Rubrika:
2011, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 6.9.2011
Účastníci: Markéta, Víťa, Šárka, děti a učitelé MŠ a ZŠ Mladkov
Kdysi mě někdo obvinil z toho, že je naše dálkové cestování na kole sobecké, že děti z celodenního trmácení ve vozíku nic nemají, že se jim málo přizpůsobujeme a bla bla bla… No, neříkám, že na tom není kousek pravdy, náměty na cyklo výlety vycházejí v naprosté většině z našich hlav a doufáme, že si děti zvyknou (a oni si zvyknou, až se jim to líbí, ale o tom jsem psát nechtěla…). Jde o to, že během roku podnikáme i takové akce, které by výše zmíněný kritik jako ty správné dětské schválil. Jenže ne vše dokumentujeme a ne vše zveřejňujeme. Tak snad pár fotek z dětského výletu do Šťastné země v Radvánovicích u Trutnova naši reputaci rodičů-Herodesů spraví 🙂
Areál Šťastná země rodičům malých dětí asi netřeba představovat. Já o něm před touto návštěvou taky slyšela a tak, když byla možnost doprovázet děti na školkovém výletě, vydala jsem se spolu s nimi. Školka vyhrála volné vstupenky v jakési soutěži, obec zařídila autobus a já si neuměla představit, jak pár učitelek zvládne hejno dětí na ohromném place, tak jsem si jela pohlídat alespoň ty svoje.
A jaké byly dojmy? Do Radvánovic u Trutnova je to od nás poměrně daleko. Tři hodinky v autobuse děti sice vydržely, ale na pobíhání po Šťastné zemi už nebylo tolik času, kolik by si zasloužila. Na druhou stranu, areál mě jako takový spíš zklamal. Ono se to sice tváří jako bůhví co, ale v reálu je to vlastně jenom takové obří hřiště. A když to vezmu ještě reálněji, jde o katalog prolejzaček v přírodě (hned vedle se totiž tyto dětské atrakce vyrábí) a ještě se za to vybírá (nemalé) vstupné. Asi jako kdybyste platili při vstupu do obchodního domu IKEA. Když jdeme s dětmi na jakékoliv dětské hřiště, užijí si to stejně. Zde jsem je jenom honila od prolejzačky k prolejzačce, honem pojďte na další, ať vše vyzkoušíte. K těm zajímavějším atrakcím patří malá naučná stezka a zabudované trampolíny. Placení vlastní měnou, tvz. Čtyřlístky, tří a čtyřleté děti nějak zvlášť nevnímaly. A já? Areál je umístěn na krásném místě, přímo nad ním se tyčí zámek Hrubá Skála, na dohled jsou Trosky, Ještěd a Kozákov. Upřímně přiznám, že bych radši vyrazila na nějakou túru do skal a kopců, ale byla to dětská akce a tak jsem s nimi celý den vydržela a pomáhala jim na skluzavkách, lanech, mostkách, nasazovala a sundavala jsem je z houpaček, obědvali jsme párek v rohlíku … prostě jsme si to docela užili.
Jen… na zpáteční cestě si v autobuse sedl Víťa k nějakému chlapečkovi. Dlouhá hustá nudle stékající z jeho nosu ihned přitáhla můj pohled. A v té chvíli, při pohledu na tu nudli, mnou projelo strašné tušení. A to se bohužel ukázalo jako správné – do konce týdne děti omarodily a s nimi i Luděk a částečně i já – a tak tento výlet byla bohužel poslední akce tohoto léta, bohužel jsme Pavlovi překazili plánovanou společnou cestu do Krušných hor… Inu, první rok ve školce prý bývá pro děti i rodiče náročný.
Nahrávání ...
