Rubrika:
2021
Datum výpravy: 11. 11. a 12. 11. 2021
Účastníci: Markéta, Luděk
Ujeté kilometry: 80 km (a 15 km)
Znáte to… chcete-li slyšet upřímný smích, svěřte svoje plány Bohu… 🙂
V televizi jsem zaslechla “na horách inverze” a to se neznám. Ráno mi Luděk sdělil svůj záměr vyrazit na kolo, tak jsem se mu nejenže vnutila do týmu, ale ještě jsem jeho plán směr Polsko totálně překopala, páč je přece ta inverze – a to se líbí i jemu. Webkamery ukazovaly, že Suchák je málo, chtělo to výš. V našich poměrech to znamená aspoň na Slaměnku, na tu pěknou vrstevnicovou stezku, co chodíme na běžky. Chata je sice teď mimo sezónu zavřená, ale to nevadí, najíme se někde jinde. Malovala jsem si, jak se pěkně projedeme dlouhé kilometry na sluníčku, na mraky budeme shlížet shora a ty fotky potom budou jedna báseň…
Ono to nakonec dopadlo jinak? No… za sluncem a pořádnou inverzí jsme nakonec museli kola vytlačit až na vrcholek sjezdovky na Slamníku (1232 m) a kromě sluníčka jsme se setkali i s prvním sněhem. A ten jsme opravdu ještě nečekali. S fotkami jsme taky dopadli jak sedláci u Chlumce. Ve foťáku se usídlil jakýsi chlup a skoro všechno pokazil. Ještě že existují mobily s fotoaparátem. A na závěr, hospoda na Malé Moravě byla zavřená, takže pozdní oběd se konal až v Králíkách. A to bylo, jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Husí stehno se zelím a knedlíkem v dnešní době za 185 Kč?
A až teprve teď mi došlo, že bylo vlastně svatého Martina a ten má správně přijíždět na bílém koni, takže ten sníh 11.listopadu vlastně až tak mimořádný nebyl.
Výlet měřil 80 a něco kilometrů, spojený nakonec byl i Luděk. A těch dalších 15 kilometrů? To jsme si vyjeli následující den po obědě na Suchák, kdy se mraky usídlily o trochu níž. Dali jsme si v restauraci kafe a čekali na západ slunce, do toho mračného moře… a foťák, kterému jsem zapomněla dobít baterku, neměl z čeho brát energii, takže máme jenom pár mizerných fotek z mobilu. Ale čert vem fotky, nejlepší je si tu chvíli nad peřinou z mraků prostě jenom vychutnat. Jenže to už skoro neumíme.