Rubrika:
2010, Cestování s dětmi, Cykloexpedice
Datum výpravy: 15.8. - 23.8. 2010
Účastníci: Markéta, Luděk, Víťa a Šárka
Ujeté kilometry: 592 km
Když jsme se vraceli z letošní dovolené po Rumunsku, Moldávii, Podněstří a Ukrajině na vlak na Slovensko, domů se nám nechtělo. Začínalo léto, nebe se modralo a dálky volaly. Vyzývaly nás k dojetí domů po svých, ale vzhledem k dezolátnímu stavu kol (prasklý rám Luďkova tractiona, prasklý ráfek) a vozíčku (prasklá pružina v oji) jsme nechtěli pokoušet štěstí (už tak jsme ho měli víc než dost) a naložili se v Michalovcích na vlak. Přesto jsme chtěli dostát tradici, že každý rok strávíme alespoň pár dní u bratrů Slováků a v půlce srpna vyrazili na týdenní okruh (nebo spíše křivku), která směrovala, jak název napovídá ze Žiliny do Štrby přes Maďarsko.
A proč jsme si vybrali zrovna tuto oblast? Tak měli jsme ještě pár bílých míst na mapě Slovenska, částečně nás inspiroval výlet Pavla (zejména hrad Lietava), byla výzva zdolat natěžko a s vozíkem Fačkovské sedlo mezi Malou Fatrou a Strážovskými vrchy, ale hlavně – lákala nás malá a nepříliš známá oblast na jihu Slovenska, až u hranic s Maďarskem. Nevysoké pohoříčko nazvané Cerová vrchovina popisoval ve své Nejkrásnější sbírce Miloslav Nevrlý tak sugestivně a my máme rádi oblasti stranou turistického zájmu, že jsme si touto cestou splnili jeden z dlouholetých snů.
Vyrážíme řádně nabaleni na vlak do České Třebové
Hned za Letohradem má Luděk první defekt
A o pár kilometrů dál nás stíhá šílená průtrž mračen
Ale nakonec vlak stíháme a skoro celou asi 4 hodinovou jízdu trávíme v jídelním vagónu
Po rozbité cestě přijíždíme k hradu Lietava
Výhled na hrad Lietava od noclehu na fotbalovém hřišti
Na hrad Lietava se musí pěšky
Výhledy na Súľovské skály
Cestou z Rajce nás stíhá bouřka
Stoupání na Fačkovské sedlo je záhul
Fačkovské sedlo má "slabých" 802 m.n.m., ale sklon byl slušný
Vzpomínáme, jak jsme tu v roce 2003 byli na vandru a v noci také zuřila bouřka
Bouřky posledních dni způsobily velké povodně kolem Handlové
A tak si připadáme trochu jako povodňoví turisté :-(
Reštika v Handlové, vjedete do lokálu až na kole a všimněte si té mísy na polévku
Na hrad jdeme opět jen s Víťou
Statika na Šášově už není moc dobrá
Krásný hrad nevysoko nad vesnicí, nechápu, že ty zdi ještě drží
Krajina někde pod Zvolenem, zvolna opouštíme hory
Nocujeme přímo pod hradem Dobrá Niva
Ráno Šárka vyrazila na hrad jako první
Hrad Dobrá Niva je ve vynikajícím stavu, resp. jen to, co z něho zbylo
Děti na hradě - cestou si neustále opakovaly větu "Máme rádi hrady" a Víťa se tím pěkně naučil R
Občas dětem dopřejeme také nějakou tu jejich zábavu
Tatínek se zatím připojuje k internetu a vyřizuje nějaké maily
Muzeum na hradě Modrý Kameň
Tatarské pivnice nedaleko Lučence
Nešlo o tatarskou hospodu, ale o místo, kde se lidé ukrývali před tatarskými vpády ve 13. století
Haličský zámok se opravuje a veřejnosti je bohužel nepřístupný
Šárka před Billou v Lučenci s vlajkou
Fiľakovo a Cerová vrchovina před námi
Na hradě Fiľakovo došlo k pádu, následoval rentgen Šárčiny hlavy, ale vše dobře dopadlo ...
... a tak měla po zbytek akce na čele náplast
Šestiboké čedičové sloupce se tu válí všude kolem
Suťové pole na hradním kopci Šomoška
Vybrali jsme si tu nejhorší možnou cestu nahoru
Luděk musí vyvláčet nahoru svoje kolo, moje a vozíček (bez dětí, ty jdou pěšky)
A ještě se u toho usmívá!
Kamenný vodopád kousek pod vrcholem
Výhled do Maďarska na hrad Salgo Vár, tyčící se na vysokém skalisku
je vystavěný z čedičových hranolů
Kouzelný hrad Šomoška, z druhé strany sem vede pohodlná asfaltka
Výhled ze Salgo Váru na Šomošku
Ještě jeden pohled na Šomošku
POhled směrem k pohoří Mátra
Vyhlídková věž na Salgo Váru
Maďarské turistické značení, aneb proč to dělat jednoduše....
V podvečer přejíždíme hranice zpět na Slovensko
A čeká nás další úžasná záležitost, hradní vrch Hajnačka
Kostelík v Hjanačce, kde Luděk s Šárkou odpočívají
A my se na ně s Víťou na chvilku koukáme z výšky
Z hradu Hajnačka toho mnoho nezbylo
Jen tato jedna místnost s okny
A tyto ve skále vytesané schody
Víťa byl zklamán, má radši hrady, které ještě "stojí"
Na Hajnačku se vstupuje touto nádhernou branou
Odjíždíme od Hajnačky a pomalu se loučíme i s horoucí cerovou vrchovinou
A jak se tak Luděk kochal, měl malou nehodu
Nic vážného, jen musíme lepit (Víťovo koleno a duši)
A tady měl nehodu zase někdo jiný :-)
Zbytky vysoké pece v Červeňanoch
Zbytky vysoké pece dnes bohužel slouží jako WC :-(((
Ze záložny rovnou do Predajny
Oblast je doslova prošpikována starými štolami
Muráňské infocentrum dostalo nový kabát
Muráňskou planinu tentokrát jenom lízneme
Po této silnici jsme ještě nejeli
Ale do sedla Javorinka musíme stejně, tomu se nevyhneme
Chaloupka pod Kráľovou Hoľou
Kráľova Hoľa v odpoledním slunci
S Šárkou na Vernárském sedle (1.053 m.)
Pohled směrem k Nízkým Tatrám
Pohled směrem k Vysokým Tatrám
Nocujeme skoro na smetišti
Luděk zkouší odlovit nezabezpečené wi-fi sítě přímo ze stanu
Ve Vikartovcích mají zajímavě (a hlavně nápaditě) pojmenovány ulice
A než si to stačím vyfotit, sedíme už u někoho doma na kafi a nastává neskutečná dopolední žranice
Odjíždíme těsně před obědem, neboť zůstali-li bychom déle, hrozilo by nám smrt přecpáním. Ale i tak jsme dostali s sebou na cestu pár kompotů a zavařenin.
Po takové malé nenápadné odbočce se prosmýkneme skrz hory
A ty panoramata, Tatry jako na dlani!
Odpoledne trávíme v této restauraci s výhledem na Tatry, vlak jede až ráno
Nocleh přímo naproti Tatrám
Večerní Vysoké Tatry přímo od stanu
Ranní Vysoké Tatry ze silnice
Ranní Nízké Tatry ze silnice
Cestou po staré silnici míjíme Važecký cintorín
Německý vojenský cintorín 1939 - 1945
Poloha hřbitova je přímo pod Tatrami
Poslední svačinka před odjezdem vlaku ze Štrby
Ve Štrbě se prostě MUSÍME jít podívat na odjezd zubačky
Hned za stanicí nabírá slušný sklon
Stanice ve Štrbě je zároveň i jako muzeum
Nádraží ve Štrbě, loučíme se zase na nějaký čas se Slovenskem
A ve vlaku opět musíme do jídelního vozu (fotil Víťa)
A cestou z České Třebové musíme dát dvě Holby v tomto stánku pod Lanšperkem
Tuhle bouřku si pamatuje Víťa dodneška, ty slunečníky málem odlétly