzpomene na Markétu na rozhledně, tak my si vzpomeneme na Pavla, když se někde v lese válí zbytečně dřevo. A že ho tady bylo!
V sedmi stech metrech se objevily poslední zbytečky špinavého sněhu
768 metrů vysoká hora Záruby je nejvyšším bodem Malých Karpat.
Výhled je parádní, ale každou chvíli začne pršet
Výhled k Trnavě a maďarské Mátře na obzoru
Víťa si na sebe vzal úkol zapsat nás do vrcholové knihy
A docela se mu to zdařilo, co myslíte?
Tajemný les v okolí vrcholu
Hřebenová cesta směrem k hradu Ostrý kameň
Konečně se objevil hrad pod námi
Šárce by to jako hradní paní slušelo
Na Ostrém kameni si zápis do vrcholové knihy vyžádala Šárka
Psala to zmrzlou rukou, tak jí ten škrabopis odpusťte :-)
Výhled k vodní nádrži Buková a k Pálavě. Když jsme se v roce 2014 vraceli z Francie, tady jsme se koupali :-)
Malé Karpaty jsou doslova protkány stezkami! Tady jim málem čtyři barvy nestačily :-)
Málokdy se sejdou všechny barvy turistického značení.
Odskočili jsme si k jeskyni Deravá skála
A pak jsme šli podél potoka Libuša dolů. Potok najednou zmizel v podzemí
A o kus dál se zase objevil
V Plaveckém Mikuláši musíme stopovat. Za námi Plavecký hrad, ten už jsme nestihli, a autobus už nám ujel. Tedy, my jsme ani neměli v plánu ho stihnout, na Slovensku se stopuje úplně bez problému. I ve čtyřech lidech :-)
Čtvrtý výlet bude zase cyklo. Opouštíme hotýlek na kole.
A najíždíme na cyklostezku směr Bratislava.
Jenže tam chceme dojet až večer, teď míříme k jihu k Dunaji
A pokračujeme dál podél kanánu. Za námi hřeben Malých Karpat s Malým a Velkým Javorníkem
Čtvrtek jsme navštívili v úterý :-)
Za Kyselicou najíždíme na hráz Dunaje. Kompou tady lze vodu překonat, my ale zůstaneme na levém břehu, po pravém jsme už kdysi jeli...
Ne že by to tady vypadalo jinak :-)
Máme před sebou asi 30 nekonečných kilometrů do Blavy v šíleným protivětru.
Víťa dostal k 10. narozkám tachometr s výškoměrem, tak ho zkouší na jediném kopečku na hrázi
To by bylo bydleníčko :-)
Bratislava se ne a ne přiblížit!
Konečně! Do centra ale ještě daleko a už se stmívá.
Pod mostem SNP, ale ne jen pod ním, vede parádní cyklostezka
Noční průjezd městem směrem na vlak
Noční projížďka slovenským hlavním městem.
Zajímavé nasvícení ulic zeleným laserem... (?)
Pátý den jdeme zase na pěší výlet. Autobusem do Časté a pak na hrad Červený Kameň
Překvapivě je hrad otevřený a dalo by se jít na prohlídku, ale nemáme tolik času
Čeká nás totiž výšlap na údajně nejhezčí horu Malých Karpat. Značky jsou už trošku jeté zubem času :-)
Cestou bohužel není hospoda, do předražené Zochovy chaty jsme nešli, tak musíme, k nelibosti Víti, obědvat z vlatních zásob
Bylo tady spousta volných domácích zvířátek :-)
Šárka ztracená v bukovém lese
Před pár lety ode mě Luděk dostal k narozeninám trekové hole. Jenže je nenosí, radši si v lese najde klacek.
Zajímavý pramen a nad ním...
Neříkala jsem, že jsou Malé Karpaty ráj čundráků?
Dokonce je tu i kadibudka.
V 19. století tu byl p. Čermák pochovaný i s rodinou, a od té doby se tomu tady říká Čermákova louka
Změnili jsme žlutou značku za červenou
V Malých Karpatech rostou úžasné stromy.
Výhledů si v Malých Karpatech neužijete, jsou to hory spíš pro milovníky lesů a stromů
Kdyby to náhodou nebylo jasné.
Náš Víťa je tak malý a hubený, že se i do pařezu schová.
Závěrečný výstup po modré je strmý
A konečně je tady i vrchol
Vysoká neleží na hlavním hřebeni
Výhled k Červenému kameni
Jako koberec z mechu jsou husté karpatské lesy a před námi další sedmistovky. Dalo by se tady vymyslet ještě spousta výletů, ale zítra už máme v plánu odjet jinam. Tak zase někdy příště. Malé Karpaty vůbec nejsou malé!
Zápisky z vrcholové knihy. Víťa je na psaní docela talent, ne?
Sestup z Vysoké je náročný. Šárka na kamenech upadla a natloukla si koleno.
Luděk jí musí vzít na ramena, a bychom byli za světla dole. K autu se totiž budeme vracet opět stopem.
Cesta vede po bývalé lesní železnici.
Naše další dočasné bydliště ve Velkém Mederu. V ulici blízko termálka nabízí ubytování snad každý dům a ceny jsou rozumné.
Po odpočinkovém dni a koupeli se vydáváme na kole k Dunaji.
Stezka se sice tváří světově, ale povrch je katastrofa.
S Hellstour jsme v 1999 z hráze utekli, 18 let poté to tady vypadá stejně tragicky, nezměnilo se nic. Jen nasypali víc kamínků.
Po dlouhých kilometrech se těsně před Komárnem objevil asfalt.
Komárno má docela pěkné centrum
Komárno má docela pěkné centrum
Komárno má docela pěkné centrum
Také je v Komárnu pevnost, na strategickém místě nedaleko soutoku Dunaje s Váhem
Pevnost měla sloužit k odrážení Turků, dnes ale byla zavřená, tak jsme se víc nedozvěděli.
Podél přístavu jedeme k soutoku Dunaje s Váhem
Kříž na soutoku Dunaje s Váhem
Samotnou špici okupuje nějaká asi spediční firma
Když jsme přemýšleli, po kterém břehu Váhu pojedeme, objevili jsme tuhle novou, skoro 22 km dlouhou, úžasnou cyklostezku až do Kolárova
Nová cyklostezka z Komárna do Kolárova podél Váhu
Jelo by se skvěle, jen kdyby nefoukal tak šílený protivítr, že jet desítkou se dá jen stěží
Samospouští. Proč? Protože jsem helmu zapomněla v hospodě v Komárně a Luděk se mi pro ní vrací.
Cyklo podél Váhu je dokonalá, jen se díky větru a po 96 km večer vracíme až za tmy.
Poslední výlet bude jen kratičký (cca 35 km). Šárka v Číčově, kdo ji zná, pochopí :-)
Z Číčova opět podél Dunaje, ale na druhou stranu.
Číčovské mrtvé rameno je tvořeno také řekou Dunaj. Byl to náš dnešní cíl, odpoledne se jdeme koupat do termálka.
Ještě udělat domácí úkoly, paní učitelky jim toho na prázdniny zadaly docela dost.
Důkaz, že jsem nekecala :-) O nové pasy už je zažádáno.
Nahrávání ...
