Ostravsko – na kole z Bohumína do Olomouce

Rubrika: 2023

Datum výpravy: 28.9. - 1.10.2023

Účastníci: Markéta, Luděk, Jana

Ujeté kilometry: 215 km

Znáte to, když spolu vyjedou tři – jeden co má fobii z bouřek, druhý z deště a třetí z horka – na cyklovandr? Ne, to není začátek vtipu, to je náš sváteční cyklovýlet 😀 na ne úplně cykloturisticky lákavé Ostravsko.

Ale co už, počasí mělo být takové všelijaké, na hory nás to úplně netáhlo, tak jsme pospojovali pár míst, co už nás dlouho lákaly vidět (Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary, Dolní oblast Vítkovice, Hukvaldy) a protáhli to přes Kopřivnici a Štramberk až do Olomouce. Přizvali jsme na spolujízdu Janu, aby nám nebylo samotným smutno. Děti daly přednost víkendu u babičky a dědy v Herolticích. Doma být jsem jim zakázala, z důvodu, že by nic nedělaly, takže měly na výběr – buď s námi a nebo… V Herolticích byla naplánovaná brigáda, mělo se dělat o dřevě (pozor, to není gramatická chyba, to jest mísní dialekt) a Šárka bude pomáhat v kuchyni. Víťa pak přiznal, že měl radši jet s námi 🙂 bo jednak si tam fakt mákli a jednak by měl fotku u (sice kopřivnického, ale přeci jen) Los pollos 🙂

PS: Před tím, než si prohlédnete fotky, zmíním ještě jednu důležitou historku. Kdysi dávno, v dobách studia na VŠE, jde Markéta na zkoušku z Řízení výroby. Už moc nevím, co jsme se v tom předmětu jinak učili, ale zadání úlohy v písemné práci znělo: “Spočítejte týdenní zásobu pro provoz vysoké pece.” Bylo nutno převést tuny na metry krychlové nebo obráceně za pomoci hustoty, což jsem zvládla bravurně a denní spotřebu spočítala správně. Následoval poslední krok, číslo vynásobit… aha… kolika vlastně? Sedmi? Kdepak, to bude chyták. Pracovních dní je pět. I vynásobila milá Markéta číslo pěti, výsledek podtrhla a práci odevzdala. Jenže pak… “Ehm, totiž… vysoká pec se, slečno kolegyně, na víkend nevypíná!” vysmál se mi profesor a od zkoušky jsem vyletěla. V životě mi tato znalost k ničemu nebyla, a to je to už více než 25 let, takže pochybuji, že někdy bude. Ale jako veselá historka pro pobavení mi to posloužilo za ta léta dobře (Luďkovi se tímto omlouvám, slyšel to už nejméně desetkrát).

Na výpravu jsme vyjeli vlakem, sraz byl v Bohumyně. (Velmi rychle jsem pochytila zdejší nářečí, stačilo zajít do vietnamské večerky na rychlý nákup :-) ) Jana vyrazila dřív, nebo měla lepší spojení, tak vystoupila už v Ostravě a do Bohumyna přejela na kole. Na nádraží nás přivítala objektivem svého fotoaparátu. Většina fotek z výpravy je tak jejích.

Jaksi jsem dospěla k tomu, že dědím boty po Víťovi (tč. 16 let), ze kterých vyrostl.

V mapě nás zaujala rozhledna v bývalém vodojemu (je tam možné i ubytování). Překvapilo nás, že byl přístup na vyhlídku zdarma. Paní recepční teda pronesla "nic tam neni, leda muchy". Fakt nás to bavilo, připadali jsme si jak v jinym světě :-)

A fakt - jenom muchy :-)

Výhled na bohumynske domky

V dáli tušíme Beskydy, ale fakt jenom tušíme. Tahle výprava bude větších hor prostá.

Směrem na Karvinou jsme to vzali po cyklostezce podél Olše a ta nás zavedla k elektrárně Dětmarovice.

Jana si vyžádala dodržování pitného režimu a v bufetu v Dětmarovicích to měli tak nějak stylové - fakt rázovitý kraj :-) Až na jídlo, po hodině čekání jsme objednávku zrušili...

... a jeli dál zase podél Olše.

Chtěli jsme se vyhnout hlavní silnici a tak jsme to vzali cestou necestou

Šikmý kostel sv. Petra z Alkantary - přiznám se, že mě k návštěvě motivovala četba stejnojmenné knihy. Kostel se naklonil díky těžbě uhlí pod ním, ale zajímavější mi připadá, že se propadl o více než 30 metrů! V knížce totiž kostel stojí na vršku a teď jsme k němu z kopce sjížděli!

Náklon je skoro o 7°

Ještě na začátku 90. let 20. století hrozilo kostelu zřícení. V letech 1994–1995 byla provedena jeho generální oprava.

Je zapsán do České knihy rekordů a kuriozit jako nejšikmější kostel v Česku.

Zrovna v něm probíhal nějaký konzert (jen pro pozvané) a tak jsme toho využili a požádali o možnost prohlédnout si interiér. A to byl teprve ten správný optický klam! Vyfotit to nejde, ale mozek pracuje tak, že vytvořil iluzi, že lustry visí našikmo. Plus ještě nějaké dveře postavili rovně, takže člověku se uvnitř až hlava zatočila.

Nedaleký bývalý Důl Barbora byl též dějem románu, kniha začíná důlním neštěstím právě na tomto dole.

Pomalu se blížil večer, chtělo to najít někde nocleh. Oblast východně od Petřvaldu se zdála ideální, protože je neobydlená, jen samý les.

A trubky odkudsi kamsi :-)

Tak nakonec nic moc, no. Jana přistoupila na noclehy na divoko, ale zrovna první nocleh jsme hledali až skoro do tmy.

A ještě byl docela bídný.

12 3 4 5 6 ►