Rubrika:
2020
Datum výpravy: 9. 4. 2020
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Tuhle jeden známý z Těchonína vyprávěl, jak byl v Jeseníkách na super výletě, že to nebylo po značené trase, ale pěšinka vedla přes dřevěné lávky a kolem vodopádů… A tvářil se u toho děsně tajemně. Uvědomila jsem si, že už jsem o této cestě někde četla, a že jsem ji měla také vyhlédnutou.
Rozhodli jsme se, že o velikonočních prázdninách, kdy děti nemají online výuku, zkusíme vyrazit s rouškami na nějaký celodenní výlet. Napadly mě právě Jeseníky a ona „tajemná“ pěšinka. Do báglu jsme naložili buřty, chleba, pivo a dětem jsem nakázala obout pohory. Což se nakonec ukázalo docela prozíravé, z asi dvacet tři kilometrů dlouhého okruhu se jich po sněhu šlo minimálně deset. Doufám, že si na to vzpomenu, až budu chtít někdy příště zase vyrazit v dubnu na hřebenovku 🙂
A ještě jsem měla jeden tajný tip. Kdesi jsem se dočetla, že by na chatě na Šeráku měl být otevřený samoobslužný bufet. Nechtěla jsem se moc těšit, abych třeba nebyla zklamaná, ale vzhledem k tomu, že nám voda došla už někdy po poledni a na žádný pramen jsme cestou nenarazili, byla chata naše jediná záchrana. A bufet tam opravdu byl! Pivo, džus, polívka a kafe. Na chvíli pocit, že je svět pořád normální. Pak už zbývalo po sjezdovce seběhnout dolů zpátky do civilizace.
A kudy že jsme to šli nahoru? Neprozradím. Pátrejte sami, tak jako jsem pátrala já 🙂
PS: Omlouvám se za namodralé fotky, měla jsem něco blbě nastavené na fotoaparátu. Závada tedy není na vašem přijímači.
Startovní bod Ostružná. Doma jsme ještě naložili sklo, že ho cestou vyhodíme do příslušného kontejneru u nás v Těchoníně. A u kontejnetu stálo vyhozené pěkné zrcadlo. Protože před pár dny Šárka projevila přání nějaké zrcadlo umístit do dětského pokoje, bylo toto naloženo a putovalo s námi do Jeseníků. Před startem posloužilo k namazání opalovacím krémem :-)
Stoupáme na hřeben. První zbytky sněhu se začínají objevovat kolem 950 m n. m. Víťa prská, na co si musel brát ty pohorky.
Na sjezdovkách leží trochu větší zbytky
Nefoť to! To je tady nastrčený přesně kvůli tomu, aby to lidi fotili.
A to už jsme odbočili na pěšinku
Zpočátku jsou i trochu výhledy
A pak jsme zalezli do lesa. Pěšinka vede dokonale po vrstevnici, skoro by se dalo říci i trail.
Cesta se bohužel stočila na nesluneční stranu kopce a trochu přituhlo. Pěšinka zmizela pod sněhem.
Asi nejblbější úsek. Překonat potok a vylézt na stráň se sněhem. Ale naštěstí tady někdo šel, tak jsme šli po jeho stopách a nemuseli cestu hledat.
Lovecká chata Jelení bouda. Sice jsme měli na oběd vytipované jiné místo, ale sem jsme jen nahlédli a zázrak!
Bylo tady vše, co potřebujeme. Ohniště, opékáky, trochu dřeva. Jen voda chyběla...
A slunce svítilo, raději jsme mizeli do stínu.
Když je někdo debil a kydne si na topinku místo hořčice omylem opalovací krém (fakt nevím, na co jsem myslela :-) )
A sněhu začala být souvislá vrstva
Pamětní kámen císařovny Sissi
Všude kolem souvislý sníh. A už se to moc nezmění.
Krátký úsek na žluté bez sněhu
A opět po něm pochodujeme. Ty výhledy za to ale stojí! Kdo by to nepoznal, tak to bílé je Králický Sněžník, napravo od něj polská Czarna Góra a ten lesní průsek napravo (na bližším hřebenu) je sjezdovka na Paprsku.
Keprník. Vypadá, že tam žádný sníh není.
Omyl! Jen co jsme vlezli mezi stromy, vrstva opět narostla.
Rozcestí u Vozky. Šárka se tam chtěla jít podívat (bylo to jen 200 m), ale zamítli jsme to. To už nám voda dávno došla a byli jsme v tom slunečném dni docela vyprahlí.
Při stoupání na Keprník se nám Vozka ukázal v plné parádě.
A i další jesenické vrcholy, včetně hlavního hřebene v dáli.
A před námi se objevil Šerák s chatou, kam jsme upínali naše zraky.
Šárka na Keprníku (1423 m)
Markéta s Šárkou na Keprníku
A kdepak je Víťa? Zůstal těsně pod vrcholem, měl už toho plné zuby.
Zbývají 2 km k chatě - a opět po sněhu.
Hurá!!! Chata Jiřího na Šeráku dobyta!
Shlížíme na město Jeseník, ukazuji dětem Zlatý chlum s rozhlednou, kam jsme vyjeli na podzim na kole...
Všechny ale nejvíc zajímá ten bufet... Funguje, sláva!!!
Užíváme si občerstvení a klidu - lidí je tady jen pár.
Po pauze a odpočinku se vydáváme na sestup.
Protože víme, že červená z vrcholu bude celá pod sněhem, volíme sestup po sjezdovce, zdá se nám to jednodušší.
Ve vrcholové části Šeráku vede skoro po rovině a sněhu je na ní ještě dost, ale je uježděný a tvrdý
Zbytek sjezdovky - škoda že nemáme pekáče
Odskočili jsme si ke kapličce s pramenem léčivé vody
Vtipná keška nad Ramzovským sedlem. Jdeme za šipkou a najednou Šárka: Jé, co to tady je? Víťa: Jé, to je ta keška.
Pohled od auta - tak tam nahoře jsme byli!