Rubrika:
2018
Datum výpravy: 20. 1. 2017
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Že miluju takový to nasadit si už v předsíni běžky a vyrazit na nich… to už jsem psala mnohokrát. Byl to jeden z důvodů, proč jsme se odstěhovali tam, kde tohle můžeme zažívat častěji než v Praze na Žižkově. Na kole nebo pěšky se člověk může toulat po zbytek roku, ale tohle, to je jen dočasné…
Takže když to konečně šlo, vyrazili jsme na běžkách přes kopec k babičce a dědovi na sobotní návštěvu.
“Cóóóó? Už zase na běžky???” ptaly se děti. Jo, tuhle zimu UŽ popáté…
A později…
“Kolik to je ještě kilometrů?” ptaly se na Sucháku.
“Cože? Ještě deset?” tvářily se děsně znaveně.
“A vážně už celou dobu jenom z kopečka?” vydíraly, jako by tu trasu jely poprvé.
Ale po příjezdu u babičky a dědy na zahradě (po 17 km) únava zázrakem odpadla. Z malého kopečku vznikla sjezdovka se zákeřným skokánkem na konci, a tato sjížděna na běžkách. Blbli tam oba dobrou hodinu. A to nás pak čekaly ještě tři kilometry na vlak… potmě s čelovkami.
Nahrávání ...
