Rubrika:
2020
Datum výpravy: 21. 4. 2020
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa, Šárka, babi, soused Míra
Ujeté kilometry: 54 km
Babička projevila přání podívat se na novou rozhlednu na Velké Deštné. K tomu samozřejmě trval požadavek na seniorských 50 km (hlavně ne víc než tři dny předtím na Paprsek). Od Míry zase přišel požadavek na otevřené okénko a já se bála sněhu v nadmořských výškách přes 1000 metrů.
S okénkem jsme neuspěli, na Masarykově chatě žádný bufet v době nouzového stavu neprovozují, a nic jiného jsme nenašli. Do báglů jsme tedy naložil tradiční buřty, počkali až Víťa absolvuje online matematiku a vyrazili. Za start a cíl výletu jsme zvolili Bartošovice v Orlických horách.
PS: Sníh už kromě dvou kratičkých míst na hřebenovce nebyl.
PS2: I z Bartošovic se Luděk vypravil zpět domů na kole, tentokrát ale na svém, bez baterie.
Nastoupaných metrů na 54 km bylo 1060, což svědčí o náročnosti zdánlivě pohodlné orlickohorské hřebenovky. Ale požadavek na výlet kolem 50 km byl splněn 🙂
Do Bartošovic autem, vyložili jsme kola a šikujeme se ke startovnímu fotu
Kdo uhodne, kdo chybí (a kdo nás fotí)?
Pod Anenským vrchem. Není to tak dávno, co jsme tady šli pěšky. Tehdy bylo trochu sněhu, nyní po něm není ani památka. Dává mi to naději, že i ve vyšších polohách bude hřeben již průjezdný.
Babi na Anenském vrchu. Když tu byla naposledy, tak na klasickém kole.
Než jsme se sem vyškrábali, dostali jsme hlad. Založili jsme tedy oheň a opekli si buřty.
Děti si poručily táhnout ešus, že si uvaří nudlovou polévku.
Hřebenovka je lemovaná bunkry
Mezivrší (sedlo). Zde opouštíme červenou Jiráskovu cestu a držíme se asfaltové bunkrovky
Protože jsme poslední vodu použili na uhašení ohně, měli jsme žízeň. Pramen jsme míjeli až před Pěticestím. Voda sice měla trochu nažloutlé zbarvení, ale potíže nikdo žádné nezaznamenal.
Hřebenovka - zdánlivá rovinka
Kunštátská kaple (kaple Navštívení Panny Marie) - tak tady jsme už taky nebyli pěkných pár let
A nepamatuji se, že by někdy byly dveře kaple otevřené a my tak mohli nahlédnout
No a následovalo dolů a nahoru a pak znovu dolů do sedla pod Homolí, odkud už konečně nejprve prudce a pak táhle stoupáme. Toto byl jediný souvislejší sněhový úsek v posledním stoupání (za Jelenkou)
Poslední sníh na cestě, v lese ho na severních stráních bylo ještě docela dost
U kiosku HS - pěkně tu fičí, Míra na rozhlednu nejde, tak nám aspoň pohlídá kola
Cesta totiž vypadá takto, ale jenom k té zatáčce, pak už to bylo v pohodě.
Rozhledna Velká Deštná - konečně z ní něco uvidíme. V prosinci, kdy jsme sem šli poprvé, nebylo vidět na metr.
Já s Šárkou, v dálce Masarykova chata