Rubrika:
2019, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 13. - 15. 9. 2019
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka, Jára, Jana, Honzík a Hanka
Ujeté kilometry: 111 km
Naši kamarádi, Jára s Janou z Brna, mají neteřinku a synovce ve věku naší Šárky. Děti se už spolu potkaly několikrát, a vzájemně si hodně padly do noty. Bohužel ale není moc příležitostí, jak toto dětské přátelství pomáhat udržovat. Když Jára s Janou vloni v létě vzali Hanku s Honzíkem na cyklovíkend do Lednicko-Valtického areálu, napadlo mě, že bychom se příště mohli přidat. Proto když Jára v srpnu zavolal, že podobnou akci plánují na zářijový víkend, neváhala jsem ani minutu. Takový pohodový výlet naše děti jistě ocení. Pro jednou nebudou muset zdolávat Kavkaz a podobné, nepojede se 80 kilometrů denně, a v partě nebudou mít jen rodiče – budou tam mít své vrstevníky a navíc dobré známé!
I Luděk byl nadšený. Jára s Janou navrhli Baťův kanál, tam jsme nebyli hodně dlouho. Poprvé, a zatím naposledy, v roce 2012, kdy jsme vyrazili podél řeky Moravy z Olomouce na jih – to byla první akce, kdy náš tehdy pětiletý Víťa vyrazil na svém maličkém šestnáctipalcovém kole bez přehazovačky, a já táhla vozík se Šárkou. A to je už 7 let! Přišel čas si část této stezky zopakovat.
Sraz byl stanoven na sobotní ráno v Kroměříži a nocleh v kempu u Velehradu (Jára s Janou neradi spávají mimo kempy, s dětmi ani o jiné variantě neuvažovali.) Nebyl problém se přizpůsobit. Naplánovali jsme, že vyrazíme už v pátek po škole a přenocujeme někde před městěm podle svého, tudíž nadivoko. Jára s Janou a dětmi nakonec vyrazili také v pátek, ale přespali v Kroměříži v internátu. My už jsme naše plány neměnili. Auto jsme nechali v Troubkách na parkovišti, navštívili soutok Moravy s Bečvou a přiblížili se Kroměříži natolik, abychom naše kamarády ráno překvapili ještě na pokoji 🙂
Program byl nakonec docela našlapaný. Pro děti bylo nachystáno několik překvapení, která se setkala s velkým úspěchem. I nám dospělým se líbilo v Kovozoo ve Starém Městě u Uherského Hradiště a v Modré, v podvodním tunelu sladkovodního rybníku.
Počasí nám přálo, akorát noc ze soboty na neděli byla poměrně chladná. Inu, léto už letos řeklo své poslední slovo, a i deště a teploty po zbytek září připomínaly už spíše přicházející podzim. Ale tak to má být…
Výlety s Járou a Janou mají jednu nespornou výhodu. Neberu s sebou foťák. Ne že by mě jindy focení obtěžovalo, ale takhle si cestu užiju zase jinak – jedu si, kochám se – a vůbec to není špatné 🙂
Nezapomenutelné hlášky z tohoto víkendu:
1. Nasadit si brýle – jak to vzniklo, pochopíte snadno z fotek… 🙂
2. Kostky ve slevě – přes Velehrad stezka vede po vydlážděných silnicích a Víťa pronesl: „A jéje, tady asi měli kostky ve slevě.“ A když jsme se pak přes Velehrad druhý den vraceli, hláška už zdomácněla 🙂
V pátek, těsně před polednem, zaútočil po dvou měsících u nás jestřáb a odnesly to dvě slepice. Ještě než jsme odjeli, museli jsme tedy udělat současnou protijestřábí síť ještě hustší. Zpoždění na odjezdu tak bylo víc než hodinu, z Troubek startujeme až ve 3/4 na šest. Ještě se ale nestmívá, to jen mobil to tak tmavě vyfotil...
Zmínila jsem se, že s sebou neberu foťák, pár snímků z dnešního dne mám díky mobilnímu telefonu.
Soutok Bečvy a Moravy se nachází nedaleko Troubek. Ano, jsou to TY Troubky, známé z katastrofálních povodní v roce 1997.
Zpět po hrázi podél Bečvy. Vypadá tak nevinně v době sucha...
Mezitím Jára s Janou a dětmi vyrazili z Hulína a mají to do Kroměříže přesně 8 kilometrů .
Stihli to ještě za světla.
My jsme si došli na večeři do Chropyně
... a mezitím se úplně setmělo, takže kolem zdejšího zámku jsme projížděli už za tmy.
Noclehy se za tmy špatně hledají, ale našli jsme klidný plácek hned u řeky Moravy, poblíž tzv. Miňůvského mostu.
Ráno jsme se sbalili a po rychlé snídani nás čekaly pouhé čtyři kilometry k místu, kde nocovali Jára s Janou a dětmi. Byli jsme tam v půl deváté.
Pro děti, Hanku s Honzíkem, byla naše přítomnost na výletě překvapením, které jim bylo do poslední chvíle utajeno.
Hned po přivítání se jsme se vrhli na první bod programu, a tím byla Květná zahrada v Kroměříži
Vyhlídka na zahradu z 244 metrů dlouhé kolonády.
Květná zahrada v Kroměříži je zapsána na seznam UNESCO
Děti zmizely v bludišti (já raději ne, co kdybych se náhodou ztratila a ženské po čtyřicítce už na schovku hrát nemají, bo by je už nikdo nehledal... :-) a děcka za chvíli odkudsi přiběhly, a prý "honem, honem... tam přistáli mimozemšťani"
No tak jsme honem běželi a opravdu :-)
Šlo o jakési umělecké dílo zde dočasně umístěné - a tak vznikly vtipné fotky
Králičí kopeček v Květné zahradě zklamal, králíky našly děti jenom dva
Na jakémsi ostrůvku stojí voliéra pro ptáky
Z vyhlídky na kolonádě děti spatřily, že se cosi děje na sousedním dopravním hřišti. Tak jsme se tam zajeli podívat - a překvapivě se tam konala zajímavá akce ČČK - zde improvizovaná dopravní nehoda a všichhi - i dospělí - se učili první pomoci. Zranění vypadala fakt věrně, bála jsem se, že ta slečna každou chvíli omdlí.
Na jiném stanovišti si děti vyzkoušely masáž srdce
Tady se zase měla poskládat lidská kostra a doplnit názvy kostí
Holky to vyřešily po svém :-)
No a tohle byl zlatý hřeb programu. Takzvané alkobrýle simulující pohled na svět po požití alkoholu. Na výběr bylo několik stupňů, brýle po dvou pivech, brýle po čtyřech, po šesti... a dokonce jedny brýle simulovaly marihuanu.
No co myslíte, docela jsme se tam vyřádili. Hanka jako správná ségra pomáhá Honzíkovi projít stanovenou trasu
I Luděk si brýle vyzkoušel, byť jak vypadá svět po požití piva zná velmi dobře :-)
Trasa byla docela obtížná po několika pivech :-) Tak už víte, co znamenala hláška, když jsme pak zastavili u stánku s tím, že si jdeme nasadit brýle? :-)
Děti si pak ještě projely dopravní hřiště - zde si holky vyměnily kolo. Že by to Hance na tom naloženém taky slušelo?
Luděk si vyzkoušel dětskou hračku a dělal autíčko - že by ještě účinkovaly ty brýle? :-)
Ale pak už byl nejvyšší čas opustit Kroměříž...
... a vydat se na cestu k jihu.
Hned za městem jsme se napojili na cyklostezku podél řeky Moravy
Jelo se krásně, sluníčko svítilo...
... fotografové nás fotili...
Děti se zdálo, že je jízda bavila... Úsměv na tváři byl nepřehlédnutelný
U mostu přes řeku Dřevnici v Otrokovicích jim úsměv na tváři maličko zamrzl
A u plavební komory před Babicemi pozorovali lodě
Loď Áda právě opustila plavební komoru
Baťův kanál je možné brázdit též na lodích
My jsme ale spěchali napříč celým Starým Městem, protože děti čekalo další překvapení, takzvané Kovozoo
Kovozoo ve Starém Městě je opravdu netradiční. Zvířata v životní velikosti jsou vyráběna z kovového odpadu. Kovozoo je umístěna vedle firmy, zabývající se právě zpracováním starých kovů.
Šárka samozřejmě byla nejvíc zvědavá, zda tu budou mít i kočičku - a dočkala se
Exponáty (zvířata) jsou opravdu nápadité
Holky ve starém kontejneru
Čáp - fantazii se meze nekladou
A co to žere? Nebojte, vás ne, teta.
Někdy stačilo málo a zvíře je na světě.
Že by někdo dal do šrotu letadlo?
Je možné se jít podívat dovnitř - děti se divily - to fakt někdy lítalo?
Méďové... a ještě spousta dalších zviřátek je k vidění. Moc se nám tady líbilo.
Rozhledna Šrotík stojí hned vedle areálu Kovozoo
Výhled z rozhledny na Staré Město, v dáli se zvedají Buchlovské kopce
V restauraci Ego jsme si dali večeři a nasadili si brýle... :-)
A pak to bylo ještě asi 8 km do kempu u Velehradu.
Nástrahy mimoúrovňové cyklostezky jsme všichni zvládli levou zadní...
... a pak i dva menší hupíky
Stezka vedla kolem kláštera ve Velehradě, my jsme ale spěchali, abychom za světla dojeli do kempu
Kemp Velehrad v údolí Salašky - bylo už po sezóně a se stanem jsme tam byli jediní.
Ráno byla pěkná kosa a tak Luděk zažehl oheň a poslal děti pro dřevo.
Posnídali jsme jako správní bezdomovci opékaný chleba :-)
Velehrad je jedno z nejvýznamnějších poutních míst v Česku. Zašli jsme se podívat i do baziliky, kde právě probíhala mše.
Poté jsme zamířili do expozice Živá Voda v Modré...
.. což bylo další překvapení pro děti, zejména pro Honzíka, který je rybář, a taky trochu pro Víťu (taky navštěvoval rybářský kroužek) a vlastně i pro holky
Expozice Živá Voda v Modré je vlastně podvodní tunel
Nicméně jde o obyčejný rybník, takže ryby, které je zde možné pozorovat, jsou sladkovodní, tedy je možné spatřit je u nás v řekách či rybnících.
Honzík všechny ryby poznal a byl nadšený
A Járovi (nebo Janě?) se to povedlo moc pěkně vyfotit
Měli tam ještě výběh praturů, tak jsme si ho obešli a potom jsme se vydali na další trasu
Lesní úsek z Kostelan do Ostrožské Nové Vsi
To by jeden neřekl, jaký byl problém sehnat v Ostrožské Nové Vsi restauraci s rozumnými cenami. Nakonec jsme uspěli v cukrárně, kde dělali pizzu
U cyklostezky do Kvačic jsme požádali kolemjedoucí cyklistku, aby nás společně vyfotila a pak jsme už jenom projeli Uherský Ostroh a zamířili do Moravského Písku. (Ano, i na Moravě mají svůj Písek) Jára s Janou tam měli zaparkovaná auta, my jsme si nadjeli na vlak do nedalekých Nedakonic. Z Říkovic se potom Luděk s Šárkou vydali do Troubek pro naše auto, já s Víťou čekala na nádraží, protože se o něj cosi pokoušelo. Nakonec z toho nic nebylo, ráno šel normálně do školy.
Nahrávání ...
