Rubrika:
2013
Datum výpravy: 26. - 30.10.2013
Účastníci: Markéta, Luděk
Ujeté kilometry: 312
Když náš Víťa nastoupil v září do školy, jedna z prvních věcí, co nás zajímala, byl rozpis prázdnin. Nemuseli jsme čekat moc dlouho, první volno se naskytlo už po dvou měsících školní docházky, a to hned třídenní prázdniny kolem státního svátku vzniku Československa. Když připočteme víkend, je z toho rázem pět dní volna. A protože jsme od dovolené nebyli pořádně nikde na kolech, je jasné, že je ještě pořádně před zimou musíme provětrat. Jenže je potřeba splnit ještě občanské povinnosti (rozumějte: volby), tak chce Luděk čekat, až se v pátek v Těchoníně otevře volební místnost a já bohužel musím přes Prahu. Ale co, děti jsme tam zanechali babičce a když už jsme jeli tím směrem, pokračovali jsme pak vlakem dál na západ, resp. na sever.
Vydali jsme se do námi dosud nenavštíveného Šluknovského výběžku s plánem pokračovat dál po hřebeni Krušných hor. Ten jsme měli v merku už pěkně dlouho… jenže pořád mělo přednost něco jiného. Byla to po dlouhé době výprava bez pořádného plánu – prostě pojedeme a kam dojedeme, tam nasedneme na vlak. V tom jsme byli svobodní…
Předpověď počasí byla úplně neuvěřitelně příznivá, ačkoliv končil říjen, meteorologové slibovali jak teplé dny, tak i teplé noci, a protože jim to překvapivě vyšlo, nebyl tedy vůbec důvod řešit ubytování pod střechou, všechny čtyři noci jsme přežili pod stanem za teplot skoro letních. Kosu jsme klepali jedině noc poslední, kdy teploměr ukazoval ráno i večer už hodně neletní 2°C.
Hřeben Krušných hor jsme nakonec projeli skoro celý, nebýt toho Šluknovska, dojeli bychom jej až do konce; ale tento výběžek byl příjemným překvapením a návštěvy rozhodně nelitujeme. Možná kdyby byly delší dny, ale když už se kolem šesté setmělo, ubralo nám to každý den 1-2 hodiny z jízdy.
Krušné hory se staly pro nás překvapením tohoto roku. Nebyli jsme v nich dobrých 10 let a z předchozích návštěv jsme si je pamatovali jako ponuré, díky umírajícím lesům takové nemalebné, neutěšené. Ale teď jsme projížděli úplně jinými Krušnými horami, jakoby znovuožívajícími. Míjeli jsme obrovská území porostlá novými stromy, objevovali zákoutí, kde jsme si připadali jako na Šumavě (ale mnohem svobodnější) a i ovzduší je tam prý zdravější, než dřív.
Jenže, realita Krušných hor je bohužel i o pohledu do nížin na kouřící komíny elektráren a továren (jenže bez elektřiny už si dneska nikdo život představit nedovedeme), o vietnamských tržištích v příhraničních městečkách (bez toho si život představit naopak dovedeme velmi dobře) a bohužel, pár dní po návratu, kdy jsme byli z celé akce nadšení, proběhla zrovna v televizních novinách informace, že ty nádherné, nově vzrostlé krušnohorské smrky a břízy decimuje jakási houba, snad kloubnatka smrková. A tak holt asi bude ta obnova znovu na začátku.
A mimochodem, víte proč se Krušným horám říká Krušné? Není to ani díky špatnému počasí nebo krušnému životu v nich, název je od slova krušit, neboli dolovat. A že se v Krušných horách dolovalo od nepaměti, nasvědčují i některé místní názvy, např. Měděnec, Klínovec, Cínovec a další…
Výpravu zahajujeme na nádraží v Krásné Lípě. Jsem tu sama, Luďka v tento moment vlak neplánovaně odváží do Rumburku.
Náměstí v Krásné Lípě. Počasí slibuje slunečný den.
Chata pod Dymníkem, kde se s Luďkem konečně potkáváme (on přijel z Rumburka, já z Krásné Lípy :-)
Cihlová rozhledna stojí na Dymníku od roku 1896
Z rozhledny koukáme do pro nás úplně neznámého kraje
Kapucínský klášter s Loretou a kostelem sv.Vavřince v Rumburku
Černý rybník leží na hranicích s Německem
Krajina Šluknovského výběžku je příjemně kopcovitá se spoustou rybníčků
Renesanční zámek v centru Šlukova pochází z 16. století.
V roce 1986 vyhořel a je až neuvěřitelné, z jakých ruin ho do dnešní podoby dokázali opravit.
Dnešní podoba šluknovského zámku
V jednom místě trošku chyběla silnice, ale máme jenom zadní bágly, jedeme tedy skoro nalehko. Aspoň tak nám to připadá.
Večer se blíží, potřebujeme vodu, ale nemáme flašky. Luděk nelení a ... loví a šátrá...
Rozhledna Tanečnice na 598 metrů vysokém kopci
Východ slunce z rozhledny Tanečnice. Spali jsme kousek od rozhledny a byli jsme na ní i za tmy, noční fotky se ale nepovedly. Ráno jsme se vrátili...
Pod rozhlednou je chata, ráno ještě zavřená.
Za Tomášovem přejíždíme do Německa a míříme do Bad Schandau
A nádherně klesáme údolím Kirnitzschtal snad 20 kilometrů
Vodopád Lichtenheiner nedaleko lázeňského Bad Schandau
K vodopádu lze z lázeňského městečka dojet 8 km tramvají!
Bad Schandau. Klesli jsme asi na 140 metrů, výjezd do Krušných hor tak bude opravdu krušný!
Cukrárna v Bad Schandau (z léta nám zbylo spoustu eur, tak utrácíme)
Stolová hora Lilienstein se tyčí nad řekou Labe. Stejný obrázek jsem se cvakla i v létě, když jsme tudy jeli z Hamburku. Tak příště třeba pěšky nahoru?
Pevnost i tentokrát jenom míjíme, musíme si nechat něco na příště a hlavně zajímavost pro děti
A to už jsme zpátky v Čechách, tyto břízy rostou pod Děčínským Sněžníkem
Tiské stěny, turistická chata. Po výborném obědě jdeme na prohlídku. Kdo si myslí, že jedině poláci jsou nenažranci a vybírají za vstup do skal vstupné, toho bych ráda ujistila, že za vstup do Tiských stěn se platí také.
Vyhlídka z Tiských stěn na České Středohoří
Na tom samostatném pilíři ještě před chvilkou stál Luděk. (Nespadl, naštěstí)
Nejprve se jde po hraně Tiských stěn, pak se klesne až k jejich úpatí
Skalní náměstí. Před námi jsou ještě malé Tiské stěny.
V malých Tiských stěnách. Koho by to zajímalo, tak ta černá barva je opravdu díky nečistotám v ovzduší (odloupnuté kousky byly žlutobílé)
Vzpomínáme na polské Stolové hory, kde jsme byli minulý víkend.
Je to dlouhé, už nás bolí nohy
A začínáme být nervózní, protože slunce začíná zapadat
Paní v pokladně nám poradila prima zkratku přes vojenský prostor.
Sice se tam nesmí, ale když prý řekneme, že jenom projíždíme ... no to je něco pro nás, že. A naštěstí nás nikdo neviděl.
Luďkovi se nechtělo lepit (moje kolo) večer za tmy, tak to nechal na ráno, ale ani v půl osmé to se světlem není o moc lepší.
Hřebenová cyklotrasa č. 23 za Krásným lesem. Počasí je takové zamračené, nic moc.
V dáli 808 metrů vysoká Komáří hůrka
A tady jsme na ní, chata je v 10 hodin ráno ještě zavřená.
Výhled do Českého Středohoří
Výhled do údolí směrem k Teplicím
Krušné hory, tam někde za obzorem je Cínovec, náš další cíl
Cínovec. Díky tomu, že se asi většina původního provozu přes Cínovec dnes odehrává na nové dálnici, člověk by řekl, že tu chcíp pes. Zejména v pondělí dopoledne.
Obchodní centrum, které ovládli Vietnamci, je ale naštěstí otevřené. Dokupujeme hlavně chleba (byl 3 dny prošlý, ale co naděláme, jiný neseženeme)
a něco 42% na zahřátí. Domácí zásoby došly nějak moc rychle.
Jaký je libo vánoční stromek? Nalevo smrky, napravo borovice...
Bouřňák (869 m.) na obzoru. Trochu jsme před ním ztratili výšku...
... ale jsme v kondici, než jsme se nadáli, jsme nahoře
Solární elektrárny pronikly už i sem
Jeden ošklivější úsek, tak nějak si Krušné hory pamatuji já...
Fronta na ceduli u přehrady Fláje
Přehrada Fláje, tuhle stezku přes hráz otevřeli prý letos nově /já nevím, já jsem tu prvně/
Vodní nádrž Fláje. To modré nebe nad tím bylo krásné!
Výhled z hřebene Krušných hor k hoře Bořeň, kde jsme kdysi byli s Pavlem a Háňou
Bořeň zazoomovaný /nebo zazoomovaná?/
Romantická zákoutí Krušných hor
Třiadvacítka Svatou Kateřinu minula. Nezajíždíme tam, máme přesně půl hodiny na najití noclehu, pak padne tma.
Rozhledna Hláska nad Svatou Kateřinou
Skoro jako signálka (nebo že by to byla signálka? ale za dráty byla NDR)
Směnárnu na pohraniční benzínce u Hory Svatého Sebastiana fotím proto, že jsme se tam skoro hodinu hřáli u kafe
Nádherné stříbrné smrky u vodní nádrže Přísečnice
Vodní nádrž Přísečnice stezka míjí
První pohled na nejvyšší Klínovec (to vzdálenější vzadu). To bližší vpravo je Měděnec.
Obrázky z Krušných hor. Zapomněla jsem říci, že nám celou cestu vane permanentně silný protivítr. Měli jsme to jet obráceně.
Pohledy pod Krušné hory - elektrárny Prunéřov
Příjezd na Měděnec. Zde končí trasa č. 23, tak bereme č. 36.
Německý Fichtelberg je jen o 29 metrů nižší, než Klínovec
Loučná pod Klínovcem - tady vyrostlo celé nové město!
Tenhle příjezd tady taky nepamatujeme!
Tuhle rozhlednu tady postavili letos, ze zbytků té stařičké původní. To se jim moc povedlo, ovšem je to v kontrastu s ostatními budovami na vrcholu Klínovce.
Výhled z rozhledny na televizní věž a nedaleký Fichtelberg.
Nocleh na německé hranici, kde se stáváme marným cílem neúspěšné pátrací akce místní policie a hajného. Celý tým za tmy pátrá po údajných pašerácích drog, kteří si v podvečer na louce u lesa dělali ohýnek. Údajní pašeráci byli hajným objeveni až ráno, jak si v poklidu opékají chleba a dopíjejí hruškovici. Je jim zima, jsou 2°C.
Nádraží v Ostrově nad Ohří se nachází daleko od centra města. Čas do odjezdu vlaku trávíme v nádražním bufetu.