Rubrika:
2024
Datum výpravy: 29. 2. 2024
Účastníci: Markéta, Luděk, Honza V.
Ujeté kilometry: 63 km
Po dvou letech přijeli Voráčkovi a spol. opět k nám na Lesovnu na jarní prázdniny. A tak zatímco naposledy jsme společně s Honzou vyrazili na běžky, tentokrát počasí žádné zimní radovánky nedovolovalo. Poslední únorový den jsme tak Honzu (nebo on nás?) vytáhli na kole na Severomoravskou chatu. Honza, protože Luďka trochu zná, řekl “Výlet max 50 km”, já zase slibovala jeho Lence, že “Do tmy doma určitě budeme.” No, dopadlo to trochu jinak, jednak těch kilometrů (a hlavně výškových metrů) bylo o trochu víc – ale tu závěrečnou cestu přes sedlo navrhl Honza! – a do tmy jsme to domů rozhodně nestihli. Sice jsem v naší tříčlenné sestavě jela celou dobu na chvostu, ale za pozdní návrat jsem rozhodně nemohla! Ty tři hospody cestou (pekárna Sázava v Králíkách, Severomoravská chata a Luďkem nedávno objevený bufík nad Písařovem) prostě nějaký čas sežraly 🙂 A postupové cíle, jak říká Honza, jsou potřeba. Zejména v takovém pošmourném, ne úplně ideálním dni.
Přístřešek u Hraběcí stezky (na zelené) nad Králíkami. Přiznávám, že jsme touto cestou jeli poprvé.
Nutno pár metrů výškových vytlačit. Luděk slíbil Honzovi zapůjčit nějaké kolo z naší "půjčovny", nakonec jediné použitelné bylo to Víťovo. Ale co, aspoň se taky trochu provětralo, když od léta stálo.
Pramen Marie Pomocné - voda je prý údajně mírně radiaktivní.
Honza jel nadšeně, celou cestu nám něco povídal a vzpomínal na minulé akce u nás na Lesovně, které s Luďkem a ostatními kamarády podnikli za těch asi 15 let, co k nám jezdí.
Pohled na kopec Val s rozhlednou od kláštera na Hedeči
Pohled k rozhledně z vrcholové kóty. Vlevo se v mracích ukrývá hora Jeřáb, tím směrem míříme.
Pohled od rozhledny Val na Hedeč. No, už jsme tu zažili lepší počasí (ale i horší!)
Trasy jsou hodně blátivé, může za to letošní teplá a deštivá zima, ale také nešetrná těžba.
A už jsme tady, tak hurá do chaty. Naštěstí bylo otevřeno.
Na rozcestí Čečel (silnice). Silnice je šotolinová cesta.
Bombastická Zašívárna Zašív - objevil Luděk někdy vloni a teď si na ni vzpomněl. Já jsem tam ještě nebyla, tak jsme kolem naplánovali trasu a už vím, že jsme tam nebyli naposledy.
Honza si v Zašívárně dal dvě piva a cigáro (klobásu) a navrhl, že se vrátíme přes Suchák. Tak, abychom domů přijeli shora. Cestou na sedlo zase vymyslel Luděk, že v poslední zákrutě vyzkoušíme čárkovanou trasu, abychom nemuseli až nahoru. Honzovi se do nejistoty nechtělo, vzal to po známé trase přes Suchý vrch. Znáte to, jak to s těma zkratkama dopadlo. Naše cesta navzdory mapě skončila, museli jsme kola tlačit lesem, pak použít nové singltreky (to už se skoro stmívalo a lávky byly nebezpečně navlhlé a klouzaly) a na závěr sjet a vyjet na Odranec - takže nakonec byl Honza doma o dost dřív než my a já uvažovala, kam ta lenost člověka přivede, bo jet přes Jablonné by bylo o dost snadnější :-)
Nahrávání ...
