Rubrika:
2021
Datum výpravy: 16. 4. 2021
Účastníci: Markéta, Luděk, děti
No jo, už se nám to jednou stalo. Tentokrát jsme ale vyrazili docela včas, cesta autem proběhla úplně bez problémů, a i když na parkovišti na Červenohorském sedle bylo dosti plno, jedno místečko jsme ještě našli. Konečně byl opět možný pohyb mezi okresy, zima na nás počkala, sněhová nadílka byla nečekaně bohatá. Děti jsme na pátek odhlásili ze školy, protože jsme čekali na horách o víkendu velký šrumec…
Tak v čem byl problém?
Netušíme, můžeme se jenom domnívat…
Luděk nechtěl poslední běžkování této sezóny podcenit. Už v týdnu si důkladně navoskoval skluznici lyží po celé délce svíčkou, aby se mu nový prašan nelepil. Já jsem myslela na to, jak jsme naposledy mrzli na Dolní Moravě, takže čaj do termosky, namazané rohlíky a hlavně – zimní výbava, tj. punčocháče pod termokalhoty a hlavně žádný krátký rukáv. Chystali jsme se od brzkého rána, těšili jsme se moc. Začalo to, když jsme šli vzbudit děti. Synek nevstával dost ochotně, takže stres hned u snídaně. Potom ten zažehlený vosk – nám se to sice maličko lepilo, ale nic, co by stálo za řeč. Zato Luděk! Podkluzovalo mu to šíleným způsobem, aby se posunul dopředu, musel vyvinout šílené úsilí. Po sedmi kilometrech přišla krize v podobě velké slabosti. Od snídaně uběhlo už pět hodin. Že si ráno nestihl v tom shonu dát ani čaj, jsem se dozvěděla později. Stěží jsme se dohrabali aspoň na Švýcárnu, kde bylo otevřené okénko. Požádala jsem obsluhu o možnost odpočinout si vevnitř. Když se ale chatařka zeptala, co by nám mohla nabídnout, Luděk odpověděl: “Potřebuji pivo!” Tak nevím, zda nám to vůbec věřili 🙂 Ale nabídli se, že zavolají horskou službu. Naštěstí to nebylo potřeba. Luďkovi ke vzpamatování se stačila polévka, rohlíky, čaj a Cola.
Praděd jsme ale už odpískali. Stejně nebylo nic vidět, utěšovali jsme se.
Radost mi udělal Víťa. Při zpáteční cestě totiž pronesl něco v tomto smyslu: “Docela mě mrzí, že jsme tam nedošli. Je to takový divný pocit, nikdy se nevzdáváme. Ani na kolách, když máme problémy…”
Že by to vážně měl přese všechno přece jen v sobě?
Luďkovi jsme nabízela, že můžeme cestou zastavit v Šumperku na pohotovosti, ale už se cítil mnohem lépe.
Jaro holt bude muset začít i bez toho, že letos na lyžích ten Praděd nejspíš už nedobudeme. Bývá to takový symbol každé naší zimní sezóny.
Nahrávání ...
