Rubrika:
2013
Datum výpravy: 26. - 30.10.2013
Účastníci: Markéta, Luděk
Ujeté kilometry: 312
Když náš Víťa nastoupil v září do školy, jedna z prvních věcí, co nás zajímala, byl rozpis prázdnin. Nemuseli jsme čekat moc dlouho, první volno se naskytlo už po dvou měsících školní docházky, a to hned třídenní prázdniny kolem státního svátku vzniku Československa. Když připočteme víkend, je z toho rázem pět dní volna. A protože jsme od dovolené nebyli pořádně nikde na kolech, je jasné, že je ještě pořádně před zimou musíme provětrat. Jenže je potřeba splnit ještě občanské povinnosti (rozumějte: volby), tak chce Luděk čekat, až se v pátek v Těchoníně otevře volební místnost a já bohužel musím přes Prahu. Ale co, děti jsme tam zanechali babičce a když už jsme jeli tím směrem, pokračovali jsme pak vlakem dál na západ, resp. na sever.
Vydali jsme se do námi dosud nenavštíveného Šluknovského výběžku s plánem pokračovat dál po hřebeni Krušných hor. Ten jsme měli v merku už pěkně dlouho… jenže pořád mělo přednost něco jiného. Byla to po dlouhé době výprava bez pořádného plánu – prostě pojedeme a kam dojedeme, tam nasedneme na vlak. V tom jsme byli svobodní…
Předpověď počasí byla úplně neuvěřitelně příznivá, ačkoliv končil říjen, meteorologové slibovali jak teplé dny, tak i teplé noci, a protože jim to překvapivě vyšlo, nebyl tedy vůbec důvod řešit ubytování pod střechou, všechny čtyři noci jsme přežili pod stanem za teplot skoro letních. Kosu jsme klepali jedině noc poslední, kdy teploměr ukazoval ráno i večer už hodně neletní 2°C.
Hřeben Krušných hor jsme nakonec projeli skoro celý, nebýt toho Šluknovska, dojeli bychom jej až do konce; ale tento výběžek byl příjemným překvapením a návštěvy rozhodně nelitujeme. Možná kdyby byly delší dny, ale když už se kolem šesté setmělo, ubralo nám to každý den 1-2 hodiny z jízdy.
Krušné hory se staly pro nás překvapením tohoto roku. Nebyli jsme v nich dobrých 10 let a z předchozích návštěv jsme si je pamatovali jako ponuré, díky umírajícím lesům takové nemalebné, neutěšené. Ale teď jsme projížděli úplně jinými Krušnými horami, jakoby znovuožívajícími. Míjeli jsme obrovská území porostlá novými stromy, objevovali zákoutí, kde jsme si připadali jako na Šumavě (ale mnohem svobodnější) a i ovzduší je tam prý zdravější, než dřív.
Jenže, realita Krušných hor je bohužel i o pohledu do nížin na kouřící komíny elektráren a továren (jenže bez elektřiny už si dneska nikdo život představit nedovedeme), o vietnamských tržištích v příhraničních městečkách (bez toho si život představit naopak dovedeme velmi dobře) a bohužel, pár dní po návratu, kdy jsme byli z celé akce nadšení, proběhla zrovna v televizních novinách informace, že ty nádherné, nově vzrostlé krušnohorské smrky a břízy decimuje jakási houba, snad kloubnatka smrková. A tak holt asi bude ta obnova znovu na začátku.
A mimochodem, víte proč se Krušným horám říká Krušné? Není to ani díky špatnému počasí nebo krušnému životu v nich, název je od slova krušit, neboli dolovat. A že se v Krušných horách dolovalo od nepaměti, nasvědčují i některé místní názvy, např. Měděnec, Klínovec, Cínovec a další…
Nahrávání ...
