Rubrika:
2023
Datum výpravy: 30. 8. - 1. 9. 2023
Účastníci: Markéta, Luděk
Ujeté kilometry: 167 km
Začal poslední prázdninový týden, ale vůbec to tak nevypadalo. Pršelo a pršelo a zdálo se, že letos začne podzim o dost dřív než jindy. A to jsem Luďkovi slíbila, že po dvou pěších výletech vyrazíme konečně na nějaký cyklovandr. Doma jsem být nechtěla, ale deštivá fronta měla začít ustupovat až ve středu, tak jsem to ukecala až od středy do pátku, alespoň na dvě noci. O víkendu už zase budou povinnosti, Víťu odvézt na internát a tak. Děti nám opět daly košem. Už to takhle asi bude napořád, musíme se s tím smířit 🙁 Víťa byl stále na brigádě v Praze a Šárku jsme nechali, poprvé, samotnou doma.
Oblast kolem Vírské přehrady jsme měli vyhlédnutou už dlouho, protože znáte to, když je víc času, člověk jede radši někam dál. Ale na tyhle tři dny to naopak chtělo něco blízko a toto vycházelo ideálně. Začali jsme v Letovicích, kam nás dovezl vlak. Leo Express měl přes léto akci přepravu kol zdarma, takže jsme toho využili a nasedli na vlak už v Těchoníně. Když jsme v Ústí přestoupili do rychlíku ČD, už tam jedno kolo bylo. Sedli jsme si do kupé vyhrazeného právě pro cyklisty, kde se k nám okamžitě začal hlásit nějaký pán. Věkem jistě 70+ a až po delší době nám došlo, že právě on patří k tomu zavěšenému kolu. Cyklistického na něm totiž na první pohled nebylo nic. Vyšisovaná košile, co byla někdy hodně dávno zelenou. Kalhoty ve stejné barvě s odepínacími nohavicemi. Na sedačce vedle sebe položený malý balíček, batoh jako z armádního výprodeje. Rozhodně ničím nepřipomínal dnešního cykloturistu. A přitom jel na týdenní vandr právě na Vysočinu, vystupoval o stanici později než my. „Mám s sebou dva igelity, jeden pod sebe, druhý nad sebe, a spacák,“ informoval nás o svojí skromné výbavě, když jsme se spřátelili. „A náhradní ponožky a kapesník,“ dodal. Spadla nám brada. S našimi nepromokavými Ortlieby, karimatkami, stanem a milionem dalších věcí „co kdyby něco“ jsme si připadali najednou jako mastňáci. Nejednou jsme si na něj vzpomněli, zejména když počasí opravdu nepřipomínalo, sice končící, ale stále ještě léto.
Letovice, vystupovat! Trošku ještě poprchávalo, ale během pár hodin to mělo ustat.
Zásilkovna - vyřídit povinnosti (odeslat balíky) a pak už hurá do kopců
První kilometry pohoda, podél vodní nádrže Letovice
A už začaly kopečky a s nimi i výhledy
Kopec Herštál (641 m) s vysílačem
V kukuřici sbíráme body :-)
Boží muka na malebné Vysočině
Olešnice - na zmrzlinu jsme chuť neměli, šli jsme do cukrárny normálně na čaj, jaká nám byla kosa.
Po čaji další zahřívačka - skoro 200 výškových metrů na kopec Horní les (774 m) s rozhlednou
Červená byla sjízdná, ale krajina působila trochu apokalypticky. Dřív tu asi byly lesy :-(
Rozhledna Horní les s vyhlídkou ve výšce 38 metrů není nic pro mne.
Vyhlídka je pěkná, já ji ovšem viděla až teď na fotkách
Při sjezdu po modré jsme už zahlédli vodní nádrž Vír. Na kopci nad ní je vidět rozhledna Karasín, náš cíl až na zítra, protože před námi byly ještě tři hrady.
Sjezd do obce Vír, odkud zase budeme stoupat - no jo no, jsme na Vysočině :-)
Z prvního zříceného hradu Pyšolec toho zbylo docela hodně.
Z Pyšolce na další hrad to je 240 výškových metrů nahoru po lesních cestách. Já jsem kolo spíš tlačila. Zde už jsme měli půlku stoupání za sebou a pěkný výhled na Vír a Horní les
Hrad Zubštejn jsme si vyhlédli na nocleh a klaplo to dokonale. Rovinka, travička a hlavně - byli jsme tam sami. Má to svoje výhody vyrážet mimo víkendy.
Rozlehlý hrad Zubštejn byl založený ve 13. století a chránil, stejně jako ostatní hrady v okolí, obchodní stezku podél řeky Svratky.
Parádní zřícenina, prošli jsme si ji ještě večer.
Pohled z hradu k našemu tábořišti, kde stojí památník z roku 1955. V něm je údajně uložená hlína z těchto památných míst: Vítkov, Lidice, Banská Bystrica, Dukla a Brno – Kaunicovy koleje.
Západ slunce nad Vysočinou nebyl úplně fotogenicky dokonalý, ale zdálo se, že se počasí bude vylepšovat.
Zubštejn je opradu nádherný
Ráno jsme se vydali k poslednímu hradu, k Pyšolci. Modře značená cesta opravdu nebyla vhodná pro kolo. Strmý sráz, v něm úzká pěšinka, maliny a roští. Fuj!
Údolí bylo nedávno zalesněné, těžba odhalila kdysi ukrytou tramspkou chatku (ve svahu napravo)
Výhled z hradu, tedy z toho, co z něho zbylo, do údolí říčky Bystřice. Byli jsme tam docela v pasti, silnice sice nebyla daleko, ale dostat se na ni znamenalo v každém případě tlačení kol po nesjízdných cestách
Z hradu Pyšolec toho zbylo ze všech tří hradů nejméně
Z několika možností jsme vybrali tu, která se nám zdála nejschůdnější - cestu právě údolím říčky
Znamenalo to asi tři brody :-)
A pak 300 výškových metrů na Karasín, resp. až na kopec Přední skála (716 m)
Rozhledna Karasín z roku 2002 poskytuje výhled z výšky 28 metrů.
Tedy opět nic pro mne, šla bych nahoru jedině v případě, když by horní ochoz byl zakrytý sklem.
Ale on není, takže smůla. Navíc se v rozhledně platilo vstupné, takže by to za mne byly vysloveně vyhozené peníze :-)
Výhled do údolí říčky Bystřice na kdysi husté lesy
Výhled na sever (v dolíku napravo je Vír) a na svůj stín
Vyhřívá se na slunci a hlavně suší boty a ponožky po těch brodech
Terénu bylo dost, teď už po silnici směr Bystřice nad Pernštejnem
Masarykovo náměstí, Bystřice nad Pernštejnem - aneb "kde si dáme oběd"
Na náměstí jsme našli vývařovnu za lidové ceny
Bystřici jsme opustili západním směrem po cyklostezce podél polní cesty.
Začali jsme zase sbírat kopečky, zavedlo nás to k partyzánskému památníku na kopci Metodka
Kopec Metodka má 788 metrů a je to moc pěkné místo
Výhled je odsud skvělý, až k našim Orlickým horám
Pomník Broučků na sousedním kopci Kamenice (780 m). Jan Karafiát, autor Broučků, pocházel z nedalekého Jimramova
Je zde i pěkný přístřešek a také skvělý výhled. Počasí vypadá letně, ale vedro není.
V Jimramově jsme si zašli do zajímavé retro kavárny na kafe, Luděk má dlouhé kalhoty a nahoře dvě vrstvy. Ta paní napravo dokonce baloňák.
V Jimramově jsme maličko poupravili trasu, že se víc budeme držet asfaltu a sjízdných cest. Nesjízdného terénu jsme už měli plné zuby.
Ale zříceninu hradu Štarkov (Skály) jsme si nenechali ujít :-)
Hrady byl vestavěn do skalního masivu
A jeho zbytky jsme hledali dlouho
Zejména tuto branku v úzké skalní průrvě se nám nedařilo najít, až pak ji Luděk objevil
Musel překonat různé žebříky a tak
Naše další trasa vedla přes Buchtův kopec (813 m), což měl být nejvyšší bod naší výpravy
Na vrcholu se nachází budova Řízení letového provozu, což činí vrchol nejvyšším obydleným místem na Českomoravské vrchovině.
Nachází se zde i nějaké ubytování, my ale začali pomalu hledat místo pro stan.
Nocleh jsme našli na louce u malého rybníčku, nádherné místo.
Další den jsme se přejeli hranici z Moravy do Čech, Polička byla kdysi okresním městem
Hranici zde tvoří řeka Svratka
Ohlédnutí za Buchtovým kopcem z Pusté Rybné
Míříme na Lucký vrch, doufáme, že bude chata otevřená
Ale smůla, chata je zavřená. Tak jsme si jen odpípli bod, nechali si zajít chuť na kafe a pokračovali dál.
Cesta dál už nebyla náročná, Vrchovina zde volně přechází do Svitavské pahorkatiny, což znamená, že se snižuje a narovnává
V Litomyšli jsme šli na jistotu do oblíbeného podniku
Kaple Panny Marie Lurdské u obce Končiny
Zašlá stará křížová cesta okolo kaple
Lysina (506 m) byla posledním kopcem, z ní jsme sjeli do Ústí a domů se vrátili vlakem.
Nahrávání ...
