Rubrika:
2019
Datum výpravy: 24. 11. 2019
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
V České republice je osm obcí jménem Staré Město, ale jenom jedna z nich je obklopena horami jako Staré Město pod Sněžníkem. Jeho okolí je předurčeno k výletům, pěšky, na kole i na lyžích, ale protože oblast leží poměrně stranou veškerého dění, u ještě donedávna neprůjezdné silnice směr Polsko, věděli o ní jenom zasvěcení. Máme tuhle zatím ještě relativně opomíjenou oblast rádi, bohužel ale už i tady začíná být jakýsi rozvoj a boom znát. Lidé objevili Králický Sněžník díky aktivitám na Dolní Moravě, hranice se otevřely, silnice na Stronie Śląskie byla vyasfaltována, staví se sjezdovky, louky rozprodávají na apartmánové domy – a to je začátek konce. Alespoň z pohledu člověka, který nestojí o to, aby davy lidí z měst proudily na kopce za zábavou, vzrušením a zážitkami.
Také s rozhlednami se v posledních letech doslova roztrhl pytel. Tak pravda, z některých je vyloženě patrné, že šlo jen o utracení dotací, ale rozhledny k české turistické krajině patří, jsou určitým fenoménem a na některá místa se dobře hodí. A my aspoň máme tip na výlet, důvod vyrazit v neděli ven.
Rozhledna na kopci Štvanice poblíž Starého Města na úpatí Králického Sněžníku byla postavena v roce 2018.
Ještě nemrzne, tak jsme na nádraží jeli na kolech
Ve Starém Městě mají na výběr všechny turistické barvy. My volíme zelenou, ale opačným směrem.
Ušli jsme dva kilometry a "Kdepak máme tu svačinku?" :-)
Ze sedla nad Štěpánovem se začínají otevírat výhledy k Paprsku a Větrovu
Musíme vystoupat skoro 400 metrů, a když začínáme nabírat výšku, objevují se pěkné výhledy
V dálce se v dolíku krčí Staré Město
Stoupáme po sjezdovce zdejšího skiareálu
S Šárkou jsme na jeden bunkr vylezly a Šárka hned: "Jé, tady je pěkná travička, tady by se nocovalo."
Sjezdovky jsou fajn v zimě, ale dokud nenapadne sníh, krajinu poněkud hyzdí.
A to už jsme u rozhledny na 866 metrů vysokém kopci Štvanice. Rozhledna byla postavena na podzim roku 2018 a údajně se jí též říká "Stříbrná Twiggy". No, na fotce vypadá jako šikmá věž, ale stojí rovně, to je jen chyba objektivu.
Ale i z druhé strany působí nakloněně. A stojí u ní zajímavé odpočívadlo. Dočetli jsme se, že na rozhledně může být v jednu chvíli jenom pouhých (a teď už fakt nevím) 6 nebo 9 osob, takže čekáme, až se vrcholek uvolní.
A není to vůbec nepříjemné čekání :-)
Víťa je na válení se úplný odborník
Sice by se tu nemělo nocovat, ale říkali jsme si, že by to tady bylo super. Zatím je útulna v dokonalé kondici. Dokonce tu byl smeták, tak jsme bahno z bot po sobě zametli.
A pak šel Luděk s dětma nahoru na rozhlednu. Na mě působila příliš nestabilně a se svojí výškou 31 metrů už byla za mým limitem.
Jenže pak mi řekli, že je vrcholový ochoz zasklený, což bych nakonec i možná dala, ale už nás hlad hnal dál ... tam někde uprostřed je vidět chata Návrší
Točité schodiště na rozhledně