Rubrika:
2022
Datum výpravy: 21. - 23. 1. 2022
Účastníci: Zigáčkovi, Pavel, Míla, Jana
Silvestrovská akce byla fajn, ale přeci jenom, když se vstává v deset, na výlet nebo na lyže vyráží až v 11… mnoho se toho nestihne. Nevadilo to, vím, že to při dlouhých večerních sezeních ani jinak nejde, ale přesto jsem se těšila, že až napadne sníh, vytáhneme kamarády na nějaký pořádný výlet, kdy se ráno vstane normálněji a vyrazí dřív. Měla jsem ideu vzít Janu na Lesní bar, prý na něm ještě nebyla.
Když se pak ozvala Míla, že by rádi přijeli s Pavlem na víkend k nám, ležela už v okolí Těchonína relativně solidní vrstva sněhu, na běžky použitelná. Jana se rozhodovala do poslední chvíle, kvůli obavám z cesty autem. Když už se teda konečně rozhodla kladně, páteční zpráva o uvalení karantény na děti ji k pocitu, že rozhodně přijet má, nepřispěla. Nicméně i ona nakonec dorazila.
Jak že to tedy bylo? V pátek ráno děti odešly normálně do školy, ale už v 8:15 volal Víťa a hlásil: „Špatná zpráva, jdeme domů. Učitelka má covid.“ Okamžitě jsem informovala kamarády, a fikaně přihodila zprávu, že připadlo 10 cm nového sněhu. Nikomu se nechtělo rušit účast na akci, když už měli sbaleno a téměř jednou nohou na odjezdu. Děti se doma otestovaly s negativním výsledkem a stále mě ujišťovaly, že se cítí výborně. Doufali jsme, že očkování a nedávné prodělání nemoci dalšímu šíření zabrání. Jenže mezitím vyšlo najevo, že nemocná učitelka je Víťova třídní, Víťa navíc sedí v první lavici a ve čtvrtek byl na doučování kvůli přijímačkám na střední.
Jo, jo. Nechybělo moc a víkend se mohl jmenovat promořovací. V sobotu jsme na běžky vyrazili všichni. „Jo, je mi dobře, a už se mě neptej!“ odpověděl Víťa na můj asi patnáctý dotaz a tak jsem se tedy ptát přestala. Pití z jedné lahve. Přeplněný Paprsek, hlava na hlavě. Večer všichni kolem stolu s Krycími jmény. A v neděli ráno Víťa, kterému není dobře. Na Severomoravskou chatu s námi už pochopitelně nevyrazil. Po návratu domácí test ukázal dvě čárky a bylo mu ještě hůř. Vzájemně jsme se utěšovali, že jsme se z tý lahve napili ještě před Víťou, a důkladně jsme ji otřeli. Že když večer Víťovi nic nebylo, infekční ještě nemusel být. Přesto, pro jistotu, všichni zrušili plánované schůzky v nejbližších dnech, zavolali šéfům, že nepřijdou do práce a zároveň se objednávali na PCR testy. Když pak dorazila poslední zpráva s negativním výsledkem, konečně jsem si oddechla. Na pořádání akce jsem nesla svůj díl a rozšíření nákazy by mne mrzelo. Čekala jsem, že za trest budu pozitivní alespoň já, ale nebylo tomu tak.
Jo, tak takhle nějak si žijeme v roce 2022. Ale pořád si myslím, že se máme vlastně dobře.
Nahrávání ...
