Rubrika:
2021
Datum výpravy: 27. 3. 2020
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
aneb kam za sněhem po okrese 🙂
Předpověď nebyla nejlepší, v průběhu dne mělo začít pršet, ale Luděk si potřeboval odpočinout po palubkovém maratónu a tak se zkrátka jelo v sobotu – počasí navzdory. Trasu jsme jeli stejnou, jako před měsícem, jenom s pár rozdíly.
Trasu jsme jeli opačně. Slaměnka, i bufet byly zavřené. Sněhu od minula v podstatě neubylo, někde připadlo, někde odtálo, ale sjízdné po celé délce. Jen to sluníčko a modrá obloha chyběly. Ale aspoň jsme neměli šanci se spálit. Naopak.
Trochu jsme to podcenili – ráno přemýšlím, zda mám vařit čaj do termosky. Na co, v tom horku? (teploměr ukazoval 8° C) O čaj nebude zájem, říkám si, raději udělám šťávu…
Náhradní rukavice jako obvykle? Pche, je jaro, stejně pojedu celou dobu bez nich (realita? Ještě že jsem měla aspoň náhradní ponožky, které jsem si pak na sjezd nasadila – ty ponožky jsem si vzala, bo jsem očekávala víc vody než sněhu a taky už se mi trochu rozpadají boty, a nový si nechci kupovat bez vyzkoušení.) Děti si naštěstí druhé rukavice a zimní bundu vzaly, už vědí…
Luděk si oblékl pod bundu jenom krátký rukáv
Zkrátka, pěkně jsme ten první jarní den vymrzli 🙂 Ale když jsme jeli domů, tak jsme si říkali, že to nejspíš ještě nebylo poslední běžkování letošní sezóny. Bylo? Nebylo? Uvidíme…
Ranní teplota vůbec na běžky nelákala. (Na čas odjezdu moc nekoukejte, prostě se nám ráno nechtělo vstávat. A proč taky - dny už jsou dlouhé...)
Na parkovišti na Dolní Moravě už to vypadá o něco zimněji.
Nebojte, hned za zatáčkou se objevil a bylo ho dost :-) Na to, že jsme tady jen asi 700 m vysoko, je to až zázračné.
Po 4 km stojí přístřešek. Ukryli jsme se v něm před deštíkem, u něhož jsme doufali, že půjde jen o přeháňku. Nakonec jsme tam skejsli skoro hodinu a u čekání si tam dali i oběd (jinými slovy - snědli jsme všechny chleby, které Luděk ráno na celý den namazal :-) )
Po půl kilometru další přístřešek - jenom mrholí, tak není důvod se schovávat. Musíme jet.
Stoupání trochu nabralo na prudkosti, a když se ohlédneme, můžeme vidět vrstevnicovou trasu, po které za chvíli pojedeme. Je v nějakých 1150 metrech.
Už jsme 1050 metrů vysoko, už toho moc nechybí... když tu se hory znovu zahalily do mraků a opět začalo lejt. Střecha za 7 kilometrů!
Jeden by řekl, že v dešti bude sníh stát za prd, ale je to parádní. Dokonce jsem se úspěšně začala učit bruslit.
Zákruta s mostkem - jedno z nejhezčích míst na trase. Zákruty jsou celkem tři, tato je první.
Druhá zákruta. Sem tam mezi kapkami padá i nějaká ta sněhová vločka, ale z 90 % jde o déšť.
Výhled na Klepáč - stopy jsou projeté rolbou i tam.
Skály podél cesty dodávají trase vysokohorský ráz
Čurání s výhledem. Druhá zákruta je za námi. Výhoda trasy je, že na dneska extrémně courající se děcka máme dohled. Nečekáme. Prší, fouká vítr, začínají mi promokat kalhoty na stehnech a voda stéká po nohách až do bot. Lahůdka :-(
Každá fotka mě stojí úsilí sundat totálně promočené rukavice, vytáhout mobil, rozevřít obal, zapnout foťák. Ale to by bylo, abych Sněžník necvakla, když už na malou chvíli vykoukl.
Údolí už je úplně bez sněhu.
Pokus o stejně zaostřenou fotku, jako minule. Přestalo pršet, kalhoty v dešti začaly osychat, a tak mám hned lepší náladu.
Před námi poslední zákruta. Mobil už trochu namokl. Napravo ten kopec je Slamník, na vrcholku je vidět konec vleku.
Konečně jsme v přístřešku. Čekáme na děti nekonečně dlouho. Kosa jak prase. Lahev se šťávou stojí nepovšimnutá. Hodil by se spíš ten teplý čaj. No jo no, když má někdo (já) pocit, že už je jaro...