Rubrika:
2016
Datum výpravy: 25. - 30. 10. 2016
Ujeté kilometry: 255 km
Vědí o nich snad úplně všichni, určitě i vy jste četli články a shlédli mraky fotek. Někteří naši kamarádi tam už byli. My pořád váháme. Jet, nejet? Zvědavost však vítězí. A taky vítězí touha jet takhle na podzim někam na jih, za teplem. A tak to přichází. Po 900 km (autem, protože máme jen 6 dní času) přes Slovensko, Maďarsko a Rumunsko, nasedáme konečně na kola. Prší. Čeká nás mnoho kilometrů lesem. Do kopce, tady to ani jinak nejde. Tak kde jsou? Prales, že čekáme spíš setkání s medvědem než s člověkem. Někde je nový asfalt, jinde je cesta kamenitá jak z minulého století. Do poslední chvíle netušíme, kde se nacházejí. Odhadujeme, že už ta příští zatáčka je fakt poslední, že za ní už bude… Ale zase nic, jen hustý les. Jak stoupáme, přibývá mlha. Nekonečné, tajemné, zdánlivě marné. Tady fakt někde bydlí lidi? A potom, když už dochází dech a mokří jsme víc od potu než od deště, kupka sena, zorané políčko a první domek. A o kousek dál, i když jsme to stokrát dopředu věděli, přesto musíme vydechnout úžasem: „Páni, tady se fakt mluví česky!“
Už asi tušíte. Takže zbývá dodat – jaké že byly podzimní prázdniny v rumunském Banátu? Ač podzimní, bahnité a studené, tak úžasně zajímavé. Výběr období a dopravního prostředku pravda nebyl nejlepší, ale i tak jsme na kole objeli pět ze šesti vesnic, ujeli 255 kilometrů a do hlavy si nasadili spoustu otázek a hlavně dojmů. Určitě jsme tam nebyli naposledy!
Ptáte se, proč pořád zdůrazňuji to “rumunský Banát”? Málokdo totiž ví, že Banát je historický název území, které patří částečně i do dnešního Srbska a Maďarska. A ten Srbský jsme projížděli v roce 2012 při cestě na kole všemi státy bývalé Jugoslávie s dětmi ve vozíčku.A dokonce i tam jsou české vesnice, jednu z nich, Češko selo, jsme tenkrát navštívili. Pavel se nás tenkrát ptal, proč jsme si nezajeli do Banátu. Odpověď byla jednoduchá, už se nám nechtělo znovu do kopců a hlavně, chtěli jsme si celou oblast nechat na samostatný výlet.
Nahrávání ...
