Předvánoční Velká Deštná

Rubrika: 2019

Datum výpravy: 21. 12. 2019

Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka

I když se to zdá neuvěřitelné, měla jsem pár dní před Vánocemi vše hotové a tak zbyl čas, prostor i chuť vyrazit někam do přírody. Tip na výlet jsme měli už od října – 26. 10. 2019 byla totiž slavnostně otevřena nová rozhledna na nejvyšším bodě Orlických hor. A tu jsme museli vidět!

Chvilku jsme si pohrávali s myšlenkou vyrazit na kole, a ještě přidat pár desítek kilometrů k celkovému letošnímu skóre. Teploty nad nulou tomu nahrávaly, ale krátké dny a pošmourné počasí (nakonec navzdory předpovědi zase tolik teplo nebylo) nedávaly příliš naděje a chuti na trasu, která by bez použití auta měřila bezmála 100 km. A tak jsme vyrazili pěšky, výstup na vrchol jsme zvolili po trase, kterou jsme si na jaře švihli na běžkách, a která je jedna z nejsnazších. Pravda, úplně ideální klimatické podmínky pro vrcholovou vyhlídku ten den nepanovaly, ale o to vůbec nešlo. Cílem bylo projít se na vzduchu a zkontrolovat, zda na Velké Deštné opravdu zmíněná rozhledna vyrostla. Překvapivé bylo i množství lidí, které mělo ten den stejný nápad, a mlha jim vůbec nevadila.

Doufejme, že si těch parádních rozhledů z nové rozhledny ještě užijeme – příště třeba na lyžích nebo na kole.

Auto jsme zaparkovali na parkovišti na Luisině údolí. Kousek od parkoviště nás keška zavedla k vydatnému prameni u malé kapličky. Zajímavé bylo, že tu hořela svíčka.

Stoupání po zelené na Velkou Deštnou. Nestojí to ani za řeč, jsou to odsud pouhé dva kilometry a necelých 250 výškových metrů.

Stoupání v mlze, fajn den pro návštěvu rozhledny :-)

Studánka pod Velkou Deštnou

Voda přijde vhod, hlavně jako ochlazovadlo čaje z termosky

200 metrů před vrcholem míjíme běžeckou trasu od Šerlichu, zbytky sněhu jsou z listopadového sněžení. Kdy konečně přijde ta pravá zima?

Závěrečný výšvih - tajně jsem si přála, aby byla inverze a my se dostali nad oblaky, ale podle webkamer nebyla možnost vyjít nad mraky ani v Krkonoších.

Nová rozhledna na Velké Deštné. Málem ani není vidět :-)

Vyhlídková plošina je ve výšce cca 18 metrů.

A tak jsem se hecla a vylezla tam. Kdo by odolal takovým výhledům, že? :-)

Vstup do rozhledny - ideální to není, dole je udělané posezení, ale jak z celé konstrukce kape voda, je nepoužitelné. Kdyby tam někdo dodělal zastřešení, bylo by to skvělé.

Rozhledně je věnována i keška na vrcholu kopce.

Otevřený bufet pod vrcholem překvapil.

Obsluhovaly tu děti (dospělí se vzpamatovávali z večerní pařby :-) ) tak jsme jim trochu udělali kšeft.

Na oběd míříme na Šerlišský Mlýn, já tady ještě nebyla, Luděk si sem zajel v lednu na běžkách a přenocoval tu, když jsme byli s kamarádkou a dětma v Jizerkách.

Ale bohužel - je teprve dvacátého prvního, tedy zavřeno.

A tak jsme se vrátili po zelené zpět na hřeben a po červené došli na Masarykovu chatu. Zdálky také vypadala zavřeně...

... ale nezklamala.

Po jídle jsme zahájili návrat k autu sestupem po žluté Šerlišským dolem

A u auta na Luisině údolí těch dnešních 15 km někomu nestačilo a tak si ještě zaposiloval. No jo, vánoce byly před námi a spolu s nimi čekalo cukroví, kapr, salát a spousta dalších dobrot.