Rubrika:
2020
Datum výpravy: 18. 4. 2020
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka, babi, soused Míra
Ujeté kilometry: 54 km
Zadání znělo seniorský výlet kolem 50 km… Přidala se totiž kromě souseda Míry ještě babička z Prahy. A oba mají obavy o výdrž baterií na elektrokole 🙂 Babi navíc argumentovala svým věkem a začátkem sezóny – no tak jsme ji vyslyšeli a do mapy nakreslili kolečko snad přijatelné.
O víkendu mělo být na Paprsku otevřené okénko s občerstvením. Chtěli jsme tam babi vzít, protože o této chatě a tamních běžkařských trasách pořád básníme – a ta informace o hladovém okénku naši volbu jenom utvrdila. Jednak jsme potřebovali nějaký cíl výletu, jednak jsme chtěli tuto aktivitu v dnešní době podpořit.
Start a cíl: Hanušovice (přesun autem).
PS: Výlet měřil sice jen 54 km, ale nastoupaných metrů bylo víc než 960. Ale ty dva kilometry po sněhu v plánu fakt nebyly. Holt, jak říkáme, že na Paprsek rádi jezdíme v zimě, páč je tam jistota sněhu, tak ta jistota sněhu je tam skoro celoročně :-))))
PS2: Luděk to vzal z Hanušovic domů na babiččině elektrokole. Protože si však hned od začátku nasadil plnou asistenci, po 15 km mu baterie došla a zbytek musel došlapat za svoje.
Parkujeme u nádraží v Hanušovicích. Vypadá čím dál tím líp :-)
Renesanční radnice na náměstí Osvobození ve Starém městě. Míra nám nevěří s tím otevřeným okénkem na Paprsku, tak si raději v místní večerce kupuje rohlíky.
Kaple Panny Marie Bolestné v Kunčicích, pohoda podél říčky Krupé končí
A začínáme stoupat. Je to necelých 500 výškových metrů a doufáme, že řetězy potřebovat nebudeme.
První sníh kolem 850 m n. m. si fotím (jako vždycky)
1000 m n. m. - jde do tuhého. Ale pořád se dá projet.
Paprsek - hurá! Odměna - smažák, borůvkové knedle, zelňačka, pivo a kofola.
Při cestě na chatu jsme zahlédli, že na "magistále" od Palaše jsou větší zbytky sněhu. I ptala jsem se cyklistů se silničními koly, jestli náhodou nepřijeli od Petříkova. Prý ano a prý se toho sněhu nemám bát, je to jen krátký úsek.
Tak jedeme dál podle plánu, když je to jen kousek. Některé úseky musíme jít pěšky.
Míra se s tím nemaže, má horské pneumatiky.
Přístřešek u Císařské lovecké boudy - to už si myslíme, že máme vyhráno, cesta totiž dál klesá pod 1000 m n.m.
Ale prd! Za zatáčkou další dlouhé sněhové úseky. A to nejhorší přišlo až u napojení na modrou u rozcestí Černý potok. Ale zvládli jsme to, babi taky, je přeci po mně! :-)
Stromeček vyrůstající z pařezu, něco pro Petera Wohllebena
A to už jsme na asfaltu, vyhlídka na Šerák a Obří kameny od vyhlídky u kapličky nad Ostružnou
Odsud by to už bylo do Hanušovic jenom z kopce, ale to by to elektrokolisti měli moc jednoduché. Ještě jsme si vymysleli zajížďku přes Šléglov a Vikantice. Odbočujeme v Branné a takovýhle máme pohled od zdejšího vleku na kostel sv. Michaela
Kaplička nad Šléglovem s výhledem na všechny strany (napravo Králický Sněžník)
Pojí se k ní zajímavá pověst o tom, kterak se dva mladíci vzájemně ubili pro jednu dívku
Přijíždí Víťa s babi a za nimi jsou vidět Šerák a Keprník
Kostel ve Vikanticích (Díra u Hanušovic)