Rubrika:
2011, Cestování s dětmi
Datum výpravy: 22. - 26. 8. 2011
Účastníci: Markéta, Luděk, děti
Ujeté kilometry: 314 km
Pro léto roku 2011 by se hodil povzdech Antonína Důry z filmu Rozmarné léto. Zima, dešťové přeháňky, … prostě nic moc. Pustili jsme se tedy konečně do rekonstrukce chodby na Lesovně, položili nový beton, který musel skoro měsíc tvrdnout a pak to přišlo – koncem srpna se udělalo vedro, až to hezké nebylo. Bylo to zase skoro až moc, ale řekli jsme si „teď nebo nikdy“, nabalili kola, stan a spacáky a skoro po měsíci zase vyrazili do světa.
Mohli jsme si dovolit jen 5 dní, protože nám navazovaly další práce, ale i to bylo dost na to, abychom se mohli pustit od domova tentokrát trochu dál. Vybrali jsme si část naší republiky, která pro nás byla zatím dosud úplně neznámou – námi dosud neobjevené Oderské vrchy. Lákalo nás prozkoumat oblast, která je geomorfologicky součástí Nízkého Jeseníku (a ten nikdy nezklame), navštívit alespoň okrajově povolené části vojenského prostoru Libavá a dobýt symbolicky pramen řeky Odry, když jsme dva roky před tím stáli u jejího ústí do Baltského moře.
Dalším cílem výpravy bylo navštívit několik známých, které v tomto kraji máme. Ivo Waignera z Opavy (přespali jsme na jejich chatě), Petra Nováka z Velkých Hoštic (www.cyklonovak.cz) a jako bonus bylo navštívení největšího českého cyklocestovatele, jmenovce našeho synka. Koho že to máme na mysli? Podívejte se dobře na fotky.
Výpravu zahajujeme v Olomouci, kam nás dovezl vláček.
Olšiakovy sochy jsou nejen na Vysočině, ale ztvárnil například i tuto žábu v Tršicích
Kromě žáby mají Tršice i pěkný zámek
Ve zdejším kraji se nachází řada zachovalých větrných mlýnů
U Výkleků se nachází krásný zatopený lom, ideální na koupání.
Jenže je parno, tak je lom v obležení mladých i starších.
V Lipníku nad Bečvou Luděk projevil přání podívat se na místo, kde trávil 4 roky svého života.
Nahlíží přes plot Střední školy elektrotechnické, která zde pořád ještě stojí.
Po dvaceti letech stanul před bránou internátu.
Hradby Lipníku plynule navazují na zástavbu domů.
Nedaleko Slavíče se nachází tunel bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda.
Z dráhy toho mnoho nezbylo, koleje byly zrušeny, resp. přesunuty kousek vedle (toto je původní těleso).
Nicméně přeci jenom se něco dalšího z této dráhy dochovalo - 343 m dlouhý a 10 m vysoký viadukt se 41 oblouky, po kterém dnes sviští pendolína.
Náš nocleh na hranici vojenského prostoru Libavá.
Portál tunelu z druhé strany.
Druhý den ráno pronikáme do vojenského újezdu
Vstup je do určitých vymezených oblastí povolen o víkendech a státních svátcích.
Na vrcholu kopce nad Slavkovem v samém centru VVP Libavá.
A jéje, k prameni Odry se dnes nesmí. Zákazy nemáme rádi, ale tenhle raději respektujeme. Tak jindy ...
V Kozlově nacházíme díky geocachingu zapomenutý hřbitůvek.
Zapomenutý hřbitov v Kozlově pamatuje doby, kdy zde VVP ještě nebyl
Opouštíme vojenský prostor Libavá.
Jdeme na oběd a kola si bereme přímo s sebou do lokálu.
Oderské vrchy jsou provrtané štolami. Těží se zde břidlice.
Za Olšovcem se nachází další parádní zatopený lom. Vzpomínáme na Rychlebské hory, kde jsme se koupali jenom z povinnosti.
Nad Partutovicemi stojí na soukromém pozemku dřevěný větrný mlýn.
Máte-li štěstí a zastihnete majitele doma, můžete se za dobrovolný příspěvek podívat dovnitř.
Mlýn je plně funkční, pan majitel, potomek zdejšího mlynáře, si jej cca jednou do roka pro radost spustí
Kousek dál se nachází modernější alternativa využití větrné energie
Pár zajímavých informací o zdejších větrnících
Panna Maria ve skále - poutní místo se studánkou
Přeci jenom jsme se s řekou Odrou setkali.
Vrásový soubor u Klokočůvku - zajímavé skalní vrásy
Fulnek je spojený s osobou J. A. Komenského, který zde několik let žil a tvořil.
Náměstí ve Fulneku s radnicí
Nad městem se tyčí pěkný zámek, nyní je v rekonstrukci.
Horní část zámku se zahradou je za plotem a hlídaná psem.
Větrný mlýn u Dolního Nového Dvora
Mlýn je zamčený, ale klíčky si můžete vyzvednout v domku opodál. Budete-li se pozorně koukat skrz opar, zahlédnete Beskydy s Lysou horou.
Mlýn vypadá dobře, ale funkční není.
Oderské vrchy jsou přírodním parkem.
Přistiženi na makovém poli
Tak na tento obrázek vzpomínal jeden český cyklocestovatel tři roky. Jde o vesničku Hlubočec.
A to už přijíždíme k farmě Šťastná planeta v Hlubočci.
Už na první pohled se pozná, že je zdejší majitel cyklocestovatel.
Máme štěstí, Dostálovi jsou doma. Děti jsou naloženy do bazénku :-)
Víťa se seznamuje se svým jmenovcem.
Luděk s Víťou Dostálem. Je si o čem povídat.
Markéta s Víťou Dostálem. Bohužel nemá na nás moc času. Zve nás na večer, ale to my už plánujeme být jinde.
Dostálovi (manželka, synek, maminka)
Ve Velkých Hošticích děláme další zastávku. Děti se už dnes podruhé koupají v bazénku.
Cyklostezka podél Moravice do Hradce nad Moravicí
A poslední koupel nás čeká navečer, na chatě Iva a Jitky.
Ivo nás ráno kousek vyprovází.
Hradec nad Moravicí - Červený zámek
Zámek v Hradci nad Moravicí
Zámek v Hradci nad Moravicí - vodárna
Po lávce překonáváme říčku Moravici a míříme podél ní dál.
Těšíme se na cestu krásným údolím podél řeky.
Cesta je zpočátku opravdu idylická. U Weisshuhnova kanálu si připadáme si jako na Šumavě.
Ale pak se cesta zhoršuje.
Děti musí vystoupit a jít pěšky.
Cyklotrasa podél Moravice je hodně terénní záležitost
Výhled na údolí Moravice. Trasa prý původně vedla po druhém břehu a byla lepší.
Pštrosí farma Vendelín je velká atrakce pro děti.
A co to žere? Vás ne, teta... :-)
V Radkově se s Ivošem loučíme. Ten si ještě zkouší jízdu s vozíkem a prchá domů do Opavy.
My se jdeme podívat na hrad Vikštejn, který je z tohoto směru příjemně přístupný.
Další pozůstatky po těžbě břidlice nedaleko osady Zálužné.
Krajina je břidlice plná a těží se dodnes.
Jánské koupele bývaly lázně s minerální vodou.
Zašlá sláva lázní Jánské koupele.
Skály pod přehradou Kružberk jsou rájem horolezců.
V Budišově nad Budišovkou bereme vodu přímo na náměstí. Děti vzpomínají na Balkán...
Nocovat budeme na úpatí Červené hory, jedné ze čtyř sopek Nízkého Jeseníku.
Večerní výhled z Červené hory na Praděd
Nocleh s výhledem na Zlatou lípu, památný strom, ke kterému se váže řada pověstí.
Vaříme si k snídani vajíčka
Na vrcholu Červené hory (749 metrů) je vysílač a meteorologická stanice.
Ale největší zdejší zajímavost se nachází kousek opodál a dlouho to nemůžeme najít. V zarostlém lomu se nachází pravý sopouch.
Jde o pozůstatek z doby pradávné, kdy Červená hora byla ještě aktivní sopkou.
Na Červené hoře stojí nově vysvěcená kaple Cesty česko-německého porozumění.
Přímý vlak Šternberk - Hanušovice je pro nakládku kol pohodlný.
Ať žijou moderní telefony, aspoň se děti ve vlaku nenudí :-)
Nahrávání ...
