Adventní Šerák a Keprník

Rubrika: 2020

Datum výpravy: 20. 12. 2020

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka

Už zase na Šerák jenom k nouzovému okénku, už zase roušky s sebou, už zase sníh, i když tedy na prosinec žalostně málo…

Už jsem měla dost té mlhy, už jsem měla dost těch fotek nad hranicí mraků, které se hemžily všude na fejsbuku, už jsem měla dost vánočních příprav, pečení cukroví a shánění dárků. Už to prostě zase chtělo nějaký výlet. Nejlepší by byl aspoň dvoudenní, ale ubytování už zase nebylo možné a na spaní venku jsou prosincové dny moc krátké a noce mrazivé. Čtvrtá adventní neděle – cukroví hotové, dárky nakoupené a inverze ještě stále pravděpodobná. Jenže raději co nejvýš – tj. Jeseníky.

Byl trochu horor dostat děti ráno na vlak v 7:10, ale nakonec i Víťa uznal, že se vstávání vyplatilo. Inverze sice už nebyla taková ta pravá, peřina se držela hor jako klíště, ale užili jsme si pár minut sluníčka, trochu sněhu a ledu, otestovali nové nesmeky a podpořili okénko na chatě na Šeráku.

Šárka a dvojče :-)

Ramzová, vystupovat! Nadmořská výška 760 metrů. Kromě nás, překvapivě, vystoupil jenom jeden starší pán.

Okoukli jsme zdejší turistický přístřešek

Nevypadal vůbec špatně

A pak už vzhůru po sjezdovce! Kupodivu se tu lyžovalo.

Zasněžená umělým sněhem však byla jen jedna, hlavní sjezdovka. Ta černá tečka v dálce před námi, to je ten starší pán, co s námi vystoupil z vlaku. Předběhl nás už dole.

Lyžuje se nalevo.

Mračná hora (1272 m) - lyžaři za normální sezóny zde mohou z lanovky vystoupit, do budoucna bude nová lanovka končit právě zde.

Mraky končí v Jeseníkách, dál směrem do Polska už je jasno...

Chata Jiřího na Šeráku s výhledem na Jeseník

Bufet byl otevřený, tak jsme si dali polévku a párky, napravo je vidět, jak hory zadržují mračna.

Po svačině pokračujeme dál... sněhu jsou jenom zbytky + čerstvý poprašek

Sníh nafoukaný do cesty na Keprník

Doufali jsme, že aspoň na Keprníku (1423 m) vyjdeme nad mraky, ale bylo to hodně na hraně.

Bílá peřina se kopců držela jako klíště.

Navíc docela dost foukalo, na tenhle snímek jsem si musela chvíli počkat.

Vysílač na Pradědu se vynořil jen na malou chvilku, pak ho zase přikryly mraky. Byla jsem nakonec ráda, že jsme nešli tam.

A už se blíží další mraky.

Zbytek cesty jsme šli pod mlžným příkrovem

Oběd v borůvčí

Jedna z variant, kdyby bylo hezky, byla dojít až na ČHS, ale za stávající viditelnosti jsme zvolili pro nás dosud neznámou žlutou značku do údolí Hučivé Desné

Celý sestup se nesl v tomto duchu :-)

Napojení na žlutou z cyklotrasy.

Hučivá Desná. Po příchodu do Koutů jsme zkusili mávat na auta, a světe div se - asi čtvrté zastavilo a odvezlo nás až do Šumperka na nádraží. Bohužel, odpolední nedělní špičku využil kdosi k ukončení svého života a někde poblíž Olomouce skočil pod vlak. Tím způsobil skoro dvouhodinové zpoždění vlaků na Prahu, takže jsme domů dojeli nakonec ještě později, než kdybychom v těch Koutech na náš vlak přeci jenom počkali.