Dnes je 22. 04. 2018 - svátek má Evžénie

Rychlebské hory

Rubrika: 2011

Datum výpravy: 23.04.2011 - 25.04.2011

Účastníci: Pavel, Míla

Ujeté kilometry: 245 km

Touha natrénovat na letošní rychle se blížící dovolenou nás vyhnala na další výpravu. Velikonoce byly letos docela pozdě a tak po vyzkoušení spaní ve stanu na výpravě do Posázaví bylo rozhodnuto, že toto třídenní volno nemůžeme promarnit jinak, než na těžko se spaním na čerstvém vzduchu. Lesovna se nám tentokrát stala základnou pro začátek a konec cesty. Cílem byly dlouho odkládané a plánované Rychlebské hory, hřeben tolik vzdálený pro normální víkendovou výpravu z Prahy. Trasa vypadala opět velkoryse. Znamenala nejen dojet přes Ramzovou až k Rychlebským horám, ale také několikerý výšlap k jejich hřebenu. Bylo přeci nutné vidět všechny ty zajímavosti, které známe z vyprávění kamarádů ale i další místa, která nás na mapě zaujala a proto bylo nutné si Rychlebky pěkně prokličkovat. No a pak se samozřejmě ještě vrátit na Lesovnu. Jako odměna v cíli se plánovalo opékání na ohýnku.Všechno klaplo takřka dokonale. Nestihli jsme snad jen Zloty Stok s jeho doly na zlato a snad jen to počasí mohlo být v pondělí ještě bez deště. Hodně mi Rychlebské hory připomněly mé oblíbené Novohradky. Jsou také zapadlé v odlehlém koutu pohraničí, je v nich také klid od výrazného turistického ruchu či se v nich najdou také zaniklé vesnice vysídleného pohraničí. I lidé na nás působili velmi přívětivým dojmem. Však právě tam vznikl nápad otevřít lesní bar, kde si lze vzít hluboko v lesích z nabídky cokoli, co je k zrovna k mání a zaplatit do kasičky aniž by byla přítomna obsluha. I péče o rozhlednu a zázemí na Borůvkové hoře je ukázkou dobrého ducha zdejších lidí. Snad tohoto dobrého ducha nezkazí lidé opačného spektra myšlení, kteří se zde bohužel také vyskytnou, a ani mamon, který už dokázal vyhnat dobré srdce z nejednoho smrtelníka.No a i ten návrat klapnul také tak akorát. Celé se to podobalo předchozí výpravě do Posázaví. Také byl program tak bohatý na poznávání, že jsme byli také v pět večer 50km před cílem. Opékání buřtů jsme tak na dálku odvolávali. Rozdíl byl ale v tom, že tentokrát jsme šlápli do pedálů trochu víc a přijeli ještě za světla k právě opouštěnému ohýnku (zlí jazykové tvrdí, že jsme přijeli už za tmy za světla našich světel). Ze sedel jsme tak zasedli rovnou do dýmu znovuoživlého ohně a mohli ještě rozjímat a vyprávět o všem, co jsme zažili a viděli.A pokud jde o Velikonoce, jejich tradice by neměla zůstat stranou. I Míla se nakonec dočkala velikonočního promrskání. Mně musela stačit jako náhražka buková ratolest, ale aby opravdu Míla neuschla, dostala návdavkem pravou pomlázkou ve stínu rozhledny na Bukové hoře od místního turisty. Myslím, že mu vykoledované sušenky přišly víc vhod než velikonoční vejce. Víc už jsme z Velikonoc viděli snad jen malé koledníky vyskakující z autobusu v Bílé Vodě.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2011 s lokalitami , , , .

Komentáře nejsou povoleny.


VYHLEDÁVÁNÍ NA TOMTO WEBU

FACEBOOK