Túra na Šerák, Keprník, Vozku a další vrcholky v nesmekách

Rubrika: 2024

Datum výpravy: 29. 1. 2024

Účastníci: Markéta, Luděk

Nesmeky jsou v poslední době v mých skupinách na sociálních sítích asi nejčastěji skloňované slovo. Luďkovi je Ježíšek přinesl už předminulé vánoce (já jsem byla hodná taky 🙂 ), ale protože v zimě preferujeme pohyb na horách na běžkách, nedostaly zatím příležitost, aby předvedly, co umí. Letos se zima, co se sněhu týče, moc nepředvádí a abychom nemuseli pořád sedět doma nebo chodit do nižších kopců, vymysleli jsme si výlet právě za účelem vyzkoušet pohyb v nesmekách. Túra z Ramzové nahoru na Šerák a Keprník není na běžky úplně vhodná ani za ideálních sněhových podmínek, teď ty podmínky k ideálu měly dost daleko. Zledovatělý povrch naopak nabízel skvělé podmínky pro mačičky, jak jim Luděk začal přezdívat.

Poté, co seběhl skoro kolmý ledový sráz z kopce Točník (1143 m), vzdychl na jejich adresu: „Jak jsem bez nich mohl dosud žít! Jak jsem bez nich mohl chodit a trápit se!“

Autem do Hanušovic (mimo víkendy totiž vlakové spojení Králíky - Hanušky nefunguje) a pak už nás veze osobáček na Ramzovou. Protože se Luděk blbě podíval na odjezdy, byli jsme na nádraží dřív (což je ta lepší varianta) a i kafe jsme si stihli koupit.

Sníh kolem Hanušovic nás překvapil, u nás není ani centimetr.

Ramzová - vystupovat. Jsme 760 metrů vysoko a počasí slibuje nádherný den.

Červená značka vede zpočátku po sjezdovce, a protože je uklouzaná, nesmeky jsme nasadili skoro okamžitě.

Čerňava, přestupní místo lanovek. Tady už jsme 1060 m, čili máme za sebou 300 výškových. A před sebou ještě jednou tolik. S nesmekama jsme spokojení, cesta sem byla jeden led.

Stupáme okrajem sjezdovky pod lanovkou, protože si cestou chceme odklepnout vrcholek. Ze sjezdovky je nádherný výhled na nedaleký Králický Sněžník a vzdálenější Krkonoše (napravo)

To je to místo, Mračná hora (1272 m). Lyžaři zde mají možnost vystoupit, protože další úsek je hodně pozvolný, skoro rovinka.

Konečná stanice lanovky na Šeráku.

Vrcholek Šeráku (1351 m) je ale ještě o kousek dál. Je krásně vidět do polské nížiny na Otmuchovské a Nyské jezero.

Chata Jiřího na Šeráku - není náhoda, že nám to sem vyšlo na oběd :-) Překvapila nás absence sněhu dole v údolí. Nadmořská výška je tam totiž stejná jako kolem Hanušovic.

Ikonická fotka chaty se zvoničkou

Výstup na Keprník (1423 m = 4. nejvyšší hora Jeseníků). Dokud jsme se pohybovali v lese, dalo by se tam i na běžkách, nad hranicí stromů je terén vyfoukaný a umrzlý. I zdatní účastníci zimního vojenského závodu Winter Survival (které jsme náhodou potkali), padali na skialpech jak švestky.

Výhled z Keprníku na masiv Králičáku, vlevo "náš" Suchý vrch, napravo Krkonoše

Výhled na Praděd a teď pozor! Nalevo od Pradědu byly pěkně zřetelné Beskydy s Lysou horou a nejen to! Vidět byla Malá Fatra, vzdálenější Babí hora, a dokonce i Západní a Vysoké Tatry. Ověřeno dalekohledem a aplikací Peak Finder.

Na Vozku (1377 m) to byla z hlavního hřebene trochu zacházka, ale co bychom neudělali pro bod do Horobraní :-)

Skály na Vozkovi (na Vozce?) byly namrzlé, ale Luděk si připadal s nesmekama neohroženě

Já jsem tam byla taky, ale držela jsem se níž

Skály na vrcholu

Původní plán byl sejít z Vozky dolů do Branné, ale Luděk při obědě navrhl trasu jinak - bylo krásně, tak jsme si ji maličko prodloužili. Vrátili se na hřeben, zdolali ještě Červenou horu a pak sestoupili do Domašova. V zářezu Hučivé Desné na zelené značce bylo sněhu spousta.

Překonání Hučivé Desné. Jak jsem psala v úvodu, tato trasa vážně není vhodná na běžky.

Před námi Červená hora (1333 m)

Úzká pěšinka úbočím není na běžkách vůbec příjemná.

Vřesová studánka schovaná v kamenné kapli má výhled přímo na Suchák. Zkusím si někdy vzpomenout, až budeme z Sucháku čumět přímo na Jeseníky.

U Studánky začíná (nebo končí) upravená běžkařská stopa do sedla (ČHS).

My jsme vystoupali na hřeben a zdolali zmíněnou Červenou horu.

Skalní útvar nazvaný Kamenné okno. Mohli by ho ho trochu posunout, aby byl Praděd vidět skrz - dělám si samozřejmě srandu :-)

Sestupujeme po zelené do údolí, před námi kopec Točník (1143 m). Vypadá to, že bude úplně bez sněhu.

Ale spletli jsme se, sněhu je dost, tedy spíš jde o led.

Vyhlídkové místo na skalách, kde je pěkně vidět, jak je terén namrzlý. A pod skalami začíná masakr, který je i na mapách vyznačený vykřičníkem. Jak říkal Luděk, nemít nesmeky, trápili bychom se tam snad do půlnoci.

Zelenou značku jsme cca v půlce opustili a střihli to do Filipovic, kvůli dalším vrcholkům. Normálně se tu běžkuje, ale letos je zima fakt divná. Sněhu je tu nula, i nesmeky jsme tady sundali.

Výhled z vrcholku Bršť (695 m) na Točník. Výstup odsud na hřeben je o 100 výškových metrů náročnější než z Ramzové.

Kozí hřbety (670 m) a výhled na pro nás ne úplně dobře známou část Jeseníků, tak třeba někdy příště?