Rubrika:
2023
Datum výpravy: 28. 4. - 1. 5. 2023
Účastníci: Markéta, Jana
„Hele, klidně někam jeď,“ řekl mi před svátečním prodlouženým víkendem Luděk, „ale mně fakt není dobře.“ Prostě zase plány, který nevyšly. Předběžně jsme si domluvili kola s Pavlem a Mílou, ale Luděk smrkal a frkal – na ležení to nebylo, ale na výlet taky ne. Bylo mi to blbý, letos furt někam jezdím sama (bez něho), ale zase být doma mi přišlo škoda. Šárka měla akci od skauta, Víťa chtěl po 14 dnech domů, tak co s načatým víkendem? Samotné se mi s Pavlem a Mílou nechtělo, hlavně proto, že kdybych jela na kolo, bylo by to Luďkovi asi nejvíc líto. Tak co zkusit Janu z Brna? Počasí nemělo být ideální, ale zůstat doma?
Jana kupodivu žádné plány neměla a ani neměla čas něco plánovat. S přechodem nějakých hor po chatách souhlasila. Dala jsem jí na výběr: Beskydy, Krkonoše nebo Bílé Karpaty. Vybrala si Beskydy. Nakonec tam asi počasí bylo nejhorší ze všech možností, ale co už no. V Krkonoších zase ještě leželo tou dobou poměrně dost sněhu, jak jsem zjistila posléze.
V Beskydech jsem měla už dlouho vytipovaných několik míst, která bych chtěla vidět. Tak předně chatu Ostrý, kam jezdí kamarádka Lea na srazy z partou, potom jsem toužila po noclehu na Lysé hoře a další přání bylo zdolat poprvé v životě horu Smrk. Jak to ale všechno skloubit? Beskydy se vyznačují širokými možnostmi přechodu, nakonec po klikání a telefonování na chaty jsem vymyslela přijatelnou variantu – teď jen aby Jana schválila poměrně drahý nocleh na Lysé a náročný následující den (27 km a 1450 výškových metrů) přes Smrk na Pustevny.
Jana není žádný béčko (to jsem věděla, proto jsem o ní nepochybovala), šla do toho bez mrknutí oka. Jediné, z čeho měla trochu obavy, byly večerní tři kiláky na chatu pod Ostrým. Já to mám do Beskyd dál, ale protože mám více času, plánovala jsem vyrazit už dopoledne. Janě jsem však slíbila, že kdyby měla přijít za tmy, tak na nic počkám, nebo dojdu naproti, ale nakonec všechny spoje klapnuly na jedničku a náš sraz na chatě taky.
Batohy byly lehké, jen oblečení a trocha jídla. Celkem 80 kilometrů po Beskydech, skoro trasa beskydské sedmičky, jenže borci to zvládají za jeden jediný den. My za tři 🙂
A co Luděk? V sobotu se mu už udělalo lépe, tak si s Víťou střihnul 85 km na kole.
Fotky jsou od Jany!
Můj autobus přijel asi o dvě hodiny dřív než Janin, tak jsem ji cestou informovala o průběhu trasy. Neměla se čeho bát.
Byly to pouhé tři kilometry
Sedlo pod Ostrým- krásné místo s výhledem a starou salaší
Já jsem si cestou na chatu ještě odskočila na dva vrcholky, na Ostrý a Kykulu. Měla jsem dost času.
Turistická chata Ostrý. Taková ještě pravá turistická chata, co už semoc nevidí. Byly jsme tam s Janou v podstatě samy, ta jedna rodinka hostů byli kamarádi chataře.
Ráno jsme vyrazily hned po snídani. Tady na té pláni u chaty jsou prý v létě plantáže borůvek.
Hřebenovka některé vrcholky podchází, ale Jana na některé obětavě vyšla se mnou
Na Slavíči stávala kdysi dávno taková krásná stará turistická chata. Pak ji prý sežrala dřevomorka a teď se tady staví nějaká nová hrůza.
Tohle byl jediný medvěd, kterého jsme potkaly
Výhled od Slavíče na hřeben, kde je Velký Polom apod.
My se na ten hřebínek také napojíme
Výhledy na Lysou, kde dnes spíme. Zdá se docela daleko
Na Kozí hřbety (986 m) se mnou Jana nešla, to znamenalo trochu prodírání
Kolem poledne jsme byly na Bílém Kříži. Hotel Kysuca od minulé návštěvy ještě víc zchátral
Byla tu jediná možnost občerstvení na celé trase a když je něco jediného... :-) Ledva jsme dosedly, spustil se liják - tomu říkám skvělé načasování.
Jen v tom bufíku byla docela kosa, tak se mi tam nechtělo moc mrznout a čekat na konec fronty.
Sice mělo po nějaké chvíli přestat, ale Janu jsem chtě nechtě přiměla k nasazení pláštěnky (když už ji máme s sebou) a dalšímu pochodu :-)
Bílý kříž, s nímž se pojí smutná událost. Zajděte si tam sami a dozvíte se to :-)
Na Ježánkách jsme spadly do cca 750 metrů a teď konečně začínáme stoupat na Lysou
Stoupání přitvrzuje a dokonce se ukázalo sluníčko
Přístřešek v 920 metrech. Ještě 400!
Ohlédnutí při stoupání, tam z toho hřebene v mracích jsme přišly.
Posledních asi 150 výškových metrů jsme to už vzaly po silnici.
Kolem 1150 metrů se začaly objevovat sporadické zbytky sněhu. A Lysá hora se opět zahalila do mraků :-(
Do chaty jsme málem narazily, jak nebyla vidět.
Došly jsme si i k obelisku
Jana na Lysé hoře (1324 m), řekla bych, že za tak hnusného počasí tady ještě nebyla :-) No nic, jdeme bydlet, teplým pokojem dnes vážně nepohrdneme.
Večer Jana sledovala počasí a zarazila ji ta bílá čárečka. To je prý sníh.
A ráno? Beskydy jsou jediné místo v ČR, kde prší.
Prší? "Jani, honem, koukni z okna, to fakt stojí za to!"
Ráno jsem byla v šoku, ten vysílač večer vůbec nebyl vidět
Když jsem si malovala nocleh na Lysé, říkala jsem si, že nějaký ten výhled by být mohl. A bylo vidět PRD :-( Jana naštěstí ani moc nenadávala.
Dneska se hodil i kulich!
Sestup ze zimy do předjaří
U vodní nádrže Šance, na ten kopec před námi polezeme už za malou chvíli.
Po rychlé svačince, protože opravdu žádné vedro není
Stoupání po žluté na Smrk. Převýšení 700 metrů.
Dneska je móda po horách běhat. A když se zastaví, tak se baví jedině o vybavení (boty, batohy). Já nevím, mně nějak ta obyčejná turistika vyhovuje nejvíc
Odběhla jsem si na Malý Smrk a Jana šla napřed. Došly jsme až do mraků.
Cesta je hodně rozbahněná. Chválila jsem se za nápad jít v pohorkách!
Smrk měří 1276 metrů a i tady ještě byly zbytky sněhu
Konečně vrchol, jen bohužel bez výhledů.
Začala jsem se s Janiným fotoaparátem kamarádit :-)
Sestup jsme zahájily okamžitě, byla pěkná kosa! Oběd si dáme někde cestou...
Sporadické výhledy - zde hřeben, na který míříme. Jen jaksi musíme sestoupit do údolí...
Hubertova chata (Hubertka), soukromá akce, nějací kluci tam čepovali pivo za 20 korun, ale chuť fakt nebyla. Na tom sluníčku jsme každopádně poobědvaly z vlastních zásob (dnes ani jedna hospoda cestou) a začaly trochu rozmrzat
A tady už stoupáme úbočím Kněhyně po neznačené cestě (je to kratší) směr Čertův mlýn
Narazily jsme na pěknou asfaltku
Další pěkná lovecká chata
Asi půl hoďky jsme se tu vyhřejvaly
Stezka Valašska - obludnost Beskyd. Ale narozdíl od té dolnomoravské, tato je tady docela skrytá
Hurá, konečně Pustevny. Libušín byl po požáru (2014) otevřen v roce 2020
A to už je naše Chata Šumná - taková turistická kategorie, ale vše perfektní
Jen ubytovací paní tu už nebyla, tak nám klíče nechala pod zámkem s kódem. Docela zajímavý nápad.
Pokojík byl maličký a záchody na chodbě, ale bohatě nám to stačilo
Do nového Libušína jsme si došly na véču, nic jiného na Pustevnách otevřeno nebylo. Čekaly jsme tam davy a všude pusto prázdno. Daly jsme si co měli nejlevnější - borůvkové knedlíky
Na západ slunce jsme koukaly z okna
Poslední den ráno to konečně vypadá na pěkný den. Měly jsme sice domluvenou snídani, ale paní přijela moc pozdě, tak jsme do sebe koply natvrdlé rohlíky (ještě z domova) s paštikou a uháněly vstříc Radhošti. Kdo to nepoznal, tak Jana stojí u sochy Radegasta (je to ten větší nalevo)
Hotel na Radhošti. Jana zavelela, protože jsme neměly hotelovou snídani, tedy ani čaj ráno, že jdeme na pití
Asi takhle... kdo Janu zná, tak ví. Kdo Janu nezná, tak jen stručně: v podstatě totální abstinent, až skoro asketik. Jediný hřích, co si ráda dopřeje, je nealkoholické pivo. Zde ale bylo dopoledne, spíš ještě ráno a ten birell ještě na čepu neměli, i když byl napsaný na ceduli.
Takže prostě pochopíte, že jsem byla v šoku, když si Jana poručila půl litru desítky s výmluvou, že to je místo ranního čaje a že jsem to hned musela nabonzovat domů Luďkovi :-) Ta vídeňská kávička je moje.
Radhošť je zajímavý kopec. Stojí tu asi dva kiláky od sebe, pohanský bůh a slovanští věrozvěsti. Navíc se na sebe vzájemně koukají :-)
Jana vyprávěla, jak se jim jednou stalo, že byla kaple otevřená. A jaká byla náhoda, že byla otevřená i dneska!
Na Radhošti jsem byla už několikrát, ale do kaple jsem šla poprvé. Překvapilo mě, že je uvnitř zděná, nikoli dřevěná.
A za pět korun jsme mohly i na vyhlídku do patra
Výhled byl opravdu skvostný, ten kopec je Velký Javorník a na něj jsme ještě mířily
Dole v údolí se krčí Rožnov (ten pod Radhoštěm, logicky :-) )
Sestup o 600 metrů zahajujeme po sjezdovce
Ohlédnutí z Velké Polany, to už máme 150 v.m. za sebou.
Zbojnická koliba - Jana zavelela: jdeme na polívku :-)
A tak jsme šly :-) Dobře jsme udělaly, na Javorník to bylo ještě 4,5 km a skoro 400 výškových metrů a hlavně nahoře v chatě tam byla asi kilometrová fronta
Velký Javorník už je na dohled! Dneska je pořádné teplo.
Radhošť a další Beskydské kopce
Na vrcholku kopce byla v roce 2013 postavena dřevěná rozhledna. Její design vychází z místní valašské architektury. Devítipatrová konstrukce je vysoká 26 metrů... tak tam NEJDU!
Seděla jsem a přezouvala jsem se do kecek, které jsem s sebou táhla.
Na Velkém Javorníku stojí chata a výhled je až k Lysé
Sestup je cca 530 metrů. Zde už máme většinu za sebou
Frenštát pod Radhoštěm, kde jsme nasedly na vlak. Zazvonil zvonec a výletu je konec. Tak kam příště?
Nahrávání ...
